Novinky čtenářské dílny
Na vahách života a smrti
Každého srdce bije a každé se jednou zastaví.
Já jsem se zastavil u staré zrezivělé cedule, která zřejmě kdysi informovala o jménu tohoto města, ale teď kvůli ptačímu trusu a špíně nešlo vůbec nic přečíst. No jo, v poslední době bylo podělaných víc věcí než jenom cedule. Každopádně jsem si řekl, že by se tady dalo sehnat něco k jídlu, a vyrazil pomalým krokem vstříc zaprášeným ulicím, domům s oprýskanými omítkami a zarostlým zahradám.
Cesta byla popraskaná, autem by se po ní jet rozhodně nedalo. Ozařovalo ji načervenalé světlo zapadajícího slunce a vypadalo to, jakoby byla politá krví. Tedy, vypadalo do chvíle, než jsem přišel na malý plácek. Tam byla krví politá doopravdy. Dlažba byla temně rudá a místy se na ní povalovaly hromádky čehosi neidentifikovatelného. Opatrně jsem plácek začal obcházet, zrakem jsem ale zavadil o podivné graffity na stěně polorozbořeného domu naproti. Bylo také celé rudé a po chvíli zaostřování a luštění se na něm dalo přečíst:
„Čím to, že některé srdce už nebije?
Buď je člověk mrtvý anebo ...!“
Poslední slovo jsem už nedočetl, protože slunce zapadlo a mě vylekal zvuk střelby a tříštícího se skla. Bylo to dost blízko a protože jsem nechtěl žádné problémy, vyběhl jsem vyhledat úkryt tak rychle, jak mi to moje staré nohy dovolily. Naštěstí mě nikdo nepronásledoval a podařilo se mi brzo najít relativně bezpečné místo na odpočinek. Sice jsem odpočívat moc nepotřeboval, ale ve tmě mi zrak dost dobře nesloužil a nechtěl jsem v noci narazit na žádného tvora, ať už by to znamenalo cokoliv. Z dálky opět zaštěkal samopal a pak už bylo ticho. Jen téměř neslyšný tlukot křídel nočního ptáka rozehnal stojatý vzduch. Upadl jsem do transu zrovna ve chvíli, kdy se dravci podle všeho podařilo ulovit tu velkou krysu, která se ještě před chvílí prohrabovala odpadky vysypanými z převrácené popelnice.
Z odpočinku mě vytrhl nesnesitelný hlad. Pomalu jsem se posadil a protože už bylo světlo, řekl jsem si, že půjdu najít něco k snědku. Ani jsem se nepokoušel zahladit stopy, bylo to k ničemu. Ti mizerové mě mohli najít tak jako tak. Došel jsem na plácek s nápisem a rozhlédl se, kudy dál. V dálce jsem uviděl něco, co možná kdysi bývalo monumentálním divadlem, teď to ale bylo rozpadlé a kolem bylo naházených spoustu pytlů s pískem. Něco mě tam táhlo. Nevím, nějaký instinkt nebo polozvířecí pud. Neovladatelná touha po jídle se poprala se zdravým rozumem a nakonec ho knockoutovala. Rozeběhl jsem se tím směrem jako šílený. Samozřejmě jsem nemohl skutečně běžet - v tomhle se na moje nohy už dávno nedalo spolehnout – a tak jsem nasadil rychlou vrávoravou chůzi, což muselo vypadat jak kdybych se pomátl nebo měl v sobě několik panáků... anebo obojí najednou. Když jsem byl skoro u prvních trosek, všiml jsem si, že nejsou chaoticky rozházené, ale že mají nějaký řád. Avšak okamžitě jsem na to zapomněl. Z mezery mezi pytli se vysunula kovová hlaveň a pohled do její černé prázdnoty byl ten poslední, co se mi naskytl.
Každého srdce bije a každé se jednou zastaví. Moje by se zastavilo teď, kdybych už nebyl nějaký čas mrtvý. Tedy, skoro...
* * *
Člověk za barikádou vyměnil zásobník, zívl a podíval se na krvavý nápis na nedalekém plácku. Poslední slovo bylo... zombie.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
=)
Už se tu dlouho nic nového neobjevilo, tak jsem si řekl, že sem přihodím něco vlastního. Jsem zvědav na vaše názory! =)
Dobrá pointa!
Pointa se mi moc líbila! Ale abych se přiznal, byl jsem v průběhu čtení některých pasáží trošku zmatený - z věty "vyběhl jsem tak rychle, jak mi to jen mé staré nohy dovolily" jsem získal dojem, že hrdina je nějaký starý muž možná s nějakým dlouhodobým zraněním - dobře, ale v kontextu s pozdějšími událostmi by tam asi slovo "vyběhl" být nemělo, co třeba "vyrazil"? Hrdinovo "upadnutí do transu" už ve mě ale vyvolalo jiný dojem - trans chápu jako něco abnormálního, nikoli jako stav do kterého padá unavený člověk (zombie ano, ale to by čtenáře ještě napdnout nemělo). Ale v další větě už je hrdina "vytržen z odpočinku"! To je nějaké podezřelé...
Jinak ale všechny ostatní narážky jsou velice pěkné - "chůze s několika panáky" vyvolává dojem unaveného/starého/zraněného muže, ale zárověň si zpětně při odhalení pointy představím chvátajícího zomboně přesně takhle.
no teda zmátl´s mě
po prvním odstavci jsem si vzpoměl na Cestu. Pak se příběh trošku rozjel ... a já si říkal, kam až to dojde. Přesně jak řekl Mael, jak´s začal s tou vrávoravou chůzí to bylo perfektní (už jsem taky něco tušil). No a konec byl lahůdkový.
no nevím,
podle mě je to teda jasný už od tý básničky, a i když je to krátký dost, aby se u toho člověk z příliš brzké znalosti pointy nenudil, muselo by to být ještě aspoň o odstavec kratší. anebo to přepsat tak, aby čtenář déle tápal ;)
no nevím,
podle mě je to teda jasný už od tý básničky, a i když je to krátký dost, aby se u toho člověk z příliš brzké znalosti pointy nenudil, muselo by to být ještě aspoň o odstavec kratší. anebo to přepsat tak, aby čtenář déle tápal ;)
Hříčka postavená na pointě,
čtenář čeká, kdy toho staříka přepadnou zombie, ale v půli textu už začíná tušit... Docela dobře je vystižená atmosféra poskatastrofického města. Ovšem myslím, že by bylo ještě lepší, kdyby ses více než na popis prostředí soustředil na pocity a myšlení zombie, na její nejistotu, úzkost a hlad. Měli bychom mít strach, aby toho nebožáka ty obludy skrývající se ve zříceninách města nepřepadly, měli bychom mu fandit až do chvíle, než zjistíme, že ta obluda je on sám - a ti, co ho pronásledují, jsou lidé. Trochu víc bych rozvedl honičku, nechal bych v náznacích vycítit zlověstný kruh pronásledovatelů, stahující se kolem toho "ubohého štvance". Pak by pointa byla ještě údernější, kdybychom se nakonec s překvapením dozvěděli, komu že jsme to po celou dobu drželi palce!
to DejF:
Abych se přiznal, tak netuším z čeho ti to bylo jasné už od básničky - pročetl jsem úvodní dva odstavce i s básničkou důkladněji, a nenašel jsem nic, co by vypravěčovu zombiovitost implkikovalo. Jasně, slovo zombie jsem si do básničky taky dosadil, ale pořád máme jen osobu shánějící něco k jídlu v jakési postapokalyptické scenérii, soudící že se v poslední době podělalo více věcí, mající pomalý krok a možná problémy se zrakem. A i když vezmeme v úvahu výskyt slova zombie, pořád bych si živě (mrtvě?) dokázal představit pokračování povídky s lidským hrdinou.
A k autorovi - ještě jedna indicie mi přijde jako moc brzká: když hrdinu popadne "instinkt nebo polozvířecí pud" - to se staříkům už taky tolik nestává, nebylo by lepší to zformulovat v tom duchu, že hrdinu tam táhne přítomnost jiných lidí, společnost? Tak, aby si čtenář představil, že se hrdina chce k oněm lidem připojit, hledá úkryt; ale ona to je zatím hladová zombie co je chce zbaštit. I když je zombie cítí instiktem, člověk by se mohl rozhodnout racionálně: je to velká budova v centru, dobře bránitelná.
Jak už vyznělo výše - čím déle čtenář prokoukne a čím dvojsmyslnější (ze zpětného pohledu) budou hrdinovi akce, tím lépe.
re: Mael
Přesně ti to nepovím, budu se vymlouvat na jakýsi šestý smysl člověka, který už toho přečetl (troufám si tvrdit) hodně, a který je autorsky činný, což mu umožňuje (a často kazí požitek) čtené dílo vnímat jako mechanismus, rychle analyzovat jednotlivé linie a jejich možné konce, z čehož na základě indicií není poté příliš složité určit nejpravděpodobnější pointu. U povídek jednoduchých, začátečnických (nikoli pejorativně), jakými se pročítám třeba jako porotce jedné literární soutěže, nebývá výjimkou, že pointu vyvodím z první věty, maximálně prvního odstavce. Pak se čtení stává partičkou pokeru s vysokými sázkami - bude mocnější autorův syžet, nebo kritikova analýza?
a teď trochu přízemněji:
hlavně mám pořád v čerstvé paměti Já legenda (totiž knihu) :)
Aha
Mě jen zarazilo "pointa je jasná" - což není totéž jako "nejpravděpodobnější pointa" - nechci být příliš rýpavý, ale vyplývalo mi z toho že se v textu vyskytuje nějaká informace, ze které pointa jednoznačně (jasně) vyplývá, nepřipouštěje jiné možnosti - což by povídce škodilo mnohem více, než když je pointa "jenom" očekávatelná (tedy i tebe by mohl autor překvapit, když by se nakonec ukázalo, že hrdina je skutečně člověk a nikoli zombie, jak si všichni prozíraví mysleli:) - pokud by ale pointa byla jasná, pak by jiný závěr vedl k logickému sporu). Nemám rád přílišné zabývání se sémantickými rozdíly, ale tady jsem se neubránil; doufám že to překousneš.
To že jsi pointu tušil tak brzo ti ale věřím, ačkoli mě napadla až později - koneckonců zkušenost se jak říkáš projevuje. Každopádně díky za vysvětlení ;).
ok
možná jsem byl lehce nekorektní :)
ale myslím, že si rozumíme :)
Zajímavé
je to hříčka s dobrou pointou. Zajímavé, že jsem měl úplně stejný pocit, jako Mael, že jsem si při čtení vzpomněl na Cestu a postkatastrofický svět. Možná i proto mi zombie nepřišel na mysl a pointa mě překvapila. Je dobrá právě pro takový rozsah textu. U většího by byla slabší.
=)
Díky za komentáře! Jsem rád, že se vám povídka líbila, připadá mi ale, že všichni čekáte, jako bych z toho chtěl udělat novelu nebo něco... je mě jasné, že taková pointa se dá udržet jen pár odstavců!
Jinak díky hlavně Otomarovi, od něj jsem dostal nejcenější rady. A také Maelovi za podporu =D