Pavel Renčín

„Může být kdekoli,“ zastavil se Martin a bezmocně si povzdechl.
„Ale říkal jsi, že když ho zničíme, zlikvidujeme zároveň i ty nemrtvé. Měli bychom ho najít,“ odvětil Mentor rozhodně.
„Martine, Mentore, odcházíme,“ zavolal na ně Fizo z ústí uličky. Oba se otočili.
„Co je, co se děje?“ začal se Mentor vracet. Martin ho následoval.
„Stařena nás volá,“ odpověděla Anya.
„Musíme jít!“
„Ještě jsme nezničili jejich pána,“ ohradil se její bratr.
„Na to teď není čas. Nemrtví jsou všude. Pánů je hodně. Zabitím jednoho si teď nepomůžeme,“ vysvětlila Anya.
„V tom případě jdeme,“ uznal Mentor. Skupinka se vydala městem k baru Střelka.

„Musím jít,“ zašeptala Radka a smutně pohlédla na Kryštofa, který seděl vedle ní v županu na podlaze.
„Kam?“ vyhrkl překvapeně.
„Domů. Naši o mě mají určitě strach.“ řekla na vysvětlenou.
„Sakra, proč nefungují ty podělané telefony? Mohla bys jim zavolat,“ prohlásil nešťastně.
„Já vím, ale takhle tam prostě musím,“ trvala na svém a zvedla se pomalu ze země.
„Nechoď,“ žadonil.
„Musím. Pochop,“ sklonila se k němu a pohladila ho po tváři.
„Jak je možné, že se ti ty rány tak dobře zahojily?“ potřásl hlavou a postavil se vedle ní.
„To nevím. Neumím si to vysvětlit. Podle mě to má něco společného s tím útokem na školu, jak nás tam napadl ten démon. Myslím, že mě nějak změnil,“ zahleděla se mu do očí.
„Ani ty už teď nejsi stejný,“ pronesla tiše.
„Já vím. Cítím to,“ přikývl nesměle.
„Tak já jdu,“ vykročila ke dveřím z pokoje a vzala za kliku.
„Počkej!“ vykřikl a její ruku zadržel. Přiblížil svá ústa k jejím. Neucukla. Políbili se. Odtáhl se a zkoumavě se na ni zahleděl. Radka se pokusila uklidnit bušící srdce. Nepodařilo se. Kryštof ji objal.
„Doteď,“ ozval se její hlas na jeho rameni.
„Co?“ zašeptal.
„Jsem si myslela, že jsem jen na holky,“ přiznala a skousla si spodní ret.
„Jsem rád, že nejsi,“ řekl a znovu ji něžně políbil.
„Musím jít,“ vysmekla se mu.
„Jdu s tebou,“ prohlásil rezolutně.
„To po tobě nemůžu chtít,“ zakroutila hlavou. Přiložil ji prst na ústa.
„To nebyla otázka. Prostě jsem se rozhodl. Nenechám tě jít přes město samotnou. Zvlášť když je to tam teď tak nebezpečné.“
„Děkuju,“ špitla a po tváři jí skanula slza.
„Za to neděkuj,“ řekl a setřel jí slzu z brady.
„Vydrž, jen na sebe něco hodím,“ dodal rychle a přešel ke skříni s oblečením.
„Neměl bys tu nějaké tričko navíc?“ zeptala se náhle. Tázavě na ni pohlédl.
„Tohle na mě sotva drží. Skoro jsi ho ze mě strhal,“ usmála se a šibalsky na něj mrkla. Její úsměv okamžitě opětoval.

„Stůjte!“ rozpřáhl Fizo paže.
„Co je to?“ zahleděl se Mentor na svíjící se klubko fialových chapadel mezi tramvajovými kolejemi. Anya se zamračila. Něco se jí na té věci nezdálo. Martin však viděl něco, co ostatní ne. Sledoval řetězec svalů, táhnoucí se pod dlažbou pod jejich nohama na druhou stranu, až k domu naproti.
„Je to past!“ vykřikl a strčil Mentora, který k němu stál nejblíže. Oba upadli na zem. To už se vzduchem mihnula švihající chapadla a než se Anya s Fizem otočili, omotala se kolem jejich těl a začala je táhnout po silnici k protějšímu domu z cihel. Hrdinka se přitom udeřila o dlažbu do hlavy.
Dveře se roztříštily v ohňostroji třísek a za nimi se otevřela veliká hladová tlama plná ostrých zubů. Vzduchem zašvihaly tři dlouhé hladové jazyky. Náhle se podél zárubně vysunula řada pokřivených rukou a za pomocí nich se stvoření vytáhlo ven na ulici. Několik cihel v okolí dveří popraskalo a vydrolilo se na úzký chodník.

Martin na démona nevěřícně zíral. Jediné na co se zmohl, bylo, že se po čtyřech pozpátku odplazil z jeho dosahu. V tom ucítil na svých ramenou tlak. Otočil se a s výkřikem uhnul před rozšklebenými ústy nemrtvého. Začal se překotně sbírat ze silnice. Zombie se na něj okamžitě vrhnul.

Mentor zaútočil svými myšlenkami na ohromného démona, který ke své rozevřené tlamě táhnul Fiza s Anyou. Netvor zaječel, ale svou kořist nepustil.
V tom snědý hrdina ucítil na zádech strašlivou bolest. Vykřikl a v šoku pohlédl za sebe. Přímo za ním stál jiný démon a právě na něj útočil svými drápy. Mentor padl na kolena a zachytil útočníkovu pracku s vytasenými drápy, která se mu právě snažila zaútočit na obličej. Cítil, jak mu po zádech stéká pramen krve. Síly ho rychle opouštěly.  

Fizo se přes chapadla stahující se mu kolem hrudníku nemohl téměř ani nadechnout. Na okamžik zahlédl Anyu, jak ji jiná chapadla táhnou stejným směrem jako jeho. Hrdinka bezvládně visela v jejich náručí. Zřejmě byla v bezvědomí. Pohlédl na rozevřenou tlamu s kmitajícími jazyky a dlouhými pažemi, které se kolem sebe slepě oháněly.
Na démona svírajícího hrdiny náhle zaútočila zombie. Žena v roztrhaných šatech, které se snad kdysi pyšnily červenou barvou, popadla jednu z netvorových paží a lačně se do ní zakousla. Jiná paže okamžitě uchopila nemrtvou a zlomila jí vaz. V příštím okamžiku jí utrhla hlavu a celou útočnici si v obou kusech nasoukala do tlamy.
Drtivé sevření kolem Fizova hrudníku na okamžik polevilo. Hrdina se nadechl a použil svou moc proti chapadlům, která ho držela. Na použití své síly přímo proti netvorově tlamě se mu před očima prohánělo až příliš mnoho hvězdiček. Zkoncentroval svou mysl a článkovitá chapadla zpřetrhal. Ta popadala v kusech na zem, kde sebou dál bez ustání vztekle mrskala. Démon zavřeštěl.
Hrdina dopadl na zem a pokusil se popadnout dech. Někde nalevo zaslechl zoufalý výkřik. Pohlédl tím směrem. V posledním okamžiku zahlédl, jak vysoký démon udeřil svými dlouhými drápy Mentora do obličeje. Ten padl na zem a s námahou se na netvora znovu zadíval v očekávání smrtelné rány.
Fizo zakřičel a rozběhl se proti nim. Démon překvapeně stočil hlavu ve směru nečekaného zvuku. Hrdina se odrazil a s řevem strhl netvora k zemi.

Mentor se otočil, aby zjistil, jak je na tom jeho sestra. Rozevřená tlama právě zápasila s dalším nemrtvým, bezvládná Anya visela zamotaná v chapadlech jen kousek od cvakajících zubů. Nezbývalo moc času. Hrdina se zapřel o své paže a s vypětím všech sil se postavil na nohy. V levém oku ho pálila vlastní krev.

Martin vyjekl, jak mu ostré nehty nemrtvého přejely po levém rameni a zanechaly v něm krvavé šrámy. Mladík od sebe útočníka odstrčil a ve stejném okamžiku do něj zezadu vrazila pobledlá žena bez pravé ruky s hlavou stočenou na stranu a pokusila se mu dostat ke krku.
Její oběť však upadla na nemrtvého před sebou a společně s ním skončila na zemi. Žena zasípala a svalila se na dlažbu, aby se dostala ke své kořisti o něco blíž. Martin právě ze sebe téměř hystericky strhávat útočícího muže. Pak ucítil, jak se mu něco zahryzlo do pravého lýtka, a zakřičel bolestí.

Mentor se zastavil a nenávistně pohlédl na obřího démona před sebou. Ten právě rozdrtil další nemrtvou a mrštil s ní o zeď cihlového domu.
Hrdinovi se přetočily panenky a zaútočil veškerou silou své mysli, které byl v tu chvíli schopen proti netvorovi chystajícímu se pozřít jeho sestru.
Dvě z pokřivených paží démona zčernaly a zkroutily se do sebe. Příšera zaječela a její chapadla upustila nebohou Anyu na dlážděnou silnici. V příštím okamžiku sebou fialová osidla ovšem znovu zamrskala a začala na zemi opět pátrat po své kořisti.
Mentor vyčerpaně zaskučel a vběhl chapadlům do cesty. Ta ho bez milosti popadla a strhla do obrovské tlamy.

Fizo se odrazil od svého protivníka a upadl na zem. Na nohy se postavili oba současně. Démon se vrhl vpřed a hrdina zmizel ve stínech. Netvor se zmateně rozhlédl kolem sebe. Pak za sebou zaslechl zapískání. Otočil se a v příštím okamžiku mu hrdinova moc zlomila páteř a rozdrtila srdce. Útočník padl neškodně k zemi.
Napravo se ozvalo lačné zavytí. Fizo zahlédl fialová chapadla, jak pátrají na zemi po hrdince v bezvědomí. Ta se akorát začínala probouzet.
„Anyo, uteč!“ vykřikl Fizo a rozběhl se k ní. Pohlédla na něj. Vypadala, že je dezorientovaná. Fizo k ní doběhl právě včas. Použil svou moc a útočící chapadla seškvařil na kaši. Anya se začala plazit pryč.
Dlouhé paže se po hrdinovi natáhly a tlama zacvakala ostrými zuby. Fizo si v mysli prohlédl stavbu netvorova těla a obří čelist v půli zlomil. Ozvalo se táhlé zachroptění. O vteřinu později ukončil hrdina démonovu bídnou existenci. Na záchranu Mentora však již bylo pozdě.

Martin se v návalu paniky pokusil nemrtvým utéct. Bohužel se nedokázal vymanit s mužova pevného sevření. Levou nohou ze sebe skopnul útočící ženu s napůl zetlelým obličejem. Ta vztekle zavrčela a vymrštila se proti němu. V tu chvíli ovšem narazila do neviditelné stěny.
Mladík za jejími zády spatřil Anyu, jak klečí na čtyřech a vztahuje k němu svou ruku. Těsně za jeho levým uchem naprázdno scvakly zuby druhé zombie. Martin se otočil a konečně se mu podařilo natáhnout ruku proti útočníkovu čelu a přerušit tak spojení s jeho pánem. Zelené světélko pohaslo a nemrtvý sebou praštil o zem. Druhá útočnice byla mezitím neúprosně rozdrcena Anyiným silovým polem o studenou dlažbu.

Fizo pomalu přistoupil k Anyi a zastavil se těsně za ní. Otočila se a pohlédla na něj. Pak se zamračila a začala se rozhlížet kolem sebe.
„Kde je můj bratr?“ zeptala se starostlivě. Hrdina mlčel.
„Proč ho necítím? Kde je?“ vyskočila náhle na nohy.
„Zachránil ti život,“ pronesl Fizo jemně.
„A kde je?“ do očí se jí nahrnuly slzy.
„Je mi to líto,“ odpověděl jí tiše.
„Ne,“ zašeptala nevěřícně.
„To ne,“ zakroutila hlavou.
„Byl to hrdina,“ dodal Fizo smutně. Anya se s nezadržitelným pláčem složila do jeho náruče.
„Proč?!“ vzlykala zlomeně v jeho objetí. Pomalu k nim dokulhal Martin. Tiše sklopil hlavu a mlčel. Chvíli tam jen tak stáli, zatímco Anya plakala.
„Nevím, co říct, aby to bolelo méně,“ přiznal Fizo. Hrdinka se od něj odtáhla.
„Nemusíš říkat nic,“ pronesla tiše. Její tvář vypadala o deset let starší, zlomená bolestí.
„Jak zemřel?“ chtěla vědět.
„Myslím, že skočil vstříc té obludě, když se tě chystala sežrat,“ odpověděl jí.
„Byl zraněný a už neměl dost sil s ní bojovat, tak se obětoval, abys ty mohla žít,“ dodal. Anyi se slzy nezadržitelně koulely po tvářích.
„Abych já mohla žít,“ zopakovala téměř neslyšně.
„Co mám teď bez něj dělat? Byli jsme nerozlučná dvojka,“ prohlásila zlomeně.
„Musíš pokračovat bez něj. Tak by to chtěl. Jeho smrt musí mít nějaký smysl,“ řekl Fizo a objal ji kolem ramen.
„Pomůžeme si navzájem. Musíme stát při sobě,“ dodal se svíravým pocitem kolem žaludku.
„Nevím, jestli jsem bez něj dost silná. On mi byl oporou,“ vzlykla.
„Neznám silnější ženskou, než jsi ty,“ pronesl hrdina povzbudivě. Pohlédla na něj, aby si ověřila, že svá slova myslí upřímně. Nelhal.
„Pojď, musíme za Stařenou,“ řekl pevným hlasem. Podvolila se. Společně vyrazili.

Zářící modrý nápis Střelka neochvějně rozháněl tmu v jedné z bočních uliček poblíž centra. Hrdinové dorazili k úzkým dřevěným dveřím a otevřeli je. První vešel Fizo, hned za ním Anya a nakonec Martin.
Sešli po úzkém kovovém schodišti do sklepení s klenutými stropy, ve kterém byl bar situován. Na pilířích byly rozvěšené malé lucerničky, které vydávaly jen pramálo světla. Židle i stoly se topily v zahalujícím přítmí a tak to lidem, kteří sem chodili, vyhovovalo.
Jediné, co bylo dostatečně osvětlené, byl dlouhý úzký bar s osmi barovými stoličkami. Barman na nově příchozí přátelsky pokynul a dál se věnoval utírání vysokých sklenic.
Fizo se rozhlédl. Vzadu v levém rohu seděla v přítmí osamělá postava.
„Támhle je,“ pokynul ostatním a zamířil k označenému stolu.
„Rád tě vidím, starý brachu,“ kývl na Stařenu a zasedl napravo od hrdiny.
„Jsem rád, že jste přišli,“ pronesl Stařena a pohledem sjel z Anyi na Martina.
„Kdo je to?“ zamračil se.
„Kluk, kterého jsem zachránil ve škole. Má teď docela zajímavé schopnosti a pomáhá nám,“ objasnil Fizo.
„Aha,“ uklidnil se Stařena. Bylo vidět, jak z něj rázem opadlo napětí. Širák si neodložil dokonce ani tady uvnitř.
„Pro účinnou odpověď na to násilí ve městě bychom potřebovali, aby nás bylo víc,“ zahleděl se Anyu.
„Co tvůj bratr, nemohl by nám pomoct?“ Fizo jej uchopil za zápěstí a potřásl hlavou. Stařena nadzvedl překvapeně obočí.
„To je mi líto. Promiň,“ pronesl rychle. Anya přikývla na srozuměnou a zahleděla se do prázdna.
„To jsem nevěděl. Kdy se to stalo?“ zeptal se Stařena Fiza tiše.
„Po cestě sem,“ odvětil krátce.
„Napadli nás démoni,“ dodal. Přistoupila servírka. Brunetka s pronikavým pohledem, mohlo jí být tak pětadvacet.
„Co si dáte?“ spustila jemným hláskem.
„Pro mě Colu s ledem,“ ozval se Martin. Fizo se Stařenou na něj pobaveně pohlédli.
„Já si dám panáka Tequilly,“ vztyčila prst Anya. Tentokrát na ni pohlédli všichni tři.
„Myslel jsem, že nepiješ,“ řekl Fizo překvapeně.
„Normálně ne,“ odsekla.
„Malé pivo,“ kývl Fizo na servírku.
„Budete chtít i něco k jídlu?“ zeptala se zdvořile. Všichni zavrtěli hlavou.
„Jo, Silvie,“ vyhrkl Fizo, když se dívka právě chystala k odchodu.
„Neměla bys tam nějakou dezinfekci a náplast nebo obvazy?“
„Podívám se,“ přikývla a kvapně odešla. Stařena na Fiza zvědavě pohlédl.
„Martina pokousaly zombie,“ vysvětlil hrdina.
„Jak se cítíš?“ zeptala se Anya mladíka náhle.
„Jo, přežiju to, díky“ odvětil a pak se zarazil, když si uvědomil, co právě řekl.
„Jej, promiň. Nechtěl jsem,“ zacpal si rukou ústa.
„Dobrý,“ kývla hrdinka hlavou a dívala se zase jinam.
„A co Šaman?“ ozval se Stařena.
„Je po něm. Stejně tak po Bludičce,“ odpověděl mu Fizo okamžitě.
„To je zlé,“ připustil hrdina v širáku.
„Zbylo nás tak málo,“ zatvářil se nešťastně.
„Teď by se nám zoufale hodil někdo s takovými schopnostmi, jako měla ta holka, co se nám ztratila ve světě démonů,“ pronesl do prázdna.
„Ale Denisa tu někde je!“ vyhrkl Martin.
„Ty ji znáš?“ zahleděl se na něj Stařena přísně.
„Je to moje spolužačka.“
„Asi vím, o kom mluvíte,“ ozvala se Anya bezbarvým hlasem. Všichni tři stočili svůj pohled na ni.
„S Bludičkou, Šamanem a mým bratrem,“ odmlčela se, aby se nadechla.
„Narazili jsme na nějakou dívku, kterou drželi démoni. Sálala z ní neuvěřitelná moc.“
„To je Desa!“ vykřikl Fizo šťastně.
„Kde jste na ni narazili?“ chtěl vědět okamžitě.
„Bludička mluvila o tom, že ji zná. Určitě to bude ona,“ přikývla Anya.
„Bylo to před Výstavištěm,“ dodala.
„Mohl bys ji zkusit najít pomocí svých schopností,“ otočil se Fizo na Martina.
„Možná,“ potřásl rameny.
„Takhle dopředu to nedokážu říct.“
„Výborně. Vydáme se tam a pokusíme se ji najít. Jestli máme dostat město zpět pod naši kontrolu, bez ní se neobejdeme.“ Ostatní proti Stařenovu návrhu nic nenamítali. Bylo rozhodnuto.