Inkoustem škrábu do notesu
tma rozkvétá jak stříbro luny
noc vchází v šatech pro komtesu
s věnečkem kopretin bez koruny.
Jak prostá dívka kráčí bosa
vlasy má svázané rudou stuhou
na rukou blýská jí ranní rosa
která se na slunci stává duhou.
Oči jí září ve světle svíce
hluboké havraní studny klidu
po špičkách vchází do světnice
a v náručí si chová bídu.
Chladná a přece horká z části
ohlušující svět hřmícím tichem
záchranné lano nad propastí
bolest, která však končí smíchem.
Komentáře
Koment
Báseň je moc pěkná, první čtyřverší je úplně super. Ranní rosa byl pro mě ve spojení s nocí trošku překvapivý obraz, ale je fakt, že rosa nejspíš padá ještě za tmy, že? Zajímavé obrazy. Líbilo.