Pavel Renčín

Tahle povídka je trochu podivná. Hlavním hrdinou povídky je delfín. Povídka vypráví o tom, jak se jeden delfín rozhodne vystoupit na souš, aby lidem předal důležitou zprávu. A co když zjistí, že tu už žádní lidé nejsou? Nejzajímavější pro mě jako autora byla literární rešerše života delfínů. Jsou to fascinující stvoření.

Povídka vyšla ve Sborníku sci-fi a fantasy povídek k Parconu – Kočas 2001.

Ukázka

Ostatní ho před lidmi varovali, ale on věděl, že jim nerozumějí. Říkali o nich, že jsou nebezpeční. Jeden delfín kdysi zachránil lidské dítě. Rozjásaní lidé samce vlákali do bazénu a chovali ho v zajetí až do konce života, aby mohli jeho tělo po smrti vycpat, a vystavit jej mrtvé ve skleněné krabici nad branou, coby maskota vodního parku. Jichalaim podezříval lidi, že touží spíše po symbolech, než živoucí kráse, kterou nemohou sevřít ve své moci. Je to stejné jako u lásky, kouzlo je v okamžiku. Čím déle žijí, tím více je děsí pomíjivost, uvědomil si Jichalaim a od té doby mu jich bylo líto.

Recenze