Po dlouhém tichu jsem se rozhodl i sem opět přispět nějakou maličkostí. Asi to bude tím, že tato krátká povídka docela ladí s městskými válkami. Snad se bude líbit.
***
Kráčel ulicí dlouhým krokem. Špičky směřoval hezky od těla,
jak ho to kdysi učili. Kolem něj chodili zachmuření lidé s tvářemi
obrácenými k poplivané zemi a spěchali za svými malichernostmi. Zářivě se na ně usmíval. A každé procházející
Krytý vůz Velimarovy kočovné společnosti kodrcavě opouštěl území hobití obce Borová. Krásná půlelfka Elvíra škubala jednu ze slípek, jejíž bývalý majitel zítra ráno rázem zapomene na umělecký zážitek i krásnou tanečnici.
O kus cesty zpátky, ve svém starostenském pelouchu, lezl pod pruhovanou peřinu rychtář
Balmáš Todrych.
Tož moji milý Labyrintníci, po velmi dlouhé době ze mě něco vypadlo a samozřejmě bych se o to rád podělil. Opět to není nic extra a jako vždy jde o vypsání dušičky. Super krátké vypsání, měl jsem na to čas asi půl hodiny a potom jsem se už neodvážil o větší zásahy. No, a můj češtin se od posledně asi moc nezlepšil :))
Pokus o scifi povídku na téma virtuální reality. Třeba se někomu zalíbí :)
Po dlouhé době, co jsem zde nebyl přispívám svou povídkou, spadající do univerza assassin´s creed. Nic světoborného, leč snad se bude líbit. Budu psát další část, ale až po maturitě.
Edit: přidána druhá část
Těžké kovové kroky hlasitě rezonovaly kamennou chodbou.
Malé šedivé stvoření se vztyčilo na posledních dvou párech svých nohou. S vyceněnými zuby se zahledělo na vchod do místnosti.
Od stolu vstala postava oděná v sutaně. Odhodlaně se postavila vedle svého společníka. V ruce odvážně třímala vidličku s malým kouskem chleba.
„Temnoto, bacha!“ vykřikl Hould. Pomocí zádového pohonu přeletěl nepřítele a srazil temného válečníka k zemi.
Nad jejich hlavami proletěla křišťálová čepel.
Hould se po zbrani ohlédl. „Ten meč se vrátil.“
Obloha se rozestoupila. Ze vzdušného víru se k zemi vyřítila rozžhavená příď. Se stále vzrůstající rychlostí klesala, od trupu se odpařovala vzdušná vlhkost.