Pavel Renčín

Městská fantasy jako řemen. Mám ji rád, bavila mě dvojice hlavních postav – osamělý starší ex-policajt William Dragonfly a drzá teenagerka Silvana s obřím magickým mečem. To zavání skoro mangou, že? Jak dopadne konflikt starého a nového? Přetrvá příroda, nebo město? A co lidé – záleží vůbec, na které straně stojí? Snad vás bude Ukolébavka pro město krys bavit alespoň z poloviny tak, jako mě ji bavilo psát.

Vyšla ve sborníku městské fantasy Pod kočičími hlavami. 

Ukázka

Sněhové vločky ležely všude a pokrývaly i rajče, nakousnuté do půli ocelovým nožem. Vyteklá šťáva již zhutněla a slupka se pokryla vráskami studu. Sníh se usazoval na sedlině v kávovém hrnku, mísil se v popelníku s popelem. V kuchyni bylo chladno, dýchala podivným zatuchlým ovzduším staré lednice. Na lince hopkala sýkora a její nožky zanechávaly ve sněhu výsměšné stopy.
Ostré ranní slunce si razilo paprskovou cestu skrz žaluzie, hra stínů zamkla pokoj do mříží jeho světla. Ze dveří ložnice právě vyšel člověk, který v tomto příběhu sehraje důležitý part. Na chvíli jej oslnilo zbloudilé slunce a on si zastínil oči dlaní. Jmenuje se William, má modré, krví podlité oči a bolí ho hlava. Třebaže je to klišé, jemu to jako klišé nepřipadá. Vlastně je mu hrozně zle a to, že jeho byt vypadá jako sněhová pláň, mu připadá nereálné. Přejde tedy ke dřezu plného špinavého nádobí a pustí studenou vodu. Hltavě pije z dlaní a zároveň si omývá obličej, dobrou polovinu si vyšplíchá na zmuchlanou košili. Všechna okna jsou zavřená, a za tenkou slupkou jeho bytu končí srpen.

Recenze