Pavel Renčín

Hledám krásnou lesní vílu
s očima barvy tůně
(ach, ta vůně, jak krásně voní)
a s ústy, které mají chuť čerstvých borůvek
(taje lesa skrývají mnoho dobrůtek)
. . .
vynořila se jako duch
plachá kráska lesa
zvedla dlaň a já se
na okamžik dotkl jejích prstů
hřály jako slunce
. . .
měl jsem neodvratnou touhu
políbit ji na ta vlhká ústa
od ranní jarní rosy
s nádechem nepopsatelné krásy
. . .
byla bosa
v oděvu z březové kůry
na levé odhalené lopatce
měla tetování
nějaký podivný ornament,
který jsem spatřil,
jednou ve snu
jisté dejávu
. . .
kolem zápěstí měla
uvité náramky z
z ostružiní
ani kapka krve
na té čistě bílé kůži
. . .
vlasy jí zdobila
brož z kapradin,
kvítků a jehličí
připnutá větvičkami
. . .
utajená přání
cizí krásy lesa
a toulavé nohy
. . .
mě svedly na křižovatku,
kde čekám až zapadne obloha
. .
a večerní růže zahoří láskou