Apollón se svým vozem rudým
blankytnou smetanou se prodírá,
šedá jeskyně duchů nesvatých
k jeho polibkům se vypíná.
Má duše v koutu těla
choulí se v bezpečí šera,
přesto křídla slunci staví,
je to nutné pro létání
ve vesmírech fantazií.
Ať září tvůj vůz, Apollóne,
ať má Ra vždy vítr v plachtách,
já však Luně stříbrovlasé
své polibky budu dávat.