Pavel Renčín

   A máme tu uzavření jedné etapy Temnopole. Jedná o jednoznačně nejdelší díl. Doufám, že se vám tento příběh líbil. Zanedlouho přinesu pokračování. Díky všem!

    „Je na čase zjistit, jak vypadá situace dole ve městě,“ pronesl Dethar chladně.
   „To bude tvůj úkol. Zajeď tam a obhlédni to.“
   „Paráda,“ usmál se Boner nadšeně.
   „Tak za hodinku jsem zpátky,“ dodal a zmizel v chodbě. Ve vedlejší místnosti si pak vzal koženou bundu v barevné kombinaci černé, červené a bílé. O chvíli později už odjížděla z areálu staré věznice červená motorka značky Honda. Hlasitý zvuk jejího věčně nenabaženého motoru se ještě po několik dlouhých vteřin nepokojně vznášel ve vzduchu.

   „Tramvaje najezdí,“ zakřičel na dvojici mladých lidí krčících se na zastávce jakýsi muž, který proběhl okolo. Někde v dáli se ozvalo tlumené zahřmění.
   „Musíme pěšky,“ popadl Kryštof Radku za ruku a vedl ji ulicí podél tramvajových kolejí.
   „Chceš jít přes centrum?“ zeptala se dívka zvědavě a přitom si přetáhla přes hlavu kapuci jeho mikiny.
   „Jo, myslím, že podél kolejí je to nejkratší,“ odpověděl jí přítel klidně.
   „Co je to?“ ukázala dívka rukou před sebe. Kryštof se zastavil. V mdlém světle před nimi se po silnici klátilo přinejmenším dvacet postav.
   „Sakra, oživlé mrtvoly,“ mladík se rozhlédl kolem sebe.
   „Budeme to muset vzít bočními uličkami. Pojď!“ přikázal a vydal se širokým průchodem po své pravici.
   Ten je zavedl na malý plácek ukrytý mezi domy, kde svého času bývala útulná zahradní restaurace. Nyní vymlácená a krví zamazaná okna na ně hrozivě zírala ze tmy. Panovala tady přímo zlověstná atmosféra. Jediným zvukem bylo neúnavné bubnování deště.
   Následovala boční ulička, která se jako dlouhý had klikatila mezi fasádami dvouposchoďových domů. Tu a tam osamělá lucerna jen stěží osvětlovala své okolí.
   „Moc se mi to tu nelíbí,“ hlesla Radka. V dálce se zablesklo.
   „Blíží se bouřka,“ řekl Kráťa.
   „Slyšel jsi to?“ špitla dívka a přitiskla se k němu.
   „Jo, to nezní moc dobře,“ přikývl Kryštof, který se mezitím zastavil. Uličkou se k nim bezpochyby něco blížilo.
   Rychlé cupitání nohou a táhlý vrnivý zvuk snadno přebil pleskání vodních kapek, dopadajících na dlažbu a střechy domů okolo nich.
   V příštím okamžiku se před nimi vyloupl groteskní stín. Pavouk. Napadlo v první chvíli Radku. Nízký rozložitý démon s plochou hlavou a žlutýma očima se pohyboval po šesti hmyzích nohou tak, že se vůbec nedotýkal země pod sebou, nýbrž jen zdí domů po obou svých stranách.
   Démon si náhle všiml dvojice lidí před sebou a pokojné vrnění se ve zlomku vteřiny změnilo na výhružné vrčení. Bestie přidala na tempu a zároveň začala šplhat prostorem výš, až se dostala své kořisti do úrovně očí.
   Radka vyjekla a obrátila se k útěku. Kryštofa popadl vztek. Už nechtěl být nadále jen bezmocnou obětí. Něco se v něm zlomilo. Toužil po odplatě. Zaúpěl bolestí a prohnul se v pase. Démon mezitím dorazil až k němu.
   „Kráťo!“ zavolala dívka opodál na svého přítele zděšeně, když zjistila, že zůstal stát na místě. Netvor se náhle vymrštil a jako děsivý motýl přistál s roztaženými končetinami na těle mladíka. Těmi se kolem něj ovinul. Oba upadli na zem. Kousek opodál Radka nešťastně vykřikla.
   Obrovská démonova ústa se roztáhla a přisála se na Kryštofovu tvář. Dívka zoufale zavolala o pomoc. V tom se cosi změnilo. Útočník sebou škubnul a odtrhl se od mladíkova obličeje. Ostré drápy se zaryly do hmyzího těla. Kryštof zasténal a jeho tělo učinilo poslední kroky ke své celkové přeměně. Z mladíka se stal démon.
   Radka nemohla uvěřit svým očím. Vždyť ho toho prokletí zbavila, nebo se snad mýlila? Přitiskla se ke zdi jednoho z domů. Nedaleko se zablesklo. Co teď bude dělat? Nemohla ho opustit.
   Dva démoni se pustili do sebe. V silném dešti jim to na dlažbě podkluzovalo. Pavoučí démon se zahryzl do boku přeměněného mladíka. Ten na oplátku použil své drápy a zatnul je do netvorova obličeje. Bestie zaúpěla a stáhla se zpět. Po krátký okamžik na sebe oba výhružně vrčeli, až se nakonec útočník s hmyzím tělem obrátil na útěk. Kryštof se bez rozmýšlení vydal za ním. Oba zmizeli za nejbližším rohem. Radka osaměla.
   „Do háje,“ pípla a rozběhla se za nimi.  

   Úzká ulička brzy vyústila do jiné, širší. Na jejím konci Radka zahlédla Kryštofa, jak mizí za dalším rohem. Okamžitě vyrazila za ním. On mi uteče! Blesklo jí hlavou. Nechtěla ho ztratit. Byl jejím nejbližším přítelem, a teď ještě i něčím víc. Jejich přátelství přerostlo do něčeho hlubšího, něčeho, za co mělo cenu riskovat i svůj vlastní život.
   Na další křižovatce zahnula doprava. Tady zahlédla Kráťu naposledy. Pak už ho nikde neviděla. Jakoby se po něm slehla zem. Ztratila ho. Nad její hlavou silně zahřmělo.
   Téměř bez dechu doběhla na konec ulice, ve které se právě nacházela. Dostala se na malé obdélníkové náměstí obklopené restauracemi a obchody. Někde vlevo zaburácel další hrom. Hřmění sílilo. Radce došlo, že nejde o vrtoch počasí. Byl to zvuk motorky.
   Na náměstí se přihnala červená Honda a prosvištěla si to přímo kolem promočené dívky. V příštím okamžiku řidič zmizel v uličce na protější straně. Černou oblohu prořízl oslňující blesk. V následném zadunění hromu zanikl jiný zvuk. Motorka se vracela. 
   Řidič v tříbarevné kožené bundě se přihnal k překvapené Radce a dvakrát kolem ní obkroužil. Pak se zastavil a sundal si helmu.
   „Co tady děláš takhle sama? Nepotřebuješ svézt?“ zeptal se jí Boner s roztomilým úsměvem na rtech.
   „Někoho hledám,“ odpověděla Radka nedůvěřivě.
   „A nechceš s tím pomoct? Naskoč, svezu tě,“ kývl na ni hlavou.
   „Já ale nevím, kde je. Je to můj přítel. Proměnil se v démona a teď tu běhá někde okolo,“ vsadila všechno na jednu kartu. Boner povytáhl obočí.
   „Tak tomu už asi nepomůžeš,“ řekl vážně.
   „Ale jestli chceš, podíváme se po něm. Naskoč,“ pronesl přátelsky. V duchu si nechal proběhnout představu, jak se asi bude tvářit, až ji zatáhne k sobě domů.
   „Tak dobře. Díky,“ přikývla Radka a přisedla k Bonerovi na motorku. Ten si nasadil helmu a s kvílícími pneumatikami vyrazil přes náměstí k jedné z ulic. Dívka se ho pevně chytila a přitom se rozhlížela kolem sebe. Plnou rychlostí se vřítili do další ulice. Domy kolem nich se míhaly ve zběsilém tempu. Minuli ženu v pláštěnce, která vyděšeně uskočila na stranu.
   „Mohli bychom jet trochu pomaleji?!“ zakřičela Radka přes fičící vítr a vytrvalý déšť. Boner neodpověděl. Dlouhý klikatící se blesk ozářil široké okolí. Ve stejném okamžiku dívka po své pravici zaregistrovala velký stín letící vzduchem přímo na ně. Vykřikla.
   Kryštof dopadl na motorku v plné rychlosti a strhl z ní řidiče i jeho spolujezdkyni. Rozjetý stroj sám ujel ještě několik desítek metrů, než se svalil na stranu a s mohutným ohňostrojem jisker zastavil přímo uprostřed silnice.
   Silné démonovo tělo přistálo společně s dvojicí lidí na protějším chodníku, kde se všichni tři ještě několikrát přetočili, než se zastavili o zeď jednoho z domů. Radka zůstala bezvládně ležet na zemi. Kryštof třásl zmateně hlavou. Boner, jehož helma ho zachránila před smrtelným zraněním, se bezmyšlenkovitě odplazil po čtyřech pryč.
   Démon obrátil zrak k prchajícímu muži. Ten se po několika metrech zastavil a urychleně se postavil na nohy.
   „Do hajzlu,“ ozvalo se pod helmou, kterou si Boner v příštím okamžiku sundal a bolestí protočil oči. Zároveň se chytil za poraněný bok.
   „Ty parchante, zničils mi motorku!“ zakřičel téměř nepříčetně a vztekle mrštil helmou o zem. Přeměněný Kryštof si změřil muže chladným pohledem. Pak zavrčel a rozběhl se proti němu.

   Boner o krok ustoupil a s bolestným výkřikem přidržel ruku nad asfaltovou silnicí. Hned poté vyrazila ze země řada kostěných bodců, které si to kvapem mířily proti rozlícenému démonovi.
   Kryštof se v posledním okamžiku odrazil a přes smrtící linii přeskočil. Boner s úžasem sledoval démona, jak letí vzduchem v ohromném oblouku přímo na něj.
    Muž se v poslední chvíli vrhl na stranu. Démon však v téměř stejném okamžiku přistál na zemi a dalším skokem strhl svou oběť k zemi.
   Boner zděšeně vykřikl a pokusil se vymanit z útočníkova sevření. Vzápětí projely jeho tělem ostré drápy. Muž zakvičel jako prase přivedené na porážku. Jeho hlas zeslábl. Další smrtící úder ukončil jeho život. O kus dál zaúpěla Radka. Démon se otočil. Zahřmělo tak, že zavibrovala okna všech domů v okolí.
   Dívka otevřela oči. První co zaregistrovala, bylo, že leží na tvrdé zemi a je úplně promočená. Pak zasténala bolestí. Kousek od ní někdo zafuněl. Leknutím sebou trhla a přetočila se tak, aby viděla, o koho jde. Hned vedle ní seděl velký démon a se zájmem si ji prohlížel. V jeho očích byla něha.
   „Kráťo,“ zašeptala dojatě. Pak na jeho mohutné tělo s vypětím sil přiložila své ruce. Démon hlasitě zavyl. V následném zablesknutí bylo možné spatřit netvora, jak se proměňuje zpátky v člověka. Zcela vyčerpaný Kráťa se svalil vedle ní.
   „Ty jsi nahý,“ pousmála se Radka a přikryla ho jeho mikinou.
   „Potřebuješ nějaké oblečení,“ řekla a zrakem spočinula na Bonerově těle, které leželo opodál. S obrovským sebezapřením vstala a dobelhala se k mrtvému.
   „Zabíjíš lidi,“ pronesla sama k sobě a myslela tím Kryštofa.
   „Ale za to ty nemůžeš,“ utvrzovala se, když muži před sebou svlíkala kalhoty.
   „Jsem jediná, kdo ti může pomoct. Neopustím tě,“ vydechla a vrátila se ke svému příteli, aby mu pomohla se obléct.
   „Promiň,“ zašeptal Kráťa.
   „Neomlouvej se. Za to může tenhle svět, ne ty,“ ujistila ho.
   „Já tě miluju,“ pronesl tiše.
   „Budu stát vždycky při tobě,“ usmála se na něj. Její zranění se začínala hojit. 

   Dethar sevřel ruce v pěst. Boner dole ve městě padl. Cítil to. To znamenalo, že ho musel dostat některý z démonů anebo jeden z Temných hrdinů, kteří sloužili městu či pracovali v soukromém sektoru. Nemrtví ho dostat nemohli, ty měli pod kontrolou jeho přisluhovači.
   Rozhodl se. Bude se muset podívat do města sám. Na nikoho jiného už nebyl spoleh. Věděl, že přisluhovači jsou rozlezlí po celém městě, ale to nestačilo. Potřeboval mít o nynější situaci podrobnější přehled.
   Minul celu Denisiných prarodičů, aniž by se přesvědčil, jak na tom jsou a zamířil po schodech dolů. Prošel suterénem a vykročil z budovy do silného deště. Pak zamířil mezi nejbližší smrky. Nad městem dole se zablesklo. Vzápětí zazněl přerušovaný hrom. Vpředu mezi stromy se něco mihlo. Dethar se zastavil.
   „Ty?“ zeptal se překvapeně. Necelých dvacet metrů před ním stál Kron, společně s několika dalšími démony.
   „Kde jsi byl?“ přimhouřil oči. Na myšlenkové úrovni mu démon odpověděl. Muž ve směsici nelidských signálů rozeznal démonovu nenávist vůči němu a zároveň mu dal netvor jasně najevo, že ví o tom, že se Dethar napojoval na jeho vědomí a bez jeho souhlasu jej ovládal. Nyní mu řekl, že už ho nepotřebuje, že se již dokáže ve světě lidí prosadit sám bez jeho pomoci a má dost sil na to, aby otevřel bránu do světa démonů, kterou sem přivede takové množství jeho soukmenovců, že společně nadobro zaplaví celý lidský svět. Dethar se pousmál. Znovu se zablesklo.
   „Tak na to rovnou zapomeň,“ odpověděl vyššímu démonovi ledově klidným hlasem. Vysoký holohlavý démon se pomalu zahleděl na démony po své levici i pravici a pak zpátky na muže před sebou.
   Šest nebezpečně vyhlížejících démonů vyrazilo vpřed. Dethar se usmál a zmizel ve stínech. Démoni dorazili na místo, kde jej viděli naposledy a zmateně se rozhlédli kolem sebe. V příštím okamžiku se Dethar zjevil nedaleko nich.
   Jeho oči zářily nepřirozeným zeleným světlem. Náhle se z něj vyloupla další postava a pak ještě jedna. V obou případech se jednalo o Dethara, ale s tím rozdílem, že přikrčená postava nalevo od něj měla kromě zářících očí čtyři přízračně ruce a ta napravo byla o hlavu vyšší a rovná jako pravítko, ale bez rukou a v hrudníku se jí otevírala a zavírala obrovská ústa plná ostrých zubů.
   Démoni se rozběhli proti trojici stojící před nimi. Dethar uprostřed ustoupil o krok zpět a vrátil se zpět do stínů. Přikrčenec se vydal démonům vstříc. Postava bez rukou doširoka otevřela tlamu ve své hrudi a z té se začala soukat lidská ruka. Poté se vynořila i druhá a vzápětí se začala hrnout ven celá oživlá mrtvola.
   První dva démoni se střetli s Detharem s přízračnýma rukama. Jeho průhledné paže se nečekaně natáhly a každého z démonů zasáhly dvě z nich. Ponořily se do jejich těl a vmžiku jim zpřetrhaly všechny vnitřní orgány. Oba netvoři padli mrtví k zemi. Hlasitý hrom zahřměl přímo nad jejich hlavami. Zvedl se vítr.
   Další démon s vlnícími se fialovými chapadly namísto prstů se vrhl na oživlou mrtvolu, která se k němu pomalu ale jistě blížila. Omotal ji svými osidly a přitáhl si ji blíž k sobě. Nemrtvole se rozzářily oči a lačně se zahryzla do démonova krku. Netvor zaječel. Zombie během zlomku vteřiny zmizel a objevil se za démonem. Než se ohlédl, zakousla se mu oživlá mrtvola do zad. Démon se otočil, ale to už byl nemrtvý pryč. Následný kousanec byl inkasován přímo do netvorova obličeje.
   Dva z démonů se přiblížili k Detharovi s přízračnýma rukama. Slintající a vrčící netvoři se rozestoupili a začali se pomalu přibližovat. Dethar se vzápětí roztočil kolem své osy, jeho ruce se propletly prostorem a zasáhly oba démony.
   Poslední z útočníků se přiřítil přímo k bezrukému muži s tlamou v hrudníku. Silný démon se rozmáchl ostrými drápy, ale to už z tlamy vystřelila pavučina žíravých chapadel, která se mu omotala kolem hlavy. Netvor zavřeštěl. O chvíli později padl mrtev k zemi.

   Oba Detharové se rozplynuli ve vzduchu a namísto nich se zjevil Dethar původní. S očima pořád zářícíma.
   „Měl by ses vrátit zpátky do svého světa. Tady už pro tebe není místo,“ pronesl mrazivě. Nebem prokličkovala série blesků. Vyšší démon zmizel ve stínech a objevil se přímo před Detharem, který nehnul ani brvou.
   V příštím okamžiku na něj démon zaútočil svými myšlenkami. Pronikavý ostrý hlas napadl Detharovu mysl. Muž vykřikl a zmizel ve stínech.
   Kron natáhl ruku a Dethar se zjevil. Démon jej držel pod krkem. Muž se na něj zahleděl a z jeho úst vyšlehlo několik drobných oranžových chapadel, která se netvorovi zařezala do obličeje. Kron potřásl hlavou a Dethara pustil.
   Rány na démonově obličeji se zacelily. Nelidský tvor zasyčel. Zašeptal několik slov ve svém jazyce a ta okamžitě zaútočila na Detharovu mysl. Muž poklekl a popadl se za hlavu.
  
   Prudce zahřmělo a mezi stromy se strhla smršť. Otevřela se obrovská černá trhlina, která probleskla oslepujícím bílým světlem a vzápětí se opět zavřela. Před starou věznicí se objevila skupinka Temných hrdinů.

   „Hele, ono ještě nepřestalo pršet?“ pousmál se Fizo. Anya jej uchopila za rameno.
   „Co?“ obrátil svůj pohled směrem, kterým naznačila.
   „To je Dethar a ten démon!“ vykřikla Denisa. Muž před nimi vyskočil na nohy a znehybněl. Kron se na hrdiny zahleděl.
   „Co vy tady chcete? Tys je nezabila?!“ zeptal se Dethar zlověstně.
   „Jediný kdo tu zemře, budeš ty!“ ozval se Fizo.
   „A on,“ ukázal Martin na Krona, vědom si toho, že má před sebou nebezpečného démona, kterého už dříve jednou sledoval.  
   Dethar využil chvilkové nepozornosti démona a pokusil se mu dostat do hlavy, aby jej ovládl. Kron na něj okamžitě vrhl nenávistný pohled a proradný útok svou myslí odvrátil. Muž vztekle zaklel.
   „Oni spolu bojují,“ prohlásila Denisa překvapeně.
   „Tak je necháme. Třeba se navzájem zabijí a bude pokoj,“ navrhl Martin.
   „Kde je Stařena?“ zeptal se vzápětí. Fizo zmateně pohlédl na místo, kde hrdina ještě před okamžikem stál. Nebyl tam. Další rozvětvený blesk doprovázený ohlušujícím hromem pročísl oblohu.
   „Ten démon je mocný,“ pronesla Anya tiše.
   „A Stařena to ví,“ dodal Fizo okamžitě.

   Hrdina v širáku se objevil na protější straně mezi stromy. Silný déšť stékal z jeho klobouku ve vytrvalých řetězcích přímo do promočené trávy. Démon zpozorněl.
   Stařena k němu promluvil, aniž by otevřel ústa. Plíživá šeptající slova v cizím jazyce se vydala vstříc netvorovi. Ten se ani nepohnul.
   Dethar se postavil na nohy a ponořil se do stínů. Ozvalo se krátké děsivé vyjeknutí a země v místech, kde zmizel, se pohnula. Tráva se nadzvedla a opět poklesla. Zemina se rozhrnula a během chvilky se na čerstvý vzduch vyhrabalo klubko nemrtvých. Torza oživlých těl přeseknutá v polovině se rozběhla po rukou. Jiní oživlí mrtví se přitahovali po zemi svými pažemi a další v předklonu klátivě vykročili do všech stran.
   Stařenova slova dorazila k vyššímu démonovi. Ten rozpažil a útočící řeč proměnil ve skupinu démonů. Hrdina v širáku vydal překvapený sten. Dva po sobě následující blesky ozářily řadu černých netvorů s rozeklanými jazyky a rudýma očima. Prudký déšť se při dopadu na jejich těla se syčením odpařoval a měnil v páru.
   „Teď už se asi budeme muset zapojit,“ řekl Fizo a zamířil k démonům. Anya obezřetně vykročila k rozlézajícím se nemrtvým.
   „Beru si ty zombie. Proti démonům není má moc dost účinná,“ pohlédl Martin na Denisu.
   „Dobře,“ pousmála se na něj.
   „Buď opatrný.“
   „Ty taky,“ opětoval její úsměv a rozběhl se za Anyou. Dívka s napětím čekala, kde bude moct přiložit ruku k dílu.

   Skupinka po krvi a zkáze lačnících démonů se rozběhla do všech stran. Kron se ohlédl po hrdinech přibíhajících zprava a zmizel ve tmě. Stařena si toho všiml a také se ponořil do stínů.

   Anya spatřila mezi stromy jednoho z nemrtvých a přiběhla k němu. Zombie se jako na tajný povel otočil a vycenil na ni své zažloutlé zuby. Hrdinka zkřivila tvář odporem a odmrštila oživlou mrtvolu svou mocí. V příštím okamžiku rozdrtila jiného útočníka o nejbližší strom. Bušící déšť na krátký okamžik přehlušilo krátké zapraskání kostí. Vzápětí zahřmělo.

   Fizo se na okamžik zastavil, aby lépe zaměřil démona, který se mezi vzrostlými smrky hnal přímo na Anyu. Hrdinka svou mocí právě likvidovala lidské torzo běžící k ní jen po rukou.
   Kouřící netvor se zcela bezhlučně přiblížil až ke své kořisti a napřáhl pracku ke smrtícímu úderu. V tu chvíli se však zarazil. Než mohl Fizo použít svou moc, otočila se Anya bleskurychle za sebe a uvěznila překvapeného útočníka do silového pole. Hned poté se její bariéry stáhly do sebe a rozdrtily tak démona na kaši.
   Hrdinka se na Fiza usmála. Ten jen uznale pokývl hlavou.

   Fizo se otočil, aby se zaměřil na jiného z démonů. Vzápětí sebou však polekaně trhl. Přímo před ním stál Kron. Hrdina na nic nečekal a udeřil ho pěstí. Démon vztekle vyštěkl a zaútočil na Fiza svou myslí.
   To už se poblíž objevil Stařena a zašeptal několik slov, která se kolem útočníka hladově ovinula. Fizo upadl do rozmočené půdy a odplazil se pryč. U nejbližšího stromu vstal a zhluboka se nadechl. V dálce se zablesklo.
   Martin sledoval jednu z oživlých mrtvol. Napůl zetlelá žena se zmateně potulovala poblíž místa, kde byla vyvolána. Mladík k ní přiběhl přesně v okamžiku, kdy se otočila a pohlédla na něj prázdnými očními důlky. Na jejím čele zářil zelený bod. Nemrtvá zasípala a učinila k němu váhavý krok. To už jí sáhl na hlavu a spojení s jejím pánem přerušil. Ženské tělo se bezvládně svezlo k zemi.
   Nalevo se ozvalo zuřivé zavrčení a zběsilé dupání nohou. Martin otočil hlavou. Rozlícený démon s třemi rohy na čele se právě odrazil ke skoku a vrhl se na něj. V posledním zlomku vteřiny zazněl vzduchem hlasitý ženský výkřik a útočící netvor uprostřed pohybu s třesknutím zmizel. Mladíkovi se rozklepala kolena. S vděčným výrazem ve tváři pohlédl mezi stromy tam, kde tušil Denisu. Ozvalo se vzdálené zahřmění. Déšť polevoval.

   Kron se vytrhl z účinků Stařenovy moci a jediným rychlým pohybem se stáhl zpět mezi nedaleké stromy. Démon rozpažil ruce. Ve vzduchu zapraskalo několik oslnivých výbojů nepřirozeného skličujícího světla. Zvedl se vichr. Koruny stromů se prohýbaly. Fizo se zapřel o nejbližší kmen. Stařena se přikrčil a zároveň si jednou rukou držel klobouk. Země se začala chvět. Prostor se deformoval.

   Martin, který stál opodál, právě sledoval něco jiného. Jeho zrak doprovázel Dethara, ukrytého ve stínech, jak se vrací zpátky do budovy. Mladíkovi bylo jasné, že tento obraz se odehrál již před několika minutami. Okamžitě se navzdory vichřici rozběhl za Denisou. Ta stála nedaleko. Rukou si clonila oči před ostrými záblesky kvílícího světla, které se objevovalo mezi stromy okolo Krona.
   „Deniso!“ zakřičel Martin z plných plic. Obrátila k němu svůj pohled.
   „Kde jsou tví prarodiče?“
   „Tam,“ ukázala k budově věznice, v níž zmizel i Dethar.
   „Musíme pro ně!“ naléhal její spolužák.
   „Dobře,“ kývla na něj.
   „Není třeba,“ přehlušil Detharův hlas okolní vichr, i když mluvil zcela klidně. Martin s Denisou znovu pohlédli k věznici. Vůdce Černé vlny stál vedle vchodu a držel před sebou Denisinu babičku. Na jedné z jeho rukou vyrostly silné drápy, kterými se teď dotýkal krku staré ženy.
   „Nech ji být!“ vykřikla Denisa zoufale.
   „Okamžitě zlikviduj toho démona, nebo je po ní!“ prohlásil Dethar výhružně.
   „Denisko,“ zaúpěla paní Klímová nešťastně.
 
   Anya si všimla, co se opodál děje a mezitím, co se Dethar bavil s Denisou a zároveň si hlídal Martina, pomalu se blížila k muži ze strany.
   „Kam si myslíš, že jdeš?!“ zvolal Dethar rozezleně a ukázal přitom na Anyu prstem. Hrdinka se zastavila.    

   Stařenova slova se rozezněla prostorem. Mocné poryvy větru strhávaly jeho plášť chvíli na jednu stranu a pak hned zas na druhou. Fizo se mezitím pokusil na Krona zaměřit. Zmapoval stavbu jeho těla. Snažil se vycítit netvorovo srdce. Nebylo to však snadné. Démonova mysl jakoby tento typ útoku dokázala vycítit a vzdorovala mu.
   Kron zlostně zasyčel a nechal jeden ze záblesků sklouznout k Fizovým nohám, kde se nepřirozené kvílící světlo proměnilo v klubko útočících pařátů a chapadel. Fizo byl nucen dát se na ústup.
   Pokaždé, když použil na dorážející organismus svou moc, útvar se otřásl a rozmnožil se. Po třetím neúspěšném pokusu o její likvidaci, se bytost naučila, jak se množit sama bez cizí pomoci a začala se násobit a rozlézat do všech stran. Brzy byla útočící klubka téměř všude.
   Stařena přehlušil svými slovy fičení větru a znovu se pokusil zneškodnit Krona. Démon se zaklonil a povyrostl. Několik světelných záblesků proniklo přímo do něj. Jeho tělo se začalo přetvářet. Útočící řeč neměla na nestvůru žádný účinek.

   „Znič ho! Hned!“ přikázal Dethar Denise. Dívka pohlédla na Martina a pak na Anyu. Pochopila, že ani jeden z nich jí nemůže pomoct. Otočila se a vydala se mezi stromy.
   „A vy běžte hezky k sobě!“ pokynul muž Martinovi. Mladík jej poslechl a postavil se vedle Anyi.
   „Jestli ještě někomu ublížíš, tak tě osobně zabiju,“ pronesl Martin nenávistně. Jeho slova téměř zanikla ve skučícím větru. Dethar je přesto slyšel.
   „Myslíš si, že se se mnou můžeš měřit?“ odpověděl mu chladně.
   „Prosím,“ zaúpěla paní Klímová.
   „Sklapni!“ sykl Dethar a rychlým gestem doprovázeným výkřikem máchl rukou proti Martinovi s Anyou. Země okolo nich doslova explodovala a společně s ní se z jejího nitra vyhrnuly desítky nemrtvých.
   Anya byla po celou dobu maximálně soustředěná a připravená na jakoukoli podlost ze strany nepřítele. Ve stejném okamžiku, kdy Dethar použil svou moc, uvolnila i ona tu svou. Vytvořila kolem sebe a Martina ochrannou schránku tvořenou jejími myšlenkami.
   Několikeré úpící a sípající polorozpadlé tváře se na ně pokusily vrhnout. Martin přidušeně sledoval vytřeštěné oči, chybějící zuby, čelisti či popraskané lebky, jak se snaží k nim dostat a rozsápat je na kusy. Pokroucené a ztuhlé prsty marně prahly po dotyku s čerstvým lidským masem. Hrdinčina bariéra fungovala jako neprostupná zeď.
   Dethar, spokojený s tím, že na nějaký čas zaměstnal jejich pozornost, upřel zrak mezi stromy, zvědavý, jak si na tom stojí Denisa. 

   Kronovo tělo se mezitím zcela přetvořilo. Démon teď vypadal jako obří pulsující zámotek. Už byl dvakrát větší než urostlý muž a pořád nabýval na objemu. Všechny kvílící záblesky se doslova vpíjely přímo do něj. Uvnitř něco ožívalo.
   Stařena už neměl čas útočit na Krona. Musel se začít starat sám o sebe. Ze všech stran na něj dorážela svíjící se klubka pařátů a chapadel. Hrdina na ně použil svou moc. Hřmící slova se zavrtávala do démonických organismů jako červi do shnilého jablka. Děsivé bytosti pištěly a jedna po druhé se rozpouštěly v odpudivou kouřící černou hmotu. I přesto jich však bylo mnoho a zdálo se, že jejich počet vůbec neubývá.
   Fizo se musel stáhnout. Jeho schopnosti útočníky jen podporovaly v dalším množení. Nešťastný, že je v tuto chvíli k ničemu, začal se vracet k budově věznice. V tom kolem něj prošla opačným směrem Denisa.
   „Deso, kam jdeš?“ zavolal na ni. Nereagovala. V tu chvíli v ní kypěla veškerá zlost, kterou v sobě v posledních dnech zadržovala. Kráčela zcela neohroženě směrem k rostoucímu zámotku, který začínal vydávat vlastní oranžové světlo. Uvnitř něj se něco pohybovalo.

   Denisa se dostala až k místu, kde se rozlézaly démonické bytosti vyvolané Kronem. Její oči zežloutly. Všude, kam se dívka podívala, se živoucí chapadla s jekotem vypařila. Několik klubek se pokusilo za pomocí pařátů dostat pryč z jejího dosahu či se dokonce zahrabat do země, avšak marně. Ani jeden organismus neunikl. Všechny byly proti své vůli přeneseny zpět do světa démonů.
   Stařena hubil mezitím démony z opačného konce. Po několika minutách se dvojice lidí sešla uprostřed prostranství mezi stromy a zastavila se.
   „Musíme ho zarazit,“ řekl Stařena a pohlédl na pulsující zámotek, který ještě před chvílí býval Kronem.
   „Já vím,“ přikývla Denisa.
   „A hned potom zabiju i toho proradnýho parchanta,“ dodala vztekle a zamířila k obřímu útvaru před sebou. Stařena pozvedl překvapeně obočí a vykročil za ní.

   Fizo se dostal až k věznici a tam se za posledním stromem zastavil. Přímo před sebou viděl Anyu s Martinem, držených v šachu Detharovými nemrtvými a o kousek dál samotného vůdce Černé vlny. Hrdinka za pomocí své síly úspěšně likvidovala jednu oživlou mrtvolu za druhou, ale ještě před sebou měla kus práce. Martin jen nečinně přihlížel. Proti tolika protivníkům jeho moc nestačila.
   „Jen vylez! Vím, že tam jsi,“ zavolal na Fiza Dethar.
   „Nebo chceš, abych ti pomohl?“ zeptal se posměšně. Jeho obvyklý klid začínala nahrazovat lehká nervozita. Fizo vystoupil ze stínu stromu.
   „Pusť ji!“ odpověděl hrdina.
   „Na to rovnou zapomeň. Ta bába je má pojistka,“ prohlásil Dethar a krátkými drápy přitom přejel ženě lehce po krku. Paní Klímová tiše zasténala.
   „Schováváš se za ženskou sukní?“ usmál se Fizo, který mezitím v duchu zkoumal Detharův mozek. V tom hrdinou zacloumala prudká bolest a s výkřikem upadl na kolena.
   „Všichni jste stejně naivní,“ pronesl Dethar povýšeně.
   „Já se ti můžu dostat do hlavy kdykoli se mi zachce. Tyhle kejkle na mě nezkoušej,“ procedil mezi zuby.
   „Ta holka už je na mě moc silná, ale tebe ovládnu úplně lehce,“ řekl a donutil Fiza svými myšlenkami postavit se opět na nohy.
   „Tak a teď běž a zabij ty dva!“ přikázal Dethar hrdinovi a nasměroval ho proti Martinovi s Anyou.

   Denisa se blížila k obřímu zámotku, který svůj překotný růst mezitím zastavil v osmimetrové výšce. Náhle záře uvnitř změnila barvu z oranžové na červenou a pak pohasla. Schránka praskla. Dívka se ohromeně zastavila.
   Vzduch prořízl neuvěřitelně vysoký jekot. V tom se zevnitř vyhrnula obrovská tlama, která by hravě spolkla celého koně. Ohromná tlapa se zapřela o nejbližší strom a vyvrátila ho z kořenů. Denisa stála jako opařená.
   Démon zaryčel a zastavil se na ní svým nenávistným pohledem. V příštím okamžiku vystřelila z kokonu další pracka, aby dívku rozdrtila ve svém sevření.
   „Pozor!“ vykřikl Stařena a strhl Denisu na stranu. Sám se však pařátům již nevyhnul a byl jimi nelítostně přiražen k zemi. Hrdinův širák poodletěl stranou a smutně přistál na větvi nedalekého smrku.
   Denisa na zemi vykřikla v zoufalém protestu. Nestvůra se na ni opět zahleděla a vyhrnula se ze své rozpadající se ulity ven.

   Fizo se blížil k Martinovi s Anyou. Hrdinka ustrnula v pohybu. Několik zbylých nemrtvých stále doráželo na její neprostupnou bariéru.
   „Fizo, nedělej to!“ vykřikla, vědoma si toho, co se hrdina chystá udělat.
   „Bojuj s ním!“ přidal se Martin.
   „Nemůžu,“ vydechl Fizo s vypětím všech sil. V jeho tváři se zračil nerovný boj, který ve své mysli právě podstupoval. Dethar opodál se pobaveně usmál.
   Fizo použil svou moc. Zkoncentroval se a zaútočil svou myslí na Anyu. Hrdinka ucítila prvotní příval jeho agresivních myšlenek a pokusila se ve své mysli vytvořit stejnou bariéru, jakou byla zvyklá používat proti démonům a nemrtvým. Podařilo se. Hrdinův útok vyzněl naprázdno. Fizo se však nevzdal a zkusil to znovu. Anya vykřikla. Silové pole kolem ní a Martina začínalo ustupovat.
   „Zabij ji!“ zakřičel Dethar.
   „Fizo!“ ozval se Martin. Neviditelná stěna kolem nich se zhroutila. Toho využila jedna ze zbylých oživlých mrtvol a okamžitě se vrhla vpřed. Cvakající zuby se přihnaly na Martina. Mladík vyjekl a vztáhl proti nemrtvé ženě ruku. V poslední vteřině tak přerušil její pouto s Detharem. Stejným způsobem Martin zlikvidoval i zbylé dva nemrtvé. Pak pohlédl na Fiza.
   Anya znovu vykřikla a padla na kolena. Její moc polevovala. Bariéry v její mysli se sypaly jako domečky z karet.
   Martin pohlédl na Fiza za pomocí své síly. Okamžitě spatřil pouto mezi ním a Detharem, který ho držel ve své moci. Přiběhl k hrdinovi a popadl ho za ramena.
   „Fizo, teď!“ zvolal a zrušil Detharovo spojení. Hrdina se vmžiku otočil a veškerou svou mocí, kterou právě používal proti Anye, zaútočil na Dethara. Ten vyjekl a zavrávoral. Zároveň upustil paní Klímovou. V tom se za ním objevil stín. Pan Klíma, který se mezitím dostal po schodech z otevřené cely až sem, mu zabodl do zad plnicí pero, které vždy nosil sebou v kapse u košile.
   Dethar zařval a svezl se k zemi. Kousek za ním se zhroutil i vyčerpaný starý muž. Fizo přistoupil k třesoucímu se vůdci Černé vlny. Martin se otočil zpátky, aby se postaral o Anyu.
   „Svině,“ zasyčel Dethar a zmizel ve stínech.
   „Sakra!“ Fizo prohmátl prázdný vzduch.
   „Jirko!“ poklekla paní Klímová vedle svého muže.

   Denisa se zastavila. Ohromný démon se na ni právě vrhal. Jeho pařáty na ni zacílily. Dívka vykřikla v hlasitém protestu. Slovo v cizím jazyce prořízlo vzduch a donutilo nestvůru ustoupit. Přitom bestie vyvrátila několik stromů. Pak se zastavila a dlouze zavyla.
   Denise znovu zežloutly oči a zavlnily se vlasy. Vrhla se vpřed a společně s ní i její protivník. Ozvala se hlasitá rána. Po nebi projel žlutý klikatící se blesk.

   Fizo se otočil a z toho co spatřil, mu přeběhl mráz po zádech. Denisa byla na všech místech současně.
   Ohromná nestvůra kolem sebe máchala prackami a pokoušela se zasáhnout dívku, která mizela a zase se zjevovala všude kolem ní. Pokaždé když se Denisa objevila, zaplála jasným světlem a příšeru tak popálila. Série ostrých záblesků tančila kolem démona ve smrtícím tempu.
   Příšera zaječela a roztrhla se na několik navzájem propojených živoucích kusů. Kolem Denisy se rozprostřel ohromný pulsující útvar, ze kterého se mladá hrdinka již nedokázala přemístit.
   Obrovská rudě zářící střecha z cvakajících tlam a pulsujících tepen se začala stahovat a nořit se do země.
   Denisa vykřikla a znovu zazářila. Fizo zavolal její jméno a rozběhl se k ní. Martin s Anyou, která se už mezitím vzpamatovala, se k němu přidali.
   Zraňující světlo na okamžik zaplašilo veškerou tmu. Ozval se nelidský jekot. Ze země vyrazila obrovitá rudě zářící chapadla, která dosahovala výšky okolních stromů. Osidla se zavlnila a všechna se rázem stáhla do středu kruhu, kde stála vyčerpaná Denisa. Zazněl dívčí křik a pak ticho.
   Prostor doslova explodoval. Silná tlaková vlna vyvrátila několik nejbližších stromů s narušenou kořenovou strukturou. Přibíhající hrdinové byli odmrštěni zpět. Kdesi v dáli krátce zahřmělo.

   Fizo klečel u nehybného Stařenova těla. Hrdina byl mrtev. Martin stál opodál. Anya se starala o Denisiny prarodiče.
   „Prohráli jsme,“ řekl Martin tiše.
   „To neříkej,“ pronesl Fizo smutně.
   „Dethar utekl. Denisa zmizela i s tím démonem a Stařena je mrtvý. Prohráli jsme. Na celé čáře,“ trval mladík na svém.
   Fizo byl myšlenkami někde jinde. V duchu se vrátil do chvíle, kdy všichni společně odcházeli z baru Střelka a on vedl se Stařenou velmi vážný rozhovor.

   „Fizo, chtěl bych ti něco říct,“ začal hrdina v širáku opatrně.
   „Klidně mluv,“ pobídl ho.
   „Po tom, co jsme se dostali ze světa démonů, jsem přemýšlel. Měl jsem tam namále.“
   „To jsme měli oba,“ usmál se Fizo na přítele.
   „Dobře víš, že jsem nedávno přišel o svou skupinu hrdinů. Chystám se založit novou, ale v tomhle městě nikdy nevíš, co se ti může stát. Jestli se vůbec dožiješ zítřka,“ na chvilku se odmlčel.
   „Potřebuju zástupce,“ nadechl se hrdina.
   „Někoho, na koho se můžu stoprocentně spolehnout.“
   „Stařeno,“ skočil mu Fizo do řeči.
   „Nech mě to doříct. Neříká se mi to snadno.“
   „Jsi jediný, komu napevno věřím. Kdyby se mi něco stalo, zajistil jsem, aby byly mé peníze převedeny na tebe. Jsem si jistý, že ty je použiješ na správnou věc,“ uzavřel hrdina a položil Fizovi ruku na rameno.
   „Nevím, co říct,“ řekl Fizo dojatě.
   „Neříkej nic.“
   „Doufám, že se to nikdy nestane, ale kdyby přece jen, nezklamu tě,“ prohlásil Fizo pevně.
   „To jsem chtěl slyšet,“ přikývl Stařena.

   „Nezklamu tě, starý brachu,“ zašeptal Fizo a položil mu na hruď jeho širák.
   „Co jsi říkal?“ zeptal se Martin.
   „Ale nic,“ zakroutil hrdina hlavou a postavil se. Přistoupila k nim Anya.
   „Bude nám tu chybět,“ řekla tiše.
   „To jo,“ přikývl Fizo.
   „Co ti dva?“ pohlédl směrem ke dvojici starých lidí, choulících se k sobě na prahu vězeňské budovy.
   „Prošli si peklem, ale myslím, že budou v pořádku. Měli bychom je odtud dostat,“ pronesla Anya.
   „Nevěřím, že Denisa je taky mrtvá. Někam se přenesla. Možná do světa démonů,“ přemýšlel Martin. Nikdo mu neodpověděl. Společně se vydali k věznici.

   „Víte, teď mi spousta věcí tak nějak teprve dochází,“ začal Martin.
   „Jako co?“ zeptala se Anya.
   „Třeba ten démon, co zabil mé rodiče a mou sestru. Myslel jsem si, že za tím stojí něco víc, ale teď to vypadá, že měli prostě jen smůlu. Dostal se do bytu a zabil je. Pak si je odnesl dolů a nejspíš si je tam odložil na později. Náhodou je pak našli Detharovi poskoci a oživili je. Dlouho jsem si myslel, že za tím bude právě Dethar, ale on o nich nejspíš ani nevěděl. Bylo mu jedno, kdo zemře. Chtěl zabít všechny,“ Martin zmlkl. Uvědomil si, že už plácá nesmysly.
   „Já zas přemýšlel o těch dětech, co jsme se Stařenou zachránili ve světě démonů,“ ozval se Fizo.
   „Došlo mi, že šlo o předem prohranou bitvu. Vypadá to, že to byla past. Dethar nejspíš počítal, že se pro ně vydáme a myslím, že doufal, že tam zemřeme a on se nás tak zbaví. Pro případ, že bychom se vrátili, což se nám povedlo, měl záložní plán a to přeměnu dětí v démony a zaplavení města. Tohle klidně mohli s tím vyšším démonem kout spolu. Pro oba to bylo výhodné.“
   „To zní dost pravděpodobně,“ přikývl Martin.
   „Myslíte, že bude Dethar dělat ještě nějaké potíže?“ napadlo mladíka.
   „Těžko říct. Řekl bych, že spíš ne. Dostal pěknou nakládačku,“ ušklíbl se Fizo.
   „Velké zlo, které jsem ještě nedávno viděla v blízké budoucnosti, je pryč. Možná si teď budeme moct na čas oddechnout,“ řekla Anya.
   „Možná,“ přikývl Fizo.
   „To pochybuju,“ prohlásil Martin, zastavil se a ještě jednou se zahleděl k místu, kde naposledy viděli Denisu. Po dívce a démonovi zůstal v zemi jen hluboký kráter.

   Já tě tam nenechám. Slíbil si a rozběhl se za ostatními.