Novinky čtenářské dílny
Zpovědnice do prázdna
Štítek na palci visí
na stehno píší adresu
sepjaté ruce na hrudi svážu
stále teplé
před chvílí ještě člověk
teď už jen tělo
krví podlitý
agonický nepřítomný pohled
strnule na me zírá
do očí mu hledím
duše se mi svírá
v duchu šeptám:klid tvé duši
pomalu překrývám
nehybnou schránku prostěradlem
s klidem odcházím
moje duše je čistá
Sám bůh mě na tuto cestu sved
přesto ten tvůj svět
mě přijde nespravedlivý
ve svém mladém věku
tolik smrti vidím
jako jiní ani za celý život
a moji vrstevníci?
tancuji,pijí,baví se
nevím proč jsem jiný
většina kluků co znám
peníze berou rodičům
ja tvrdě pracuji,nestěžuji si
ale oni nic neumí
krásné dívky maj
ja lože sdílím sám
Společnost je teď jiná
nikdo necení si
duchovní stránky
nikoho nezajímá nitro
peníze a vzhled
vládnou nám všem
ikdyž jsem ateista
bože vím že jsi
poznal jsem to mockrát
tak mě za tu pomoc lidu
za pomoc při odchodu
duší mrtvých
sešli odměnu
možná sem sobec
ale nemám na výběr
život je už takový
a ten tvůj svět obvzlášť.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
Komentář
Nedovolím si text hodnotit, protože je to zpověď, alespoň mi tak zní, jako osobní a niterná zpověď člověka, který je nespokojený se společností a není šťastný se rolí, kterou musí hrát. Velmi dobře to znám z dob, kdy mi bylo šestnáct, sedmnáct. Tahle báseň má hodnotu osobní víc než uměleckou. Člověk musí mít Víru, že bude líp... A ono nakonec je.
..
Jsme tím, kým jsme a to nás někdy nutí plnit očekávání..
..ale asi ze mne mluví Souvignon, Pavle.