Pavel Renčín

Povídka, kterou jsem napsal jako host do Drakobijců VII. Zařadil bych ji spíš k trochu složitějším pracím. Tři děti byly uneseny. Ve vězení leží na rozvrzané pryčně starý muž. Je to opravdu čaroděj, nebo jen psychicky nemocný člověk, který se ztrácí ve vlastních představách? Magie nebo duševní porucha? A co číhá za dveřmi, před kterými stojí tři páry papuček? Pokud nenalezne tři ztracené děti on...

Povídka vyšla ve sborníku povídek Drakobijci 7.

Ukázka

Vězeňská cela je dlouhá sedm set čtyřicet dva myších chlupů a široká na tři a osmdesát křídel bělásků. Magie proudí zamřížovaným oknem pod nohy ocelové postele, kde se shlukuje v temném koutě, ve kterém vládne pavouk (strašlivá bestie) a vybírá z ní dravčí daň, a posléze brnká na kouzelné paprsky smrtící balady. Od pavučiny dál se Magie prodere vzhůru, přímo rezavými péry, která oživí tak, že zpívají malou noční hudbu, pokaždé, když se čaroděj svěří jejich vrzavé lásce. Ještě, že je postel přišroubovaná šestihrannými šrouby k betonu, jinak by v prostoru plula jako oblačný koráb. Magie obkrouží jedinou žárovku, která stěží ozařuje celu a milosrdně nechává stíny, aby svým uměním vykreslily sny. Pohladí polici, na které stojí jedna vedle druhé vyrovnané knihy, mocné artefakty vědění. O to cennější, že všechny jsou prázdné, ponechávaje dost místa pro vše nové a nepoznané, pro to, co mělo být zapomenuto i co teprve má být objeveno.

Recenze