Novinky čtenářské dílny
Podivnosti
18. Září 2008 - 11:38 od DejF
Pod článkem o poslední Pevnosti jsme s Otomarem krátce mluvili o Kelly Linkové, tož házím link na dneska vyšlou recenzi
http://fantasya.cz/clanek/deji-se-vetsi-podivnosti
a při té příležitosti mě napadá, že i když nás momentálně - jak jsem se vyjádřil dříve - Pavel sytí téměř klasickou DrD story, tak kde jinde rozvést diskusi o "trochu divné fantastice" než právě na stránkách autora Nepohádky a Jména korábu?
takže, co ze stylů, "které vybočují", máte rádi, co si o nich myslíte, a tak?:)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
Pavel Renčín: Erumoico: bohužel nic, ale to už asi víš. O víkendu jsem byl pryč.
erumoico: Pavle, co je pravdy na tom, že budeš na Pragofestu? A kdy? :)
Pavel Renčín: Co naděláš....
Mickhesh: Pavle, podle mě je ten film sprostej plagiát.Je tam až moc náhod najednou.
admin: Bodkine: speciálně kvůli tobě jsem přidal možnost komentářů, tak jsem zvědavý, co zásadního k tomu tedy řekneš! :-)
Bodkin: Proč nemůžu komentovat pod anketu? Chtěl jsem si ublinknout něco mo(u)drého.
Pavel Renčín: Yenn: jo, taky tak doplňuju. To je normálka :)
Yenn: PS: Je normální, že do shoutboxu můžu přímo napsat míň znaků než v editačním okně?
Yenn: Arakis: Poslední evidentně nejsi, já si Věk nenávisti šetřím až bude po zkouškovém, protože teď bych si to buď kvůli učení tolik neužil anebo bych se zase pořádně nesoustředil na zkoušky. A to by tak či onak nedopadlo dobře ;~)
Arakis: admin: no jo, já myslela, že jsem poslední kdo v této společnosti ještě nečetl VN před začátkem roku...mám to zrušit?
RSS kanál
Kdo je online
Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007
DejFe, moc pěkná recenze
Vlastně jsme se na hodnocení jednotlivých povídek Linkové naprosto shodli. Linková je opravu "šílená kuchařka".
Zřejmě přichází v literatuře nádherný "věk podivností". Teď zrovna jsem dočetl- doprohlížel knihu Briana Selznika "Velký objev Huga Cabreta". A musím říct, že tahle knížka je zase fascinující úplně jiným způsobem. Je to jakýsi kompromis mezi komiksem a novelou. Grafický román? Knižní film? Prostě máte normální beletristický text (pravda trochu netradičně členěný, někde třeba jen jediný odstavec uprostřed bílé stránky), přerušovaný však čas od času nepřetržitou řadou celostránkových (dvoustránkových) obrovských ilustrací, které zachycují pohyb, dynamiku, nájezdy na obrovský detail (např. oko přes celou dvoustranu!) Žádné bubliny nebo texty vepsané v obraze, jak bývá běžné u komiksu. Prostě na první pohled normální ilustrovaná knížka. Někdy je to jenom jedna vložená ilustrace, jindy cyklus šesti až deseti ilustrací za sebou. Zajímavé ale je, že děj bere ty ilustrace v úvahu, a co je na nich nakresleno, to už se nepopisuje, kus děje je prostě nakreslený, a text povídky za touto obrazovou pasáží jede normálně pořád dál. Prostě úžasné. Ilustrace jsou černobílé; tužková, velice dynamická kresba. Má to patinu doby, v níž se příběh odehrává, tedy roku 1930. A ten kluk, co žije na nádraží "v hodinách", mi připadá jako by rovnou vypadl z nějakého Dickensova románu, třeba z Olivera Twista. A tajemným Dickenzovským staříkem je tu skutečná postava, vysloužilý filmový mág Georges Mélies. Vlastně to ani není fantasy, ale velká pocta průkopníkům filmu. Listujete si a mozek opravdu promítá. Dojde i na autentické, reprodukované fotografie scén z němých Méliesových i jiných filmů.
Myslím, že je to něco, co tu ještě nebylo, ačkoliv jde "jen" o dětskou knížku. Takže jdu psát recenzi pro Pevnost. A jsem zvědav na názory dalších lidí, kterým se tohle svérázné dílko dostane do ruky.
tak to zní opravdu zajímavě!
navíc jsem s érou němého filmu strávil poslední školní půlrok a i přesto, že jsem se musel spoustu těch filmů a režisérů našrotit nazpaměť, rozhodně jsem na ně nezanevřel a na takovém Méliesovi si s gustem pošmáknu vždycky :)
Trochu divná fantastika
To zní, Otomare, opravdu zajímavě. Jak psal DejF v komentu pod svou recenzí, rozdělil čtenáře na dvě poloviny - první vyděsil a druhou nadchl. Asi patřím do té druhé, nad Linkovou jsem už přemýšlela dřív, když vyšla Magie pro začátečníky. Ale nevím... Já si ráda rozšiřuji obzory, ale spíš mám radši klasičtější texty. Trochu divné fantastiky jsem se dotkla kromě několika povídek vlastně jen v Trochu divných kusech. Jednička mě nadchla, dvojka potěšila a trojka... jak co, ale ještě jsem to nebyla schopná dočíst. Teď čtu Iliadu. Což je taky skvělá fantasy. I když tradiční. :-)
Linkovou
si brzy pořídím. Ta podivnost mě láká :-)
Pro wiwi
Jsem rád, že po Iliadě ještě někdo sáhne, nejrůznější převyprávění (třeba holivůd) ji strašlivě pokřivují a z Achájů dělají třeba bandu homosexuálů. Skvělé jsou i jiné eposy - zvlášť mám rád Kalevalu, ale už jsem s tím někde otravoval.
Magii pro začátečníky
si s největší pravděpodobností dodatečně pořídím. Ono to až tak dodatečně nebude, bo to v Čechách vydali obráceně, jestli jsem to správně pochopil :)
Zdeněk
Ílias je naprostá klasika, ke které se však člověk musí vypracovat. Zkoušela jsem ve 14 Oddyseiu - odložila znechuceně po dvou stranách. Pak jsem samozřejmě zhltala různé dětské verze a v osmnácti ji zkusila znovu. V překladu pana Vaňorného ze 40. let. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla na verše, nezvyklý slovosled, jiná slovní spojení... Ale stálo to za to. Je to PERLA. A Ílias je ještě lepší. Akčnější, vznešenější... Doporučuju každému, všema dvaceti!
Zpět k Velkému objevu
zní to opravdu velice zajímavě. Ono taky bych řekl, že se často prodávají knihy i podle vzhledu (pokud neznáme dotyčného autora) a obálky. Většinou tuto metodu nepraktikuju, ale pokud se skloubí i s tím, že víte od koho to je (a jak dobrý ten autor je) ... může to být velice zajímavé. Jako například Černý kocour a jiné hororové povídky s kresbami Luise Scafatiho. To je taky velice pěkný a vzrušující zážitek (i přes větší cenu). A to se teď snad i chystá Kafkova Proměna, kterou by zase měl Scafati ilustrovat. Opravdu všem vžele doporučuju.
Co mě tak napadlo
K DejFovi: Pochopil jsi to správně, skutečně tu Linkovou vydali v opačném pořadí!
K Wiwi: Ono je pro dnešního čtenáře hodně náročné prokousat se těmi časoměrnými verši a pochopit ta různá archaická přirovnání. Ale je to klasika. Ilias je předobraz všech hrdinských eposů a Odyssea je první román o dobrodružném putování. Klasickým modelem pro každou družinou hrdinů, jdoucích za kouzelným předmětem, je také o něco později vzniklé putování Argonautů za Zlatým rounem. A na prvopočátku všech těhle hrdinských dobrodružství stojí Gilgameš z mezopotamského Uru a jeho divoký přítel Enkidu.
Jsem wiwi s malým "w", ano?
Pro všechny a navždy. :-)
Gilgameše jsem četla, taky Sinuheta, ale pozor, ne od Waltariho, nýbrž klasickou verzi přeloženou Zamarovským. S dalšími veledíly starých časů jsem ještě neměla tu čest. Jo, vlastně jsem přelouskla Dalimilovu kroniku a Iliada je podle ní opravdu balzám. :-) Ale to už jsme od trochu divné fantastiky trošku odbočili.
wiwi, nevztekej se,
mě zas cpou malý f, je to hrůza,ale můj kotel rozhořčení už vyhasl :))
Otomare, vím, jen jsem nechtěl vypadat, že zas vím všechno xD
Nojo, velká a malá písmena,
to se v češtině pletlo vždycky a v internetovém věku už je v tom úplnej bordel :-( Takže pardon :-)
Jinak v těch starých dílech se dá objevit dost "divné fantastiky". Ale úplně fascinující je z tohoto hlediska spis Geralda z Walesu "Dějiny a místopis Irska", který byl sepsán v Oxfordu roku 1188 (a roku 1998 ho vydala Academia v češtině). Gerald byl biskup a potomek waleských vládců, který byl vyslán na diplomatické jednání do Irska a posbíral tam neuvěřitelné informace. Píše o různých zrůdách, o kameni, který křičel, o tom, jak jim v noci k ohni přišel vlkodlak a požádal je, jestli by kněz nedal poslední pomazání jeho umírající ženě, načež Gerald řeší morální problém, jestli lze vlkodlaka považovat spíše za zvíře či za člověka a řádného křesťana (kněz se přece jen trochu zdráhá vložit posvátnou hostii do vlčí mordy, ale uklidní ho ujištění, že setrvávání ve vlčí podobě je služba, konaná na příkaz světce, opata Natalise, pro niž jsou vždy na sedm let vybráni dva lidé z nedaleké vsi). Nebo Gerald vypráví o přeludném ostrově, který prchá před námořníky, o kachnách, které se rodí z lastur, přilepených na kmenech stromů, unášených mořskými proudy, nebo o setkání s lidmi z doby kamenné, kteří mají jen nástroje z kamenů, oblékají se do zvířecích kůží, neznají železo a v životě nejedli chléb... Dodnes se odborníci přou, jestli je něco z toho pravda, nebo je to všechno jen sbírka místních pověstí a pověr.
Nebo vyprávění o
Nebo vyprávění o putování jistého mnicha (Barnalda nebo tak nějak) z Irska o cestách oceánem po ostrovech blaženosti, nordické báje, pověsti staroamerických indiánů... lidové příběhy, pověry, báje jsou věčný zdroj příběhů a často i v odvětvích vzdálených námětově lze objevit podobný syžet...
Můžete mi někdo vysvětlit
Můžete mi někdo vysvětlit, co vlastně přesně znamená výraz New Weird, a čím je ten styl typický?
RE: morana
Inu... definovat New Weird se již pokoušeli mnozí a všichni pohořeli, sami editor a vydavatel oné řady u nás na Parconu potvrdili, že knihy do ní vybírají prostě na základě osobního pocitu "Tohle se tam docela hodí." O několik definicí NW se pokouší nově vydaná antologie manželů VanderMeerových Trochu divná fantastika, odkázat tě tedy můžu tam, nejlepší radu ti ale dám, když ti povím, aby sis přečetla Miévillovo Nádraží Perdido a na základě toho si utvořila vlastní definici :)
Jinak je to...hmm... směr snažící se překračovat hranice mezi žánry a zároveň přetvářet základní klišé, která je utvářejí. Vychází především z městské fantasy, steampunku a surrealismu (ale v tom by se mnou mohl každý polemizovat vlastním výběrem jiných žánrů).
Zrovna hloubám nad recenzí,
kterou dělám pro Pevnost na tu knížku, co zmiňuje DejF. Editoři manželé VanderMeerovi v ní otiskli velkou internetovou polemiku autorů a redaktorů - a vlastně z ní vzešly úplně protichůdné názory. Mnozí si myslí, že new weird je jenom obchodní nálepka. Slovo "weird" se překládá jako "podivnost, neobvyklost, bizarnost". Ve starém slovníku jsem našel, že to také může znamenat "kouzlo" nebo "osud". Všechny tyhle přívlastky by se možná na ten žánr hodily.
Ale v podstatě to není žádná "nová", ale hodně "stará" podivnost. Když se podíváš na gotické chrliče nebo na fascinující fresky v kostele v Jindřichově Hradci, kde jsou vymalovány všechny druhy mutantů a kombinovaných příšer, když koukneš na reprodukce obrazů Hyeronima Bosche, tak tam je začátek toho, čemu se říkávalo "grotesky". Nám tohle slovo evokuje bláznivé honičky z němých filmů, ale původně je jejich název odvozen od latinského slova "grotta", které znamená "jeskyně". Čili groteska je příšerná kombinace prvků, která vyvolává šok, překvapení, hrůzu, znechucení i smích. Často tohle všechno současně. Od středověkých "grotesek" pak vede cesta přes snové horory A. E. Poea, surrealisty, Lovecraftovtův mýtus Ghulu, až třeba po městečko Twin Peaks režiséra Lynche.
Typický new weird popisuje nějakou zvláštní, složitě strukturovanou společnost, nejčastěji bizarní město s divnými zákony a ještě podivnějšími obyvateli. Zatímco v hororu je hrůza postupně tušeným a zhmotňovaným vyvrcholením, tak v newv weirdu je "všední realitou". Všichni tam jsou postiženi nějakou proměnou a jejich životy se podobají podivným snům. Velká péče je věnována sugestivním popisům zvláštních detailů. I prostředí je jedním z hrdinů příběhu. Ovšem "hrdinové" se musí psát v úvozovkách, protože jsou zcela nehrdinští a vše co dělají, dělají z nějakých zištných důvodů, rozehrávají mezi sebou lstivé hry a různé podrazy.
Takhle bych tedy New Weird definoval já.