Novinky čtenářské dílny
Recenze intelektuálního občasníku TVAR - Městské války I.
Bohužel mám recenzi pouze v textové formě a tudíž vám ji v této chvíli nemohu poskytnout v jiné formě. Až se mi podaří Tvar sehnat, tak ho oscanuji a napravím. Pokračuji v přidávání i těch recenzí, které nejsou zrovna oslavné :-) Pan Erik Gilk je literární vědec, jeho názor neberu na lehkou váhu.
"KLOBOUK DOLŮ, PANE SPISOVATELI"?
19.2.2009 Tvar str. 22 Recenze
Erik Gilk Euromedia
Pavel Renčín: Městské války I - Zlatý kříž Argo, Praha 2008 Citát
vybraný z diskuse na internetovém serveru Sarden (http://pes.eunet.cz)
je slabým odvarem z nadšení, s jakým byla přijata první část trilogie
Městské války Pavla Renčína. Jako čtenář očarovaný jeho předchozími prózami Nepohádka (Straky na vrbě, 2004) a Jméno korábu (Euromedia Group - Knižní klub, 2007) jsem se ovšem tentokrát poněkud minul s jeho fantazijním světem "druhého města" (jde o podstatu tzv. urban či městské fantasy, k níž se Renčín hlásí, nikoliv o narážku na titul známé Ajvazovy prózy). Mrzí mě to tím víc, že třídílný text je avizován jako autorovo opus magnum a navíc představuje vůbec první český román, bezezbytku naplňující pravidla subžánru městské fantasy.
Svoje pocity se pokusím zdůvodnit, ale předně musím upozornit, že zde vystupuji z pozice čtenáře dvojdomého, sledujícího jak "umělecky
hodnotnou" prózu, tak souprodukci SF&F. Moje literární zkušenost tedy rozhodně není svázána s tímto specifickým žánrem ani s jeho recepcí, jež se jen velmi zvolna vymaňuje ze zvláštního (snad obrozenského) úzu jásat nad každou domácí knižní novinkou.
Na prvním místě musím ovšem autorovi i já vystřihnout pochvalu za velmi přirozený a přitom barvitý a poetický jazyk jeho textů, který je v soudobé domácí fantastice vskutku výjimkou. Jeho věty plynou bez většího zádrhele, oplývají bohatstvím metafor i přirovnání a rozhodně svědčí o autorově kultivovanosti. V kontextu žánru se autor střeží nadužívání zhoubných dialogů i vulgarismů, stejně jako otevřených sexuálních scén (dokonce i iniciační soulož s bohyní Swrotkou, rozuměj Svratkou, je popsána "cudně"). Můžu se jen dohadovat, do jaké míry jde o Renčínovu přirozenost, anebo zda je výsledný text dílem jeho sebekázně a ctižádosti vymykat se žánrovému mainstreamu. Oproti předchozím prózám ovšem přibyla dost křečovitá snaha o humor a nedůmyslné odkazování k vlastním textům, které vyznívají dost samoúčelně. (Například: "Dívka v tramvěka vaji byla začtená do barevné knížky, na jejímž obalu byl název Nepohádka.")
Kniha byla uvedena barvotiskovým poutačem se slovy Praha krvácí...
potřebuje hrdinu. Slogan pravda dost ubohý, zato však dostatečně
vystihuje zápletku. Ve druhém městě představuje totiž Praha překrásnou panovnici, která ovšem schází na úbytě, neboť některý z jejích soků - a vše napovídá tomu, že jím bude konkurenční Brno (!) - nabourává hranice její identity tím, že jednoduše likviduje silniční cedule s jejím značením (sic!). A královna má zcela nepochopitelně za to, že jediným člověkem, který ji i město zachrání, není nikdo jiný než finanční analytik Václav Vran. Tedy na počátku antihrdina, který ovšem nosí na ruce znamení zlatého kříže přitahující jakési monstrum....
Právě koncepce ústřední postavy vzbuzuje podle mého největší
pochybnosti. Nejde ani tak o to, že nikdo z královniných poddaných a
věrných přátel nechápe, proč zrovna tak nanicovatý, nepříliš
inteligentní a už vůbec ne odvážný bankovní úředníček by měl být tím vyvoleným. Tak už to prostě ve fikci někdy bývá. Podobně se to má s autorským záměrem představit protagonistu jako čločasnou oplývajícího zápornými vlastnostmi, byť čtenářský předpoklad, že tato vstupní informace by se měla začít měnit, se v textu naplňuje teprve v samém závěru. Potud by to tedy snad bylo v pořádku, kdyby ovšem Vaškova proměna působila alespoň trochu věrohodně. Tady to jde naopak všecko ráz naráz, lidská nula zvyklá na pohodlí svého bezbolestného života se prostě téměř přes noc stane dobrodruhem, který sice nebezpečná dobrodružství nevyhledává, ale účastní se jich bez jakéhokoliv údivu.
Akce se vrší jedna na druhou, Vašek se musí nenadále vrhnout do nové, aniž by byla plně vysvětlena předchozí.
Dá se namítnout, že autorovi křivdím, neboť první ze zákonů románových tria více-logií říká, že úvodní díl musí být pouhou rozjížďkou, expozicí či náznakem pro to, co teprve přijde a rozuzlí se. Budiž, nejspíš to autor opravdu zvládne vcelku dobře, ale pro mě Městské války zkrátka ztratily kouzlo a jedinečnou atmosféru Renčínových předchozích próz. Vedle nich představuje recenzovaný titul sériovou akční fantasy, a není proto důvodu, abych v četbě dalších dílů pokračoval.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Docela solidní názor odborníka,
který stojí mimo fanouškovský proud. Ano, ten problém hlavního hrdiny Vrana jsem už také někde zmiňoval, člověk mu nedáže fandit, spíš mu v duchu říká, dobře ti tak, když děláš takové blbosti! Až na samém závěru se ta figura chytá. Ale nad tím stojí nádherná atmosféra městského fantasy světa s jejími bizarními postavami, a ta vás prostě dostane a zůstane v paměti. Kdyby byl hrdina sympatický (i když třeba nechápající a nešikovný), bylo by to určitě ještě silnější! Ovšem na rozdíl od Erika Gilka "je (!) tohle pro mne důvod, abych v četbě dalších dílů pokračoval", protože tuším, že tam to teprve Pavel pořádně rozbalí!
A co na to pan Gilk?
Asi bych se mu nelíbil.
Protože bych odpověděl: "Kecy, kecy, kecy ... pěkně uhlazený kecy. Naopak málo samoúčelnýho násilí a brutálního sexu!" :-D
Nakonec bych mu nasázel pěkných "pár" přes záda, poetovy jednomu, do rukou naložil štos knih takových saďourů jako je Procházka, Kulhánek nebo Bodkin. A ještě by rád o Zlatým kříži mluvil jako o vysoce filosofickém díle :-)
a je to tady!
na recenzi z Tvaru jsem se těšil. čekal jsem snůšku pseudointelektuálských keců, kterým se budu moct zasmát a myslet si své. překvapivě jsem se nedočkal. čeho jsem se dočkal, je pro mě naprosto šokujícím způsobem amatérsky napsaná "recenze" (to slovo si tenhle chabý pokus o splnění předepsaného znakového limitu ani nezaslouží). obraty jako "slogan pravda dost ubohý" mě nadzvedly ze židle a silně mi pohnuly hladinou tlaku... takhle se vyjadřuje kultivovaný člověk a hlavně, takhle se vyjadřuje pokud možno objektivní, když ne v názorech, tak aspoň v používaném jazyku, recenzent??? tohle opravdu není víc než snůška názorů v češtině nepříliš zběhlého středoškoláka. o to směšnější, že se autor hned na začátku pro jistotu chlubí vlastní sečtělostí, místo aby se věnoval, čemu má. o samotné knize by toho obratnější recenzent dokázal říct víc snad i na ploše pevnostní minirecenze (stačí si přečíst tu Otomarovu, i když ta je, pravda, delší).
Takže, Otomare, můžeš mi prosím vysvětlit, kde tam vidíš ten "docela solidní názor odborníka"? :) Jestli jsem třeba omylem nečetl něco jiného :)
PS: Kdo mě zná, tomu musí být jasné, že jsem rozhodně dalek tomu, abych nadával na recenze proto, že jsou nelichotivé k Pavlovi, sám mu předhazuju, co můžu :)) Nemůžu za to, že zrovna ty, co na něj nadávaj, jsou tak příšerně špatně napsaný :)
No, myslím
že Tvé odsouzení je DejFe (davaji) fakt přísné. Nemyslím, že by pan Gilk nebyl ve svém oboru odborník. Rád bych s ním polemizoval o tom, že první román je v podstatě expozicí, a že mnoho věcí, které teď možná vypadaly prvoplánově jsou partií rozehranou pro další díly, jeho pohled ale chápu. Je zajímavé získat na knížku náhledy z různých stran.
"čločasnou"?
Co znamená slovo "čločasnou", v recenzi užité v předpředposledním odstavci? Nenapadá mě ani z jakého slova by toto podivné mohlo vzniknout překlepem...
DejFe, co konkrétně ti na češtině recenzenta vadí? Žádný z obratů na mě nijak nadzvedavě nepůsobil... Současní středošκoláci jsou na tom výrazně hůř:)
Ale pravda je že ono "I JÁ musím autorovi vystřihnout pochvalu" si recenzent měl odpustit, sebeodbornější může být.
čeština
co se toho týče, jsem se nevyjádřil úplně korektně, ono na ní nic špatného, až na jakousi obrozeneckou křiklavost, není, a toto se dá u odborníka jeho zaměření očekávat (což ovšem neznamená, že by se to pro to mělo jen tak promíjet). jde mi spíš o naprostý nesoulad mezi použitým výrazivem, koncepcí recenze, tím čeho si na knize všímá a jak to popisuje... a periodikem, v kterém ona recenze vyšla. nepřekvapila by mě třeba na Sardenu, kde píšou většinou začínající recenzenti bez teoretického zázemí, ale od literárního vědce v Tvaru???
začínám ovšem přemýšlet, jestli jsem se třeba nepomátl, aniž bych si toho všiml, když to vidím jenom já.
Hmmm... Od mé osoby není
Hmmm... Od mé osoby není hodnocení recenze úplně vhodné, neboť jsem ani nečetl recenzovanou knihu. Každopádně je otázkou co se od této recenze očekává. Tak jak je napsaná na mě působí trošκu obyčejně - na to že ji psal renomovaný odborník v intelektuálním plátku (tedy z příspěvků v tomto vlákně jsem takového dojmu nabyl, sám autora ani médium neznám), bez nějakých hlubších rozborů myšlenkových proudů. Líbila by se ti ale více recenze rozebírající knihu ze silně filozoficky-intelektuálního pohledu? Koncepce je možná trochu přímočará, popisujíc knihu pouze z vnějšku; ale výrazivo mi přišlo docela na úrovni... Těžko říct jak by dopadl pokus o literárně-vědeckou polemiku.
Trochu mimo soudek: všiml jsem si v textu dalšího podivného tvaru, "tramvěka vaji". Předpokládám že vznikl nějakým chybným vložením řetězce "věka " doprostřed tramvaje. A tak mě napadlo, že ono "věka " se tam dostalo ze spodní části recenze, kde se utrhlo z "člověka", ke kterému se místo toho přiřadilo "časnou" a vznikl tak onen podivný patvar "čločasnou". Odkud ale přišlo to "časnou", jsem nenašel...
rozbor
jak jsem napsal, očekával jsem, jak říkáš, literárně vědecký rozbor, který by se mi samozřejmě nelíbil víc, neboť by to zcela určitě byly psudointeletuálské žvásty. ale na ty jsem se přesně těšil, chtěl jsem se zase jednou zasmát :)
takhle jsem byl jenom šokován a jediné, co se mi na tváři objevilo, byl výraz krásně barvitého WTF?
co se týče té druhé věci, tak je zcela evidentní, že v textu, pravděpodobně při kopírování, řádil nějaký městskofantastický šotek :)
Ale jó, DejFe,
schválně jsem si tu recenzi přečetl znovu a až na pár náznaků, z nichž čiší určitá recenzentova nadřazenost (nejvíc mě štve poslední věta, která je opravdu dost namyšlená!), tak je z té stati cítit určitá snaha o objektivní zhodnocení díla člověkem, který není zrovna fandou tohoto žánru, a víc mu zřejmě sedělo Jméno korábu. V podstatě (až na tu poslední větu, říkající zcela absurdně, že nemá cenu to číst dál) by se to mohlo pochopit jako recenze "skoro pochvalná". Bohužel, smysl pro humor patrně panu Gilkovi chybí, protože při věcech, které mu připadají "křečovité", jsem se já hlasitě chechtal.