Světlonoš
Bezdomovec, v očekávání ještě větší zimy, schoulil hlavu mezi ramena. Sluneční paprsky se naposledy přelily zasněženým reliéfem města a šerá zákoutí se pomalu stávala temnými. V jednom takovém mezi krabicemi seděl otrhaný muž, opírající se o zatím vyhaslý sloup veřejného osvětlení. Kromě občasného hltu z láhve tuzemáku zvednul zrak jen jedinkrát. Uličkou procházela postava bráníc se před dotěrnými vločkami v klopách světle béžového kabátu. Tvář patřila starci, jehož dlouhý plnovous za chůze vlál a splýval s bílou vánicí. I teď byly rysy jasně viditelné, protože tma kolem jako by se mu vyhýbala. Trhala se v jeho blízkosti a na chvíli se znovu objevovalo světlo krátkého prosincového dne. Nakonec poslední cíp pláště zmizel za rohem a ještě na okamžik po sobě zanechal útržky matné záře. Bezdomovec to připsal účinkům alkoholu a obrátil svou pozornost zpět k flašce s náhražkou rumu.
Stařec stanul na malém náměstíčku lemovaném stále temnějšími stíny neorenesančních budov. K záři jeho kabátu se pomalu plazil i stín sochy přibitého Krista vytesané na rohu prostraní. Jenže temný obraz ukřižovaného na dlažebních kostkách se náhle rozplynul. Tma kolem začala vířit. Části se odtrhávaly z postraních uliček a utvářeli zraku nepropustnou bariéru, ve které mizelo téměř vše. Za chvíli už nebyl vidět ani hustě padající sníh, jen kolem svítícího kabátu stále kroužily třpytivé vločky.
„Jsi připraven Světlonoši.“ Ozval se ze všech stran zároveň mohutný pronikavý hlas. Oslovený neřekl nic, jen přikývl. V tu chvíli se tma rozestoupila, jen aby se uvolnily cáry tvořící změť stínových drápů, psích tlam a pařátů. A všechny chtěli jediné. Roztrhat ten prokletý plášť, obrat maso a kosti rozdrtit na prach, jenže nic není tak snadné. Stařík se pod hustým plnovousem poprvé usmál. S rychlostí blesku vytáhl v záhybu schovanou lucernu, v níž se okamžitě rozžehnul plamen. Stíny se ze strachu zastavily. Zřejmě tušily, co přijde.
„No tak, nemůžeš stále vyhrávat. Na rozdíl ode mě ty stárneš Světlonoši.“ Znovu se ozval hlas tmy. Jenže Stařec se rozhodně nevzdával kvůli několika slovům. Rozmáchl se lucernou v širokém oblouku. Kam dopadla záře plamene, stíny zmučeně skučely a plazily se zpět do blahodárné temnoty. Náhle jeho plnovous vzplál. Nepálil, ale obklopil hlavu aureolou plamenů. Podoben slunečnímu bohu se znovu vrhnul vstříc tmavým běsům.
„Ty se nikdy nepoučíš! Opět tě zadupu do země! Tak jako Re každou noc hubil hada Apopise, budu bránit tohle město, dokud to bude potřeba.“ Tentokrát patřil impozantní hlas Světlonoši. Plameny šlehající nejen z lucerny, ale celého těla trhaly hustou tmu na kusy. Bestie noci se mu snažila dostat do zad a zasadit smrtelný úder. Ale nezmohla se na víc než pár škrábanců. Plamenný stařec vířil jako dávný hrdina z bájí uprostřed bitevní vřavy. Neprostupná tma začala pomalu řídnout.
Nakonec na náměstíčku zůstalo jen večerní šero. Poslední zbytky nepřirozené temnoty za zlověstného syčení opouštěly místo střetu. Starý muž jen zhasnul zázračnou lucernu a pokojně zmizel. Ulice města se rozzářily.
Na tváři bezdomovce se výjimečně objevil úsměv, když i jeho tmavý kout prosvítila pouliční lampa. Znovu si loknul rumu, jako by připíjel na to každodenní vítězství.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
Je v tom pár hezkých prvků
nejvíc se mi líbí ta mýtická vize bojujícího světla v protikladu k bezdomovci. Ale chtělo by to hodně uhladit po gramatické stránce, je škoda, že kostrbatě klopýtající věty (nemluvě o hrubkách) kazí půvabný příběh. Není to nic náročného, na příběhu nemusíš nic měnit
komentář
Přiznám se, že některé věty jsem četl nadvakrát, především v první polovině. Obsahu několika vět jsem zcela nerozuměl. Např. - Kristova trnová koruna by se v okamžiku rozplynula pod starcovými botami, ale už to nestihla.
Překvapilo mě, že na tak bohatou slovní zásobu se v textu objevuje poměrně dost hrubek. A ještě jedno mínus bych připsal přechodu z minulého času na přítomný a naopak. Já osobně bych použil jen jeden čas.
Celkově mě více chytla ta druhá polovina, zvláště pak ten finální souboj světla a tmy. Plus dávám taky té určité vizuální atmosféře, kterou příběh má.
koment
Velmi se mi líbil slovník a slovní zásoba, věty jsou chvilkami ale poskládány opravdu trochu kostrbatě, občas bych vyhodil nějaké to zájmeno atd. Větu s Kristovou korunou jsem také musel přečíst dvakrát... Jako výsek z nějakého kompletního příběhu se mi to líbí, ale funguje to i jako miniatura. V delším kusu by přechod těch dvou časů fungoval dobře, přichází ve správnou chvíli akce, ale v takhle krátkém úseku to funguje méně. V každém případě to byl zajímavý pokus se slušnou atmosférou.
...
Má to moc hezkou atmosféru, dokonce bych překousla i ty kostrbaté věty, protože vím, že občas není snadné je poskládat dohromady. To znám. Ale ty hrubky. Za ty bych vraždila...
Díky za komentáře
popravdě jsem to sem uploadnul moc zbrkle, dnes jsem si to přečetl znovu a pokusil se to trochu upravit.
-Díky za radu, v jednom čase to zřejmě opravdu funguje lépe.:)
nejsem si moc jistý, jestli jsem nějaké gramatické chyby stále nepřehlíd, ale za některé bych si asi měl dát facku, i když to není zrovna moje silná stránka.:)
o 100% lepší
Tak tohle je úplně o něčem jiném. Začátek najednou dává smysl. Věty jsou stmelenější. I přesto mám ještě pár výhrad.
Stále tam visí dvě hrubky a vidím pár nadbytečným čárek ve větách.
A pak bych možná větu - Za chvíli v prostoru náměstí padal už jediný viditelný sníh, na stále svítící ramena kabátu. - formuloval poněkud jinak.
A věta - ... budu bránit tohle město, dokud nebude srovnáno se zemí. - mi připadá trochu rozporuplná.
Jinak bezva.
...
Havran: díky, ještě jsem to tedy poopravil.
-asi bych po sobě měl číst texty daleko důkladnějc. :)
odpověď
Jak už mi taky jednou napsal Pavel. Jde pouze o můj názor. Ty nebo kdokoliv jiný to můžete vidět jinak. Nakolik to potom upravíš, to už záleží jen na tobě. Jinak u mě dobrý :-)