Novinky čtenářské dílny
Pod rouškou tmy
LAVIČKA
V malém parčíku v malém městě je malá lavička. Už docela stará letitá dáma, která zažila mnoho lidských příběhů, jak těch šťastných, tak i těch šťastných méně. Přes den na ní sedávají maminky s dětmi a důchodci krmící holuby nebo venčící své čtyřnohé miláčky. Příběh, co nám chce lavička z parku vyprávět, se stal jednoho večera.
„Byl podzimní podvečer, světlo lampy se ke mne prodíralo skrze zažloutlé listí javoru.“ Začíná lavička svým sladce dřevěným hlasem. „Kolem už prošlo mnoho mladých i starších lidí, alez nich neusedl na moje staré dřevěné tělo. Už bylo znát, že nebylo moc velké teplo.“
„Konečně, někdo usedl a já tak získala společníka. Byl to skoro dospělý muž, oblečen do džínsů a volné mikiny, v ruce měl starý plátěný ruksak, již neurčité barvy.“ Parková dáma přestane s vypravováním, asi vzpomíná na mladíkovu podobu. Když uzná, že si víc nevybaví, pokračuje: „Nejdříve to vypadalo, že čeká na smluvenou schůzku. Ale zároveň mi přešel tak nějak smutný. Vy lidé jste velmi dobře čitelní, co se nálad týče. Už jsem se ve Vás naučila, za tu dobu co tu stojím, číst. Tento človíček se tedy na schůzku s jiným netěšil. Co má asi za problém, napadlo mne, a na koho tu čeká? A proč vlastně? Proč tu je, když nechce, může přeci odejít.“
„Muž vytáhl ze svého ruksaku úzkou knížečku a začal si z ní předčítat. TY verše znám, slyšela jsem je tu dříve velmi často, verše Vítězslava Nezvala – Manon Lesco. Nádherná slova tvořící smutný lidský příběh.“
„Dočetl. Zavřel knihu. Vyndal provaz a zručně uvázal smyčku. Přehodil ji přes jednu z větví mého zlatolistého společníka a druhý konec uvázal ke mně. Oběsil se.“
„Proč? To není v mém příběhu. Mne se tento muž nesvěřil. Třeba měl podobný osud co Nezvalův hrdina. Vy lidé nevíte co si počít se svým darem života.“ Její rozhořčený hlas nyní připomíná praskání. „Mnohokrát jsem vyslechla spousty Vašich problémů. Tento Váš zástupce si, jako mnoho dalších z Vás, myslel, že tím svůj problém vyřeší, ale jako jeden z mála to dotáhl až do konce.“
„Ještě té noci ho na obchůzce objevili na obchůzce městští policisté," pokračuje lavička již klidným jemným hlasem. "Přijela si pro něj černá sanitka a odvezla ho kamsi. Ráno přišla dívka, nenamalovaná neučesaná, posadila se na protější mojí kolegyni pevně si k sobě tisknouc slabý kabátek a svýma pláčem červenýma očima se koukala na javor na bíločervenou pásku, které mne s ním spojovala. Nejspíš taky nechápala.“
Lavička se odmlčí, vyprávění ji asi trochu zmohlo. Tak se s ní raději pro dnešek loučím. Zároveň slibuji, že si s ní zase přijdu popovídat. A už teď se těším.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
pěkný, smutný
jedinou výtku bych měl k uvozovkám. Každý odstavec měl vlastní, to jsi nemusel.
Ale příběh byl pěknej. Možná mi jen trochu chybělo víc zadrnkání na cit. Což jsem po druhém přečtení nepostrádal. Asi nevim co chci :))
Těším se na další :)
dík
tohle dílko vzniklo při hodině Čj jako slohová práce, chtěla jsem vědět jestli se to bude ještě někomu, kromě mě a profesorky, líbit.
K těm úvozovkám, nebyla jsem si jista, tak jsem ja tam radši dala ;)
uvozovky, pointa a to další
no, jako slohovka to funguje.. jako povídka? to už ne.
zjevně nejde ani tak o vyprávění nějakého příběhu, jako o navození určité atmosféry, snad pobídnutí k přemýšlení. to se docela daří. ale samotný text by měl přeci jen dát něco navíc... obstát sám o sobě ve své holé existenci, abych tak řekl. a pak by potřeboval více než značně strohé konstatování: přišel - oběsil se - truchlila, v podstatě bez nějakého dalšího vyvozování závěrů, zobecnění apod. chtělo by to, jak jsem naznačil v nadpisu, pointu.
no a co se týče závorek, taky mě docela rušily :)
hmmm.. tak aspoň vím čím
hmmm.. tak aspoň vím čím se nemám živit a zůstanu si u techniky :))
Ano, bylo to účelové, vymyšlé běhen jedný hodiny, určitě jsem nečekala, že padnete na zadek. I když připouštím, že by se mi to líbilo... (ono komu ne). Chtěla jsem to rozpracovat, ale nic mi nesedělo... Zkusím to příště, snad to bude lepší...
hej!
nesnaž se podceňovat technická řemesla! :)) Jsem ajťák (jo, přesně jeden z těch šedokoženejch, Quasimódů s fleky od piva na tričku a bez kouska normálnosti v krvi), a taky si sem tam něco napíšu (neříkám že je to nějaký fajne počtení). Čistě jen tak, pro radost. A protože ajťák je živočišný druh vskutku všestranný a přizpůsobivý, tak se to dá i OBČAS číst. Příště určitě bude lepší :)
Na slohovou práci
na slohovou práci je to nadprůměrné, zejména, když to bylo vymyšleno na téma během jediné hodiny. A dalo by se to dotáhnout do celkem milé a dojemné povídky, kdyby se domyslel ještě nějaký překvapivý zvrat, třeba zcela jiný důvod sebevraždy než divák se situace čeká (například si myslíme, že se mladík oběsil z nešťastné lásky, ale ukáže se, že ho vydírali mafiáni) nebo nečekaný zásah lavičky (i dřevo se nad ním ustrnulo, lavička třeba praskla, když si na ni stoupnul, a tím pádem on už nedosáhl na vyhlédnutou větev!). Prostě by to šlo všelijak domyslet, protože ten základ je takový správně dojemný (ještě bych to přikořenil trochou podzimní atmosféry: padající krvavé listí, vlhko, lezavý chlad a mlha...
No, fajn, dobré.
Koment
Taky mi to nepřijde špatné, i když má DejF pravdu, že na povídku chybí pointa. Mně osobně ještě vadí ty poslední dva řádky, které tam nemají co dělat, protože vypravěč v příběhu vůbec nevystupuje, vystupuje tam jako vypravěč lavička. Tomu mikropříběhu by opravdu pomohl na konci nějaký zvrat, překvapení... přesto se ti tam ale podařilo napsat hezkou atmosféru, emoce, a to na začátek není málo. Sloh mě ničím nerušil, takže pěkné! :)
Víš, mně se líbí nápad
Víš, mně se líbí nápad - lavička vypravěč (skoro jako hláška naší češtinářky: Lavice by promluvily) a souhlasím s Otomarem, že to stojí za zamyšlení a napsání něčeho jímavějšího. :) Vlastně souhlasím i s Dejvem a Pavlem - chce to něco "příběhovitějšího" - nepopisuj, ukazuj :)
Tak by mě zajímalo, jak by tak hovořila nabarvená lavička (zda by měla olepená ústa? Chtějí ji umlčet, uchovat, balzamovat? Slyšeli bychom přes ty vrstvy praskající zvuk dřeva?). Je přikovaná, odtržená od stromu, nemůže si volně růst a přes vrstvu barvy ani vnímat slunce... očůrávají ji psi... denně se kolem ní projdou desítky lidí (záleží na lokaci). Plno výrostků do ní vyrývá nápisy - nožem, klíčema, popisují fixami. Sedí na ní mnoho vandalů, otírají si o ní boty... slýchá plno útržků rozhovorů, střepů. Leží na ní bezdomovci? ... ???!!!
... lavička je v mých očích opravdu skvělý nápad. Napadá mě spousta věcí, které bych chtěla vědět. Přemýšlím, jak ji osvobodit...
zkus zapřemýšlet taky (ne o svobodě, ale tak nějak všeobecně), ráda si to přečtu. A jen tak mimochodem... taky jsem ajťák a píšu si pro radost :) sice se to stydím dát číst... ale ty tu odvahu máš a to je skvělý :) Člověk nemusí být génius, aby směl mít koníčka.
No, a už se do toho zas zamotávám :))
Dík za Vaše názory,
Dík za Vaše názory, pokusím se to něják zpracovat, ale tuhle bych nechla tak jak je, jenom bych to zhoršila. Vím, že psát moc neumím, jen tak co je v mezích možností průměrnýho gympláka s dobrou fantazií.
Ajťáka by ze mě chtěl mít tatík, ale já bych chtěla lítat. POčítač je pro mě jen to na čem se dá dělat sousta věcí, ale programovat a tak podobně ne ;)
A když se namaluješ můžeš mluvit? Tak stejně tak je to s lavičkou i když být počmáraná fixou se jí určitě nezdá být jako fajn hustá kérka. A bezdomovnci na ní nespěj jen já :))))
To Shadow_Fay: nepřemýšlej o tom co Ti na to někdo řekne... prostě to sem dej. ;)
hmmmm (uznalé hmmmm :D, co
hmmmm (uznalé hmmmm :D, co jiného říct ... snad jen: dostalas mě :D a smála jsem se. Líbí se mi permanentní make-up),
:D mno... hele, myslím si, že patřím k lidem, co ví, že fakt psát neumí :) ale i tak to zkoušej jen tak pro sebe.
Ale pokud někdy snad budu mít pocit, že jsem něco hodnotného řekla a pocítím potřebu se o myšlenku podělit, tak to sem dám. :) Naposled jsem stejně psala maturitní písemku :D a to je tak dva nebo kolik let zpátky ;) a to stálo za starou belu. Téma mi nesedlo, propiska mi nesedla, já jsem si nesedla, židle mi nesedla... :D boty mi taky nesedly (ty boty jsou pravda. Člověk, co nosí skateácký boty a vezme si něco, co je deset cm od země...)
ale velmi obdivuji ty, co se nestydí a něco takhle uveřejní a ještě víc ty, co na sobě máknou a vytvoří něco hodnotného :)) Tak se moc těším na Tvé další výtvory, Grolle! (i ostatních :) )