Novinky čtenářské dílny
Skica
Ztichlé domy se choulily stále blíž k ohýnkům lamp a odlesky jim tančily v bezedných zracích. Křivolaké běhouny chodníků zdušené stiskem šedavých zdí bezstarostně pohřbíval sníh. Siluety chodců již dávno pohltily portály nočního neklidu a i ptáci se zimomřivě choulili v mrazivé prázdnotě mostních oblouků. Jen řádka stop, jejichž okraje obrušoval vytrvalý vítr, rušila strnulou nekonečnost bílého příkrovu.
Kráčela docela sama. Kráčela v bezděčném spěchu hnána jakousi úzkostí a před očima měla prázdnou samotu noci v opuštěném bytě. Dýchla si na ruce zčervenalé mrazem a přidala do kroku. Zpěv nočního města ji vždy fascinoval, ale dnes se zdálo jakoby bez života, sevřeno v čase neúprosným stiskem mrazu. Ticho, které nerozehnalo ani povrzávání bot v závěji, se na ni tlačilo ze všech stran.
Aniž by si toho všimla, zdušený svit zledovatělých lamp zlatících závěje vloček se začal vytrácet, až zmizel docela, a pojednou stála ve tmě. Vytrhla se ze zadumání a rozhlédla se. Zamyšlení v jejích očích vystřídala obava. Nepoznávala to tu, nikdy tu nebyla. Ulice byla prázdná a široká jako žádná z těch přívětivě úzkých a známých kterými chodila tak ráda. Ve tmě stěží rozeznala obrysy vchodů a vývěsních štítů, které lehce povrzávaly ve svém nekonečném kyvu. V tom se ozvalo zasyčení a opodál se rozsvítilo mihotavé světlo jakési lampy. Ale nebyla to důvěrně známá zlatavá záře elektrických žárovek. Tohle světlo bylo jiné, nazelenalé a jakoby utopené mezi tlustými skly.
Ze tmy se vydělila postava a vkročila do zelenkavého přísvitu lampy. Vysoká, v dlouhém težkém kabátě a klobouku, nahrbená jakoby pod tíhou věků. Cosi cvaklo a pod krempou černého Tonaku zasvítil ohníček. A to cvaknutí coby mávnutí taktovkou spustilo symfonii jen pro její uši. Smyčce vývěsních štítů se opřely do strun závěsů, děšťové kapky zabubnovaly na zvonkohře parapetů a vítr usedl za varhany komínů. Cigareta zasyčela a k ústům doplula příčná flétna. Tichá melodie se vloudila do její mysli, zprvu jako potůček, jemně, a noha vykročila smerem ke kruhu světla. Melodie sílila, košatěla a stoupala do nových výšin. Tu hladila a laskala, hned v ostrém rytmu sváděla k tanci mezi vločkami, jindy tišila a vzápětí bouřila krev. S každým jejím krokem se jí zdála krásnější a žádnoucnější. Už nevnímala mráz ani déšť, který jí pokrýval dlouhé vlasy námrazou, pro ni už byla jen hudba. Pomalu mizel z jejích modrých očí lesk, matněly tím víc, čím blíže byla k záhadné postavě pod lampou. Už neviděly, že domy mají v oknech bezednou hloubku, ani flétnu z lidských kostí.
Zhasly docela, a odrazil se v nich zelený svit plynové lampy.
Svit který nehřeje, ale mrazí samotnou duši.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
Prvotina
tohle je jen malá prvotinka. skica která ve mě rezonuje už pěknou řádku dní. vítám věškerou kritiku, a doufám že se aspoň troch líbila.
To je opravdu prvotina?
Tohle určitě není tvůj první pokus něco napsat. A jestli ano, tak jsi geniální :-))) Vsadil bych se, že už máš za sebou aspoň jeden sešit popsaný lyrickými básněmi a teď se pokoušíš přenést své poetické vidění do prózy. A řekl bych, že se ti to daří. Tahle skica přesně odpovídá tomu, jak jsi ji nazval/la. Je to vybroušená miniatura, záblesk pocitu, mrazivé zachvění, které se člověka někdy zmocní pod lampami v nočním městě a které většinou všichni moc dobře známe - jen ho neumíme tak přesně pojmenovat, jak to dovedeš ty. Ano, setkání se Smrťákem může mít svou mrazivou krásu..
otomare
pravda, sešit to sice není, ale něco už jsem kdysi napsaL:)děkuji za hodnocení
Ano i ne
Jsem trochu v rozpacích, svým způsobem je to krásný a svým způsobem mi to přijde o ničem. Nemám rád příběhy, kde se popisuje pouze nějaký okamžik, pocit a není v nich "pointa", takže mám problém...
No, rozhodně v psaní pokračuj, ignoruj moje rejpání a pokud máš i nějaký další povídky/básně/cokoliv postuj, protože tohle je pěkná práce :-)
Ona tam pointa je,
vždyť ta krásně podmanivá hudba je hrána Pištcem smrti na flétnu z lidské kosti! Ale pravda, je to pointa lyrická, nikoliv dramatická. Jde vlastně o "báseň v próze".
To je hudba slov!
Je to krásné, celé je to jako hudební skladba, představovala bych si to jako videoclip.
To je ono
"Báseň v próze", to je ono. Já básně nečtu, "nerozumím" jim a proto mě nenadchl ani tenhle příběh.
Pěkná ukolébavka :-D
musím souhlasit s Albýnem; ani já nerozumím básním. Ale tahle 'báseň v próze' - jak už bylo použito mě nadchla. Trošku mi to připomělo Krysaře nebo Nohavicova Darmoděje. Každopádně je to působivý.
děkuji všem za hodnocení.
děkuji všem za hodnocení. opravdu to nemělo mít žádnou překvapivou pointu, je to jen hra se slovy a obrazy. nejlépe to vystihli otomar a davaj...pištec smrti...darmoděj a krysař..na techhle postavách jsem to opravdu stavěl
Pěkné. Je-li to jedna z
Pěkné. Je-li to jedna z prvotin, máš slušný nástup. Asi bych tomu dal jiný název - chápu-li tenhle dobře, nevztahuje se k obsahu ale k vzniku textu. Náladovkám, založeným na malbě slovy, prospívá několikeré přepisování a přebrušování (DejF nebude souhlasit), zkus třeba do dalších verzí omezit počet spojek "a". Také můžeš víc pracovat s délkou souvětí a hlavně s jejich podobou - na některých místech máš za sebou několik souvětí se stejnou konstrukcí, užij si trochu různorodosti. Dále, některé vedlejší věty nebo rozvětvené členy je hezčí zkrátit - je to plynulé a dá to textu melodii (zkus se zbavit obratů typu "čím víc, tím", "jako by" aj.). Také mi trochu drnčí použití několika spojek za sebou, zvláště "a i". Neobratná mi přišla část "..kyvu. Vtom (píše se dohromady) se ozvalo zasyčení". Můžeš tam třeba udělat odstavec a začít bez "vtom", souvětí pak rozbít na kratší věty.
Jsou to detaily a nevím, jestli jsem objektivní nebo je to jen můj osobní vkus. Určitě piš dál, mám rád takovéhle texty.
Koment
Souhlasím s Otomarem. Zdenek má možná v lecčems také pravdu, ale při čtení jsem si toho ani nevšiml. Já myslím, že název je zvolen správně, ona to opravdu je skica. Je to zvukomalba a slovomalba. Velmi poetické, ten obráz dýchá. Fakt dobré. Jestli takhle vypadá tvůj začátek, tak určitě pokračuj! Mně to přijde dost vyzrálé. Teď ještě vyzkoušet napsat funkčnější příběh (např. krátkou povídku na 10 stran) a haleluja! :-)
koment (renčíne,nekraď mi názvy komentářů :)) )
DejF se Zdeňkem souhlasí. Napůl. (Jak Zdeněk přišel na to, že DejF nebude souhlasit?) Ono je to vlastně na potencionálním nakladateli (existovalo-li by něco takového pro krátké náladovky) - měl-li by DejF přepisovat, přepisoval by. V takové Bláznově ukolébavce by se nepochybně dalo pár obratů přebrousit (teď jsem si ji kvůli tomu neotvíral a nekontroloval, ale je mi to poměrně jasné :) ) - s odstupem určitého času.
U této skici musí DejF bohužel vyjádřit nesouhlas s "otomarovským nadšením" (ano, Otomare, už je to termín :) ) - slovní obrazy v první části mu přišly až příliš umělé, aby byly krásné, a jak text plyne, vytrácí se téměř úplně. Jak vyjádřil Zdeněk, často klopýtá na nevhodně volených spojkách a větných konstrukcích - což se opět posuzuje jinak u dějového textu a jinak zde, kde na tom celá věc stojí.
Tolik za DejFa, který je evidentně zase příliš střízlivý a proto zlý. Kam jsem schoval to pivo...Áááá. DejF konec.
Zdeněk na to přišel
Zdeněk na to přišel nekonkrétní vzpomínkou, že DejF někde horoval proti nekonečnému broušení a přepisování. Zklamala-li Zdeňka paměť, zlému DejFovi se omlouvá.
Jinak ohledně psaní funkčních povídek - určitě je to další úroveň, ale právě takovéhle texty jsou výbornou školou pro jazyk a styl. Vylepšovat si takové to řemeslo, trefovat se mezi snesitelnou dávku poetiky a přemíru patosu atd. Takové to psaní si pro sebe do šuplete. Nenech se odradit!
Otomarovské nadšení
trvá :)))
Jistě máte, kolegové, pravdu se svými výtkami, ale jsou to drobnosti, které lze odstranit korekturou a nedotýkají se podstaty. Zdeněk správně podotýká, že "takovéhle texty jsou výbornou školou pro jazyk a styl". Jde o rytmus slov a větnou melodii. A tady bych oponoval, délka vět mi připadá správná a ani opakování spojek mi ve většině případů nevadí, neboť to je součást oné táhlé flétnové melodie a rozplývavého světla nočních lamp... Když by se tenhle text rozsekal do kratších vět a odstavců, rázem by se z toho ztratila flétna a bude to možná skladba pro kytaru nebo dokonce pro bicí nástroje - a tím pádem to bude o něčem docela jiném!
Abych se trochu odpíchl od poezie k povídkám či románům, i tady se traduje poučka, že se stoupajícím napětím či dramatičností děje se zkracují věty, mění se na jakési ostré střihy, prudce sekanou mozaiku detailů, které sprostředkují dojem rychlosti a spádu dění. Ale nemusí to být pravda, právě tak můžeme sběsilost dění (ať už přírodní katastrofu nebo bitvu) vyjádřit ve velmi dlouhých větách se spoustou spojek a naléhavým opakováním určitých slov. Záleží na tom, v jakém stylu je to celé psáno a jakého účinu na diváka chceme dosáhnout. Jiný je dojem bojovníka, který se motá ve vřavě, a jiný dojem velitele, přihlížejícího bitvě z kopce. Krátká věta odpovídá detailnímu záběru ve filmu, dlouhá věta celku nebo dokonce panoramatické jízdě.
Popis nočního města připadá DejFovi příliš umělý, krasoumný či patetický? No, možná bych "zraky domů" také zaměnil jiným výrazem, ale jinak mi to připadá přiměřené účelu a vyvolává to ve mně docela sugestivní náladu.
DejFe, slogan "otomarovské nadšení" se mi líbí, ten si budu pamatovat a občas ho vhodně použiju :-)))
Neradil jsem text rozsekat
Neradil jsem text rozsekat na nudle. Ale čeština má víc prostředků než jen věta-spojka-věta a je škoda je nevyužívat. A s délkou vět jde pohybovat, stejně jako s flétnou měnit rytmus (použiju-li tvoje přirovnání). Ale jak jsem řekl, možná je moje hodnocení subjektivní, rozhodně bych však nerad vyvolal dojem, že jsem kvůli tomu "Skicu" ztrhal. Spíš než výtka bych použil termín návrh.
dlouhé věty jsou použity
dlouhé věty jsou použity schválně. myslím že dělit je na kratší by nebyl dobrý nápad vzhledem k lyrické popisnosti celého kusu. a s těmi spojkami a jsem to opravdu přehnal:)