Pavel Renčín

Jmenuji se Walter Clark, narozen 6.8.1970 v Bangoru, stát Maine a zabil jsem čtyři ženy.

Berte tohle jako dobrovolné přiznání, Vám to ulehčí práci a mně trápení. Mám totiž pocit že kdybych se nevypsal, tak se asi zblázním.
První byla Laura Moser, kterou jsem nabral na dálnici kousek za Bangorem. Bylo mi z ní na zvracení. Rozpíchané žíly, síťované punčocháče, páchla nemocí a močí. Jestli za tohle někdo platil, zasloužil ještě větší opovržení než ona. Nabídnuté drogy samozřejmě neodmítla.
Jestli se ptáte proč, tak těžko říct. Soudní psycholog by možná řekl že se vyrovnávám s odkazem své matky, že zapadám do nějaké Freudovy teorie. Já si spíš myslím že vyrůstat s matkou prostitutkou je něco, co by žádné dítě zažít nemělo. Zkoušel jsem až donedávna žít normální život. Nejde to. Zasranej hrdina, to jsem já!
Zpátky k Lauře, vydržela tři dny. Čekal jsem trochu víc, ale drogy na jejím těle zapracovaly. Vím přesně v jaké fázi se nacházela, matka touhle dobou nedokázala souvisle uvažovat. Doufám že Laura ještě popřemýšlet mohla. To byl ostatně důvod, proč jsem dva měsíce kopal uvnitř dřevěné kůlny díru, kterou jsem odizoloval a zevnitř pobil plechem. 4 metry ke stropnímu otvoru žádná sjetá prostitutka neskočí, sám jsem to zkoušel. A i kdyby skočila tak co, přes kluzkou trychýřovitou díru se nevytáhne a výsuvný žebřík je v bezpečné vzdálenosti. Jen ať si popřemýšlí proč tam je a chcípá hlady. Po třech dnech jsem její mrtvolu vytáhl, rozřezal, spálil a zakopal. Já vím že hledat to tu policie tak to najde za chvíli, ale nic jí sem nevedlo a navíc teď už je to jedno.
Pět let jsem nepil, ale když jsem začal porcovat lidi, další zlozvyk už mi nemůže uškodit. Ono to navíc za střízliva moc dobře nešlo, je to vážně hnus. Mýlil jsem se, trpaslíci v mé hlavě se druhy den dali po letech do práce a vypadalo to, že tentokrát se ven prokutají. Díky tomu jsem málem zapoměl na zápisník, který jsem dal do jámy. Zajímalo mě kam vedou myšlenky umírající děvky. Jaké bylo mé zklamání když jsem zjistil že si jen kreslila zmatené obrázky.
Amanda Tropp byla lepší, vydržela pět dní a dokonce se pokoušela o poezii! Měla šlapat někde v Paříži, třeba by se uchytila, Maine je bohužel stát ve kterém umělcům pšenka nekvete. Nejsem žádný odborník, ale myslím že to vůbec nebylo špatné, škoda že tvůrčí období zastihlo autorku na sklonku života. Naopak její mlčenlivost mě překvapila, odizolovat tu jámu byla vážně námaha, čekal jsem že budou ječet jak pominutý. Každopádně nápad se zápisníkem si chválím, bylo to zajímavé počtení. Škoda že jsem se za ní občas nezašel podívat, třeba recitovala nahlas. Tou dobou už jsem byl na své klasické hladině. Flaška tvrdého pro mě nebyla problém.
Rebeca Morgan, černoška jako by vypadla z matrixu. Černý kabát a brýle bohužel nestačí na to, abyste přeprali amatérského rugbystu. Byla dokonce komunikativní, zkoušela mi házet zapisník dírou ven s dotazy typu :“Co chcete?“ . Pochopila když jsem jí ho vrátil zpátky potřetí. Nakonec jsem ale neodolal a šel si povídat, k čemuž mi odvahu dodal půlitr vodky. Posadil jsem se na okraj stropní díry a vedl krásný monolog o tom, jak Rebeca škodí lidem kolem sebe a že bez ní bude líp. Dva dny vás drží v díře a když konečně přijde, tak začne ožralecky moralizovat. To nasere i klidnější povahy. A řeknu vám, mezi ně rozhodně Rebeca nepatřila. Tři dny se vztekala než padla a další tři dny živořila. Tou dobou se z původně sterilní plechové  jámy stala pěkná žumpa, měl jsem si najmout klízečku.              

Linda Black byla poslední a trhla rekord. Kdysi byla určitě krásná, ale to vše odplulo na řece heroinu a cigaret. Barva jejích vlasů splynula s šedí města ve kterém jsem jí nabral, i když jsem si říkal že je to trochu nebezpečné, zlatá dálnice. Osm dní je na pohublou prostitutku uctihodný výkon. To jak poslední dva dny chrčela mi lezlo krkem, ale řekl jsem si že nikoho zabíjet nebudu, ať si umře sama. Taky jsem si s ní pokecal. Flaška vodky k snídani byla tak akorát a s druhou v ruce jsem se opět posadil na okraj díry a čekal s čím příjde.
Mám pro poteciální vrahy pár rad. Pokud chcete zabíjet, nekopejte jámu ze které se nedá dostat. Pokud chcete dělat jámu, nesedejte si ke stropnímu otvoru. Pokud si chcete sedat ke stropnímu otvoru, neseďte tam opilí. Pokud tam chcete sedět opilí, pak se nedivte až se probudíte vedle chrčící polomrtvé ženské se zápisníkem u hlavy...