Pavel Renčín

V podhůří Beskyd, v údolí mezi kopci Červený kámen a Bílá hora se na konci 19. století v malé vísce narodilo Srdce. Byl to jen takový malý motůrek s nízkým výkonem. Vznikl z šikovnosti a nadšení místních lidí, kmotrou mu byla touha lidstva tvořit, objevovat a vynalézat.

Svou výškou vyčuhuje nad davem, stejně jako věž kostela sv. Petra a Pavla nad soutokem. Rovné vlasy dlouhé do půli zad se dělí na dva velké prameny a dva menší. Pod aristokratickým čelem jsou oči zelené jako vinné láhve a odpoutávající vaši pozornost od útlého nosu a úzkých rtů.

Vypadá jako velmi stará žena. Její rovné šedé vlasy se dotýkají země. Oči má stříbrné a slepé. Oděv který dřív zářil nádherně jasnými barvamy je dnes špinavý a vybledlý. 

Protivný dědek? Možná na první pohled...

Postarší pán, dlouhý bílý vlas i vous zdobený zelení, postává na vrcholu Zámeckého vršku a ponořen ve vzpomínkách pozoruje okolí.

Poutníku, který zavítá po plzeňské zemské stezce se otevře výhled na rakovnickou kotlinu v jejímž středu leží královské město obehnané hradbami z šedo-žlutých kamenů.

Pokud žijete v pražské čtvrti Hloubětín, nejspíš tam čas od času potkáváte muže středního věku s hustým, i když vždy vzorně zastřiženým hnědým plnovousem, s dlouhým černým frakem (jen málokdo ví, že má pod ním schovaný meč) a s širákem na hlavě. Není to obyčejný člověk, jak by se mohlo na první pohled zdát.