Pavel Renčín

Skokani patří mezi mé první povídky, které prorazily. Je to lehce hororový příběh ze současné Prahy. Vypráví jej reportér Jakub (ten se jako jedna z vedlejších postav objevil i v Nepohádce), který píše reportáž o Nuselském mostě - mostě sebevrahů. Tedy, začalo to jako reportáž... Co bude následovat, až zjistí, že lidé se kterými právě mluví, už dávno nežijí?

Povídka vyšla v antologii Kočas 2001.

Ukázka

Napřáhl jsem ruku: „Jakub. Neviděli jsme se už někde?“
Mou ruku nepřijala. Loupla po mě očkem, jako že mě má přečteného: „Možná. Když myslíš, Jakube, a kde by to mělo bejt?“ Na ukazováček pravé ruky si namotávala pramínek bohatých vlasů a hlavu naklonila trochu na stranu.
Vynadal jsem si. To neměl být laciný trik nehodný mé úrovně, opravdu jsem ji už někde viděl, ale kde? O sekundu později jsem si vzpomněl. Cítil jsem se zvláštně.
„Nejmenuješ se náhodou Kristýna Benešová?“ Nechápavě kývla.
Zapátral jsem v paměti „Narozená v Berouně, vyučená krejčová, jedno dítě – chlapec?
Její výraz se změnil, neznatelně přikývla.
„-a jsi pět let mrtvá.“
Sklopila oči, trochu zmateně sáhnula do kabelky a vytáhla zrcátko. Začala si opravovat make-up. Prsty se jí lehce třásly.

Recenze