Novinky čtenářské dílny
O vlaku a tanku
Narodil jsem se ve vlaku. Proč, to nevím...Možná by to věděla máma, ale ta vám to nepoví, protože umřela. Víte jak? Přejel ji vlak.
Tátu jsem měl rád. Byl to strojvedoucí, jezdil vlakem po vlastech Českých. Bylo to někdy kolem roku 1968, nebo tak nějak...On má vlak docela sílu a váhu, ale když se potrefí na přejezdu s tankem...
Taky jsem měl dědu. Byl to signalista na dráze, dával dolů závory a zase je zvedal. Někdy kolem roku 1968, nebo tak nějak, zapomněl dát závory dolů, asi měl trochu pod kulichem...No a představte si, zrovna jel kolem zelenej vojenskej tank. Není to nějaký divný?
Brácha byl dobrej výpravčí. Byl o dost starší než já. Jednou vypravil vlak, bylo to kolem roku 1968, nebo tak nějak...Zamával tátovi na mašině a šel si dát kafe do tepla.
Blbý na tom bylo, tedy pro bráchu, že se v tý chumelenici roku asi 1968 málo rozhlídnul. Alespoň že ten vlak stihnul vypravit.
Ségra vlakem nejezdila. Bylo jí šestnáct let, neměla žádnou školu, tak chodila po kolejích a vymetala sníh z výhybek. Musí to bejt nepříjemnej pocit když vás cvakne výhybka, vy se nemůžete pohnout a slyšíte za sebou dunění vlaku. Já si dokonce myslím, že ještě zahlídla ten zelenej vojenskej tank, co se blížil... Je zvláštní, že ty výhybky tenkrát přehazoval brácha mýho táty. Vlastně můj strejda. Bylo to nějak kolem roku 1968.
No, nebudu vás víc unavovat a sebe taky ne. Musím totiž dávat bacha na cestu. Je blbě vidět, sněží, navíc se blížím k nějakejm kolejím...A víte, jak těžký je v zimě kolem roku 1968 řídit tank?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
Tohle je to nejlepší
z poezie, co jsem na těhle stránkách četl!
To je další prima kousek
Akorát si oprav překlep, "ségra vlakem nejezdila".
Jinak mi to stylem trochu přípomíná básně Američana Robinsona Jefferse, jestli jsi nějaké z nich nečetl, to by tě mohlo zajímat, třeba Cawdorr, Hřebec nebo Pastýřka putující k dubnu.
Jinak je to vlastně povídka postavená na struktuře takové té bluesové balady, každá sloka je vlastně pointou té předchozí a otáčí to celé do trochu jiného světla.
Jenom mám v tom trošku
bordel, abych pravdu řekl. Rok ´68 a tank, to mě automaticky napadnou rusáci ... ale jestli vypravěč řídil tank a byl zároveň členem tý rodinky, tak mi to trošku hapruje. Možná bych změnil rok (kvůli asociaci) nebo letopočet vynechal úplně ...
Jak jsem již říkal, je to bezva hříčka ...
Děkuji..
Dík za všechny komentáře, za překlep se omlouvám, co se týká roku 1968, nemá to s Rusem nic společného, prostě já jsem se v zimě toho roku narodil...Jinak Robinsona Jefferse jsem nečetl, ale dík za typ, podívám se na něj...
Koment
Opravdu povedená hříčka. Musím souhlasit s Davajem, že jsem taky celou dobu přemýšlel nad tím, jak to souvisí s Rusáky. Je to ale zajímavě tragicky veselé, palec nahoru. :)
68 a tank,
bratříčku, nevzlykej. Jakpak by se tam asociace s Rusy neobjevila. Mimochodem, máme v muzeu fotku ze srpna 68 - srážku polského obrněného vozu s vlakem.
Je zvláštní,
jak jsme postiženi tím rokem 1968. Jaké tanky by vás napadly, kdyby se jednalo o rok třeba 1944? Německé, ruské, nebo jaké? Já byl v roce 1987 na vojně a tam se normálně jezdilo s tanky. No a v roce 1968 vojáci ČSLA taky jezdili s tanky. Nechte Rusy spát, je to víc jak 40 let...Ten rok jsem tam napsal čistě náhodou, protože jsem se prostě v zimě toho roku narodil. A byl to první rok, který mne napadl. Tu hříčku jsem měl napsanou za 5 minut, aniž bych o nějakém roce nějak zvláště přemýšlel. Ale asi to v hlavách Čechů a Slováků bude ještě dlouho...
To máš BlodyFoxi pravdu,
ty podvědomé asociace prostě fungují, a nikoho nenapadne, že česká armáda měla také tanky. A navíc tvůj příběh se neodehrává 21. srpna ale v zimě! Čili ještě před příjezdem Rusů nebo naopak už v době, kdy u nás byli pevně usazení.
Mně se tam ale ten rok 68 právě líbí, protože vyvolává další "tragické asociace", včetně magických osudových osmiček.
Zajímavé
Kvůli tomu, aby se mi tahle hříčka zobrazila, jsem musel stáhnout Mozzilu (používám Operu), ale rozhodně to stálo za to. Moc se mi to líbí, závěr jsem tušil už od druhého odstavce, ale bylo nádherné se k tomu konci propracovat a nakonec mě stejně překvapil =))
Já myslím, že 68 z našich hlav nezmizí v žádné dohledné době. Taky jsem přemýšlel nad spojitostí s okupací, dokonce jsem progooglil, s jakou přesnou událostí. I když to je ale tak "prozaické", nechal bych to tam. Jak říká Otomar, vyvolává to zajímavé "tragické asociace" =))