Novinky čtenářské dílny
Tajemství noci
Pod pláštěm noci umlká hlas očí,
však sluch a strach stále tu jsou,
aby očistily tvou duši jasnou.
Vidíš jasněji a jsi stále krotší.
Cítíš síly ukryté v temnotě,
nevíš co tu chtějí.
Jen dobrou noc ti nyní přejí
a ty už nechceš žít na slunečním světle.
Sáhnout na oblohu hvězdnatou,
pochopit pravdu všech bájí,
uchopit své vlastní bdění,
odměna za pokleknutí před mocí tajemnou.
Oddáváš se své moci,
kterou ti noc přináší,
nepatříš mezi nejstarší
a přesto kolem tebe jsou upíři i vlkodlaci.
Draci i víly temné
na slovo tě poslechnou.
Proslaven jsi chorobou
na kterou medicína nezabere.
Nakažen jsi mocí.
Na Měsíci stojíš,
Zemi již nenávidíš.
Do chaosu se ti duše noří,
nevíš, neznáš, necítíš.
Místo hvězdného nebe
zase jen střecha,
tam kde rozum byl,
zbyla jen neplecha.
Dávno jsi ztratil svůj cíl,
pod pláštěm úplňku zůstal zapomenut.
Nezajímá tě cizí ani tvůj cit,
stal se z tebe kámen - od ideálu odkopnut.
Měl si všechno,
teď nemáš nic.
Stal ses dítětem noci úplňku prvního,
dokud tě nevzbudil prokletý slunce svit
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
Tahle je zajímavá, taková zvláštní.
Je s podivem, jaký máš rozsah témat.
Jediná věc mi tam nějak nesedla:
Místo hvězdného nebe
zase jen střecha,
tam kde rozum byl,
zbyla jen neplecha.
Ta neplecha jako slovo. Nevím :-) Je to asi subjektivní.
Koment
Je to báseň s příběhem, rýmy ale chvílemi klopýtají, jako by obsahovaly nesprávná slova (také se za výměnu "neplechy" přimlouvám). Drobnost - v poslední sloce má být asi "jsi". Chvílemi je vidět, že některá slova jsou zařazená, aby se to rýmovalo, ale do básně tolik nezapadají.
Já mám rád básně s rýmy, ale málokdo je umí napsat tak, aby to všechno perfektně klouzalo a nebylo klopotné (to se často nepodaří ani Tomášovi Přidalovi - jeho básně, kde se nesnaží rýmovat, jsou většinou lepší než ty veršované). Tj. ta forma je tak obtížná, že je těžké ji vybrousit, aby člověk zároveň udržel kvalitu obsahu.
Jinak pěkné.