Pavel Renčín

Láďa byl na ženský vždycky smolař. Už na gymplu marně pokukoval po sympatické (avšak pro hubeného vytáhlého šestnáctiletého brejlouna zcela nedostupné, navíc čerstvě vdané) němčinářce, zatímco k němu spolužačka Andrea posílala toužebné pohledy. Vydrželo jí to skoro rok, než vzal svou příležitost do rukou Robert z béčka a Láďu připravil o ty ignorované toužebné pohledy a Andreu o panenství. Andrea se o svých tehdy neopětovaných a později zcela odvátých citech Láďovi neopatrně zmínila až na maturitním večírku. Připravila mu tak do budoucna celý vagón lítostivých výčitek, vždy když po večerech přemítal, proč ho holky nemají rády a jaký byl trouba, že se tehdy nedíval okolo sebe (což mimochodem dělal dál a dál). Většinou si pak představoval do nejmenších detailů, co všechno mu s Andreou uniklo...

Při studiích na ČVUT to pak bylo už téměř bez šance. Rozvášněné pohledy, jež nečetné technikou zlákané dívky vysílaly po studentech na přednáškách v aule, nebyly opětovány. Nikdo z přítomných studentů totiž nebyl schopen určit, na koho zpoza tlustých brýlí ty pohledy míří a přiznejme si to, málokdo z nich stál o to, aby to bylo právě na něj. Ženou nedotčen přesto nebyl, to by byl velký omyl. Na oslavě kamarádových narozenin na chalupě kdesi na Berounsku se stal obětí sázky (přesné znění sázky není podstatné, stačí zmínit, že v ní zaznělo něco jako ten sladkej košilatej brejlatej intouš) dvou notně opilých studentek humanitních oborů. Postup výherkyně nebyl úplně v duchu fair play, pro výhru neváhala chudáka Láďu téměř znásilnit, on na to však radostně vzpomínal ještě hezky dlouho. Vztah s Klárou z internetové seznamky – až v posledním ročníku studií – pak skončil téměř tak rychle, jako předtím začal, tedy po roce.

Proto byl Láďa opravdu potěšen a upřímně nadšen, když se mu po čase ozval Pepa (oslavenec z chaty kdesi na Berounsku) a lákal ho na koncert metalových velikánů Exhumed Ermines. Láďa už black metalu zrovna neholdoval, přičichl k němu pouze krátkou dobu koncem studií na gymnáziu, ale stará láska přece nerezaví. Když se přiblížil den D, vytáhl ze skříně staré vyšisované metalové triko s nečitelným nápisem (lemovaným obrácenými kříži, pentagramy a spoustou krve) jakési dávno zapomenuté kapely. Triko hodil na sebe spolu s černými skoro elastickými kalhotami (knoflík už po letech ovšem nedopl), za které by se nemusel stydět ani učitel baletu, avšak v kombinaci s obskurním tričkem to ušlo (minimálně by to ušlo na konci 80. let minulého století). Kdyby ho tak potkali jeho podřízení (dva sotva plnoletí brigádníci) z firmy, moc by se nasmáli, pomyslel si. S Pepou se pak sešel před koncertem v hostinci U tří demogratů. Čas do začátku hudebního vystoupení pak uběhl rychle s pár vypitými pivky, utopenci a povídáním o starých časech. Když přicházeli do bývalé válcovny přestavěné na hudební klub, v sále už duněla první předkapela. Nebylo kam spěchat, hráli nějací amatéři, a tak si dali oba kamarádi v předsálí ještě panáčka. Láďa napínal zraky, jak mohl a prohlížel si partnerky těch šťastnějších metalistů. Nutno dodat, že Láďovi po létech vysedávání u počítače přibylo několik dioptrií. Byla skoro magie pro jejich počet vyrobit čočky, které od doby své ekonomické soběstačnosti nosil. Pozitivním zjištěním bylo, že některé slečny zjevně postrádaly doprovod. I několik skutečně nádherných kousků působilo, že přišly samy. Zaujala ho speciálně jedna brunetka. Být to kdekoli a kdykoli jindy, netroufl by se na ní ani podívat (samozřejmě s výjimkou filmů pro pány, na které se občas rád díval), ale tady od ní nemohl odtrhnout oči, zřejmě díky hladině vypitého alkoholu. Stála sama a očividně se nudila, a navíc nepůsobila tak, že by na někoho čekala. Naopak si prohlížela přítomné a Láďa měl na malý okamžik pocit, než tu myšlenku vypudil z hlavy jako nepravděpodobnou, že se na něj pousmála. Mohlo jí být 25 – 30, těžko říct, při tak výrazném líčení to byla sázka do loterie. Jestli znáte ten typ démonických tmavovlásek s dlouhou hřívou, bledou pletí a tmavými očními stíny, holky, které se pohybují na rockových a metalových akcích, nepřekvapí vás, že byla oblečená do kratičké kožené minisukně a proklatě dlouhé nohy skrývala v možná až příliš lascivních síťovaných punčochách a vysokých kozačkách. Vše samozřejmě v barvě černé jako noc. Od pasu výš to bylo neméně zajímavé, zvlášť v oblasti, kam Láďa stále valil zrak. Svou vysněnou přítelkyni si takhle samozřejmě nepředstavoval, alespoň pokud vezmeme v úvahu její civilní verzi. Tahle mu ovšem hodně zamotala hlavu. Naštěstí tam byl Pepa s dalším pitím, aby ho odtrhl od snění. Mezitím to v sále ztichlo, posluchači se rozptýlili, aby se začali znovu scházet na hlavní tahouny večera. Tmavovláska zmizela Láďovi z očí a z mysli a po chvili se prodíral s Pepou sálem zabrat nějakou výhodnou pozici. Ještě než začali nechutní Exhumed Ermines své vystoupení, opět ji uviděl. Stála nahoře na balkoně a světe div se, dívala se přímo na Láďu. Ne nějakým přehlíživým pohledem, dívala se na něj skoro hypnoticky a přitom se tak nějak zvláštně usmívala. Láďa se díval kolem sebe, až uvidí nějakého nagelovaného hromotluka, který jí zjevně zaujal, ale nikoho takového neviděl. Tak či tak nevěřil, že on by mohl být tím vyvoleným. Po očku se na ni stydlivě díval, stále ho sledovala. Pak na pódiu něco bouchlo, světla v sále zhasla a zpoza bicích vyskočil frontman Belzebub s obouručním mečem v rukách a strhl na sebe na chvilku Láďovu pozornost. Když zapátral v momentě očima nahoru, byla ta kočka pryč. K Belzebubovi přiskákali jeho pohůňci – kytarista, basák a bubeník, všichni v děsivých oblečcích a začala show. Belzebub mával mečem a něco blekotal mezi strhujícími riffy ďábelské muziky. Zaručeně kvalitní podívaná… Pepa byl jako ostatní uchvácen, rukou s rohatým hrozil do rytmu, opodál stojící Láďa byl ale ještě trochu mimo, nicméně se také přidával a sypal ze sebe domněle dávno zapomenuté texty. Najednou se o něj někdo trochu otřel, tak trochu příjemněji a důvěrněji než bývá obvyklé v kotli skákajících metalistů, kdy člověk cítí údery loktů do žeber a ledvin a stejným způsobem se kolem sebe snaží vymezit prostor. „Nějakej úchyl mě bude osahávat!“, blesklo mu hlavou. Láďa se ohnal a otočil a najednou se dívá do tmavých smějících se očí té krásky z balkónu. Překvapením málem upadl na zem. Rozhodně nečekal, že o půl hlavy vyšší vampice si vybere právě jeho a začne ho navíc osahávat. Kousal se do rtů, aby se probudil, ale nefungovalo to. Pak už ho nepřekvapilo, když se k němu přivinula a strčila mu jazyk do pusy… Když sen, tak se vší parádou. Na nic víc nečekal, bylo zjevné, že kvůli koncertu sem nepřišla. Odtáhl jí z kotle k baru, chtěl do sebe obrátit přinejmenším dvojitého Jamesona a jí objednat cokoli si bude přát, jen aby toho bylo hodně a mělo to nejméně 40 %. Potvůrka špitla, že nepije a objednala si rajčatový džus, po čemž barman vyprskl smíchy, leč zchladila ho pohledem tak zlým, že jí nabídl náhradní řešení na účet podniku. Pak někam zmizel. Ale toho už si Láďa nevšiml. Obrátil do sebe na ex skoro decku whisky (netvářila se, že by jí to těšilo), představil se jí, na odpověď ani nečekal a vyhrkl: „Pojedeme“? „Katarína“, odpověděla cudně (nejcudněji jak jen to je v síťovaných punčocháčích a kožené mini možné). „Těší mě, jistě, nebudeme tady dál ztrácet čas“. Ven ji skoro vyvlekl (netuše, kde se to v něm bere), mávl na prvního taxíka, který projížděl, usadil se s ní vzadu a drožkáři sdělil cíl cesty. Ještě že už nebydlel s rodiči, pomyslel si. Cesta uběhla rychleji než by čekal, to co se odehrávalo na zadních sedadlech by se možná neslušelo ani v italském erotickém filmu, avšak to nejlepší Láďu ještě čekalo. Cestu výtahem do osmého patra si ani neuvědomil, dveře od bytu odemkl bleskovou rychlostí a už ji pohostinně usazoval na pohovku v obýváku. Odběhl vedle a z šuplíku vylovil balíček kondomů, které tam prozřetelně ukryl před několika lety pro strýčka příhodu. Skryl je do kapsy a už byl u ní. „To nebudeš potřebovat, ty moje trdýlko“, řekla s pichlavým úsměvem, který si vysvětlil jako výzvu. Než ji však stačil vybalit z koženého oblečku, začala ho laskat na krku. Láďa byl už celý rozhicovaný, když ucítil bolestivé kousnutí. „Co blbneš!“ zaskočeně a trochu dotčeně syknul. V tu chvíli se Katarína prudce odtáhla a znechuceně vyprskla. „Ty dobytku jeden, kolik jsi toho dneska vypil?“ Láďa s nehraným překvapením zíral na pomalu zajíždějící bílé špičáky a na rudé rty, které kromě rtěnky zdobí jeho tmavá krev. „No to mě poser! Ty jsi upírka!“ Katarínino potvrzení této domněnky Láďu paralyzovalo, když si odplivla a posteskla: „Mám si kvůli tobě ty opilej pitomečku úplně zkazit žaludek? Nulu negativní nemá jen tak někdo, a ty se musíš takhle zbourat!“ Nečekala na odpověď a vydala se nasupeně rovnou do předsíně ke dveřím, špičaté podpatky jejích kozaček nechávaly v dubové plovoucí podlaze hluboké důlky. Láďa stále stál jako solný sloup u pohovky, v hlavě mu přeskakovala jedna myšlenka za druhou – je to sen nebo jsem to s tím pitím opravdu přehnal? Upíři přece nejsou!

„Ty jsi zamknul a schoval klíče?“ hystericky zaječela Katarína ode dveří a přihnala se do místnosti. Ten ječák mu připomněl četné hádky s jeho jedinou bývalou přítelkyní Klárou a to ho opět vrátilo do role, okamžitě vyhrkl: „No zamknul jsem a klíče dal pryč, aby ses nad ránem hned nesebrala a po anglicku nezmizela.“ „Tak je koukej vybalit!“ zakřičela mu přímo do ucha, aniž jakkoli postřehl, jak se k němu dostala přes půl obýváku. Láďa začal šátrat po kapsách, ale objevil v nich jen ty zpuchřelé gumičky, smolař. Tvářil se celkem rozpačitě, v tu chvíli ho chytla Katarínka pod krkem a dovlekla do předsíně. S rostoucím zoufalstvím hledal, kde to šlo. „Kam jsem je moh dát?“ podíval se na ní vyčítavě. Bohužel jí došlo, že nekecá, někam je prostě položil, ale v tom nepořádku, co má v bytě, by je oba mohli klidně hledat až do rána.

„Ty mizero, jestli si myslíš, že se před tebou svlíknu, proměním v netopýra a uletím oknem, tak jsi na omylu! Víš co jsem dala za ty hadříky, co mám na sobě? Ty bych tu nerada nechávala!“ Myšlenky na sex už Láďu opustily před notnou chvilkou, nejkrajnější chvíle děsu měl ale už taky za sebou a Katarína teď působila prostě jen jako rozzuřená ženská. „Já myslel,“ osmělil se „že nějaký dveře pro tebe nemůžou být překážkou“ dívaje se na masivní závory trezorových dveří ve 4. bezpečnostní třídě od nejmenované renomované firmy. „Co jsem komu udělala!“ ozval se opět vysoký pronikavý ječák té stále sexy nemrtvé dívky. „Dokud mě nepozveš dál, tak do tvýho bytu nemůžu a stejně tak to platí opačně. Souhlas odejít z tebe vymlátím raz dva, ale mám si snad ničit nehty o ty kovový pláty?? Máš tady schovanej poklad, že se takhle opevňuješ?“ Opět odklapala do obýváku, usadila se na pohovce, zapálila si a dívala se nešťastně kamsi na protější stěnu místnosti. Láďa se nejistě přišoural až k ní a taky se posadil. Položila mu hlavu na rameno. V tu chvíli mu došlo, že i tahle bůhvíkoliksetlet stará vampice je stejně zranitelná, jako každá jiná ženská a že i v ní je v určitých chvílích ukrytá malá holčička. Vypadala, že se z toho trapasu snad rozpláče. Uchopil jemně cigaretu z jejích prstů a típl jí v na dosah stojícím květináči s fíkusem. Pod jeho očima se mocně vzpínal její bujný hrudník. Znovu se vynořila myšlenka o snu, ale realita nebo sen, není to jedno? Objal jí kolem ramen a přimáčkl se k ní rty. V hlavě mu ještě hučelo díky panákové smršti před hodinkou dvěma. „S touhle hladinkou vydržím naživu určitě až do rána“ spokojeně si pomyslel a dál se už oddával pouze jejímu roztouženému tělu.

 

 

Původní varianta konce:

Než ji však stačil vybalit z koženého oblečku, začala ho laskat na krku a to bylo také to poslední, co si pamatoval. Tím Láďův příběh skončil.

Kapitán Brož v zšeřelé služebně kriminální policie hlavního města Prahy dvěma prsty mydlil do stařičkého mechanického consulu služební hlášení a volnou rukou se krmil vlašským salátem v papíru a rohlíky z předchozího rána. K tomu všemu stačil ještě konverzovat s nadstrážmistrem Bystrým. „Jardo, víš co řikal ten doktor ze soudního? Že prej si ten mladej trouba stříhal nehty v koupelně a byl tak ožralej, že upad a těma nůžkama si propích tu, jak se to – jo, krční tepnu! Věřil bys tomu? To je blbec, teda byl, co? Když ho měl doktor dole na stole, prej se v něm vůbec krve nedořezal... Krve nedořezal, přesně tohle mi řek“…