Nepohádka

Nepohádka byl můj první román. Na počátku byl sen napsat vlastní knížku. Začal jsem psát jen s letmou představou o kostře děje – vlastně všechno, co jsem na začátku měl, byla atmosféra. Co se děje na dětské onkologii, když večer zhasnou světla a oddělení se ponoří do tmy plné obav, smutku a ustrašené naděje?

Nepohádku jsem bohužel psal po kouskách a velmi velmi dlouho. To je i důvod, proč jsem celý text musel několikrát přepisovat, což většinou nedělám. V té knížce je přehršel nápadů i postav bez ladu a skladu a dnes vidím, že by potřebovala ještě spoustu redakční práce, aby se z ní vybrousil dobrý román. Také jsem si psaní dost zkomplikoval po stránce formy, protože jsem zvolil několik dějových linií, které se odehrávají v různých časových rovinách a v jedné části knihy se protnou. Zkrátka na první román to bylo těžké cvičení. I tak se ale našli lidé, kteří si Jáchyma s jeho synem Péťou zamilovali a já jsem jim za to vděčný.

Ukázka

Konvice cvakla a bublání vroucí vody ustalo. Hodil jsem do šálku dvě lžičky voňavého kafe. Blahoslavený životabudič!
„Cco-co t-to ie-eeeh?“ přibelhal se ke mně kostlivec, jemuž chyběla půlka spodní čelisti. Dost možná mu ji před pár dny rozbil Bajinj. Už jsem se doslechl, že než mladík padl do zajetí, pěkně démonům zatopil.
„Kafe,“ rezignoval jsem. „Dáš si taky?“
„Cha-fee, o istě! Cha-fee!“
Zbylo dost horké vody, a tak jsem zalil ještě druhý šálek. Kde je cukr? Otevřel jsem levou horní skříňku – plná talířů a hrnků. Zkusil jsem další – dvířka šla ztuha, musel jsem s nimi trhnout. Ozvalo se děsivé zaskřečení. Zíral jsem na odporného rudookého gremlina, který se rozvaloval v roztrženém pytlíku s cukrem moučkou. Celou tlamu měl oblepenou bílým práškem, zlé oči zamžikaly. Gremlin zavrčel a lalok pod krkem mu naběhl krví. Pařátkem popadl dveře skříňky a naštvaně je přirazil.
„Dneska to bude bez cukru,“ informoval jsem kosťu.

Recenze

PřílohaVelikost
recenze Pevnost 03_2004.pdf319.02 KB
recenze Fantasy Planet 04_2004.pdf136.7 KB
recenze Daemon a Ikarie 12_2004.pdf145.25 KB
recenze ABC 08_2004.pdf145.94 KB

Komentáře

Dnes jsem se...

zatoulal mezi písečné regály Arrakisu a v nejnižší polici se krčila poslední Nepohádka. Možná ji bylo smutno, možná se jen bála blízkého šaj-hulůda. Každopádně jsem si ji koupil k obědu :)

Zatím jsem se propracoval jen k půlce (holt nemůžu si číst celé odpoledne), ale musím říci, že jsem zatím spokojen.

Dějová linka Utopie konečně začala být mnohem zajímavější - už mi nepřipadá, že jen zdržuje od Jáchyma - a několika momenty dokonce překonala Jáchymovu odyseu. Právě jsem vrazil záložku v momentě, kdy našli Jima - podruhé.

Velmi se mi líbilo, když ten goblin-hlídač si začal mumlat zmatenou verzi litanie proti strachu od Bene Gesseritu, mravenci s cukrem a ještě pár dalších velmi povedených vtípků.

Těším se, jak to zítra dočtu a pak sdělím své dojmy z celé knihy. (Možná jsem si to měl nechat všechno na zítřek, ale nejspíše bych na ně zapomněl, když už teď jsem zapomněl na co jsem nechtěl zapomenout.)

Taky jsem tam zatím narazil jen na jednu technickou chybičku, ale to už je teď jedno. Aktualizovat to asi nepůjde :)

nepohádka

Mám jí doma taky, je sice notne odrbaná, ale co se dá dělat. Měly jen 3 knížky na celou knihovnu...

Poslušně hlásím,...

že jsam úspěšně dočetl a teď trávím (večeři). Opravdu se mi to velmi líbilo (Nepohádka i večeře).

S narůstajícím počtem stránek mi to přišlo lepší a lepší a jednoznačným vrcholem byla honička s démony po Praze, souboj na mostě a střet armád.

Krom dříve řečených vtípcích se mi ještě zalíbil Glum, sprostý trpaslík Felix a paladin s lightsabrem :)

Celkově sečteno a podtrženo: Jsem spokojen.

Teď mě tak napadlo, že by jsi asi mohl žalovat Parkera se Stonem (tvůrce South Parku) protože jeden jejich dvoj/trojdíl byl podobný celé nepohádce, či spíše boji o Utopii.

SPOILER!
A nakonec jedna otázka: Jak to dopadlo s arcimágem Múkapím? Už ho nikdy nenašli a dožil svůj život jako ještěrka? Protože si očividně nikdo nedělal nic z toho, že už není a nikdo si na něj ani nevzpomněl. Což mě mrzí, protože mám pro indiánské šamany slabost. Až budu velký, taky se jedním stanu! :)

Tak pomalu čtu

Tak pomalu dočítám Nepohádku, nemám na to čas, tak aspoň jsem teď ČD vděčná když mají zpoždění...
Podařilo se mi prokousat k "australský expedici" a málem jsem pukla smíchy. Jo a taky se mi líbí zakomponování Glumíška "milášššku", neměla jsem potuchy, že se prohání i v pražských kanálech :-)

Kanály i v Nepohádce

Kanály i v Nepohádce? No jo, máš pravdu! Málem jsem na to už zapomněl, možná je to taková předzvěst Labyrintu. Moje první románové prolínání fikce a reality.

SPOILER: Jak to dopadlo s Múkapím?

V duchu jeho filosofie dožil šťastně jako ještěrka. Měl mnoho synů a dcer, také ještěrek, avšak jeho vyrovnaná mysl a cit pro magii přešel i na generaci jeho dětí. V prériích Utopie vznikl nový klan ještěrčích šamanů, kteří žili v harmonii se všemi bytostmi a jestli nezemřeli, žijí tam dodnes. Zazvonil zvonec...

PS: teď jsem si vzpomněl, že někde v průběhu knihy Múkapí rozjímá, čím je, a mimo jiné říká, že snem ještěrky, co si popletla svou roli (citace asi nepřesná). Proto právě ještěrka.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007