Novinky čtenářské dílny
Skokani
Skokani patří mezi mé první povídky, které prorazily. Je to lehce hororový příběh ze současné Prahy. Vypráví jej reportér Jakub (ten se jako jedna z vedlejších postav objevil i v Nepohádce), který píše reportáž o Nuselském mostě - mostě sebevrahů. Tedy, začalo to jako reportáž... Co bude následovat, až zjistí, že lidé se kterými právě mluví, už dávno nežijí?
Povídka vyšla v antologii Kočas 2001.
Ukázka
Napřáhl jsem ruku: „Jakub. Neviděli jsme se už někde?“
Mou ruku nepřijala. Loupla po mě očkem, jako že mě má přečteného: „Možná. Když myslíš, Jakube, a kde by to mělo bejt?“ Na ukazováček pravé ruky si namotávala pramínek bohatých vlasů a hlavu naklonila trochu na stranu.
Vynadal jsem si. To neměl být laciný trik nehodný mé úrovně, opravdu jsem ji už někde viděl, ale kde? O sekundu později jsem si vzpomněl. Cítil jsem se zvláštně.
„Nejmenuješ se náhodou Kristýna Benešová?“ Nechápavě kývla.
Zapátral jsem v paměti „Narozená v Berouně, vyučená krejčová, jedno dítě – chlapec?
Její výraz se změnil, neznatelně přikývla.
„-a jsi pět let mrtvá.“
Sklopila oči, trochu zmateně sáhnula do kabelky a vytáhla zrcátko. Začala si opravovat make-up. Prsty se jí lehce třásly.
Recenze
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| recenze Fantasy Planet 07_2001.pdf | 63.43 KB |
| recenze Fantasia 07_2001.pdf | 76.33 KB |
| recenze Scifiworld 09_2001.pdf | 67.13 KB |
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
;)
tuhle povídku mám společně s "tanečníky" moc rád ;)díky svému příběhu a díky tomu jak skvěle je to napsáno se zařadila do mé supnice top povídka pohotově a rychle :)
jízdy přes Nuselák
Nemůžu si pomoct, ale vždycky, když jedu přes Nuselák,vzpomenu si na tuhle povídku a vyhlížím Kristýnu i další "skokany". Zatím nic, ale jednou se jich určitě dočkám! :-)
:)
Milá liesso, já naopak doufám, že se jich nedočkáš! Držím je na uzdě, jak to jen jde... nechci aby ohrožovali životy Pražanů ...a Pražanek :)
Náhoda...
Tak jsem si onehdy koupil Jámu a kyvadlo a co tam nevidím jako druhou povídku? Skokan! A říkám si, Poe, ty parchante, že se nestydíš! :)
Ne, nic tím nechci říct, snad jen... Kupujte Pavlovi i Poeovi knihy! :-D
Lisk
y oc. Močák mi očividně tlačil na mozek.
Nejzajímavější na téhle povídce pro mě je,
že já jsem ji napsal ještě před Pavlem :-) Tedy abych upřesnil, zpracoval jsem to téma jako televizní pořad TV Prima v publicistickém cyklu Záhady a mystéria a později v Magazínu záhad. Pak jsem teprve četl tuhle Pavlovu povídku a připadalo mi to, jako bych ten novinář z té povídky Skokani byl já. Pamatuji, jak jsme prolézali ten Nuselák s televizním štábem ze všech stran a zpovídali jsme tam různé bizarní lidi. A dozvěděli jsme se opravdu děsivé věci.
Otomar
Otomar, hrdinou mých příběhů? Kdo ví... :)
Dávno tomu dávno, co jsem
Dávno tomu dávno, co jsem si KOčas 2011 přinesl z knihkupectví a začal louskat jednotlivé povídky. Tak, jak už to chodí, některé jsem přečetl a z hlavy mi vymizely. A některé tam zůstaly a pamatuji si je dodnes. A Skokani, ta z nich byla tou povídkou, která se mi uhnízdila hodně hluboko. Kočas bylo moje první setkání s Pavlem Renčínem. Pak ještě v dalším Kočasu o rok později, jenže pak se mi nějak ztratil z dohledu. Před nějakým tím rokem jsem zabloudil na tuhle stránku a znovu začal objevovat svět PR. Dokoupil, co vyšlo, povídky, romány, a průběžně pročítám a bavím se úžasnou Pavlovou fantazií. Takže, kde jinde, než na samém počátku (pro mě), napsat to své: Pavle, díky ti za příběhy... :-)
Se zpožděním
se zpožděním moc děkuju (předpokládám, že jsi Zdenku myslel Kočas 2001). Přečíst si něco takového člověka až mrazí... Jak je ten čas relativní, jak rychle někdy uběhne deset let... Díky za takové čtenáře.