Pavel Renčín

ještě v prváku jsem si říkal, že se musím ve druháku vrhnout na natáčení filmů, abych měl připravený 3 filmy, co požadujou k přijímačkám na režii (taky vám přijde kouzelné, že chtějí k přijímačkám něco, co mají člověka naučit?:) ). no a teď se mi natolik nedostává času, že jsem musel všechno přehodnotit, přesunout si plánovanou bakalářku z filmovky na žurnu a chystat se na mediální studia.
každopádně jeden scénář už máme hotový (napsal ho teda kamarád, já mám mít na starost režii), druhý nosím v hlavě - takový vyloženě "autoren film", prostě egocentrický orgasmus xD - tak doufám, že se k tomu dostanu, i kdyby už to nebylo kvůli škole

tak já bohužel nestuduju film prakticky, ale teoreticky, i když je to dost provázaný, když zkoumáme režijní styly různejch chlápků a tak. měl jsem mít tenhle semestr seminář přímo zaměřený na psaní scénáře, potažmo výrobu filmu, ale nakonec to bude (jestli to vůbec někdy bude) několik hodin s L. Královou, kterou sice Dr. Bilík prohlašuje za královnu českýho dokumentu, ale právě proto jsme asi ještě neměli jedinou hodinu :) ... a co tam budem dělat, nevím.

samozřejmě není problém postnout ten kamarádův scénář, ale ten rozhodně nesplňuje formální požadavky (což u 4stránkového nástinu krátké dialogické frašky asi nevadí :) ) a ještě pořád je v něm dost červeně zbarvených míst určených k opravě, především kvůli logice :)

(podle googlu), Pavel zřejmě myslí knihu Syda Fielda Jak napsat dobrý scénář :)

ps: já bych ten labyrint-screenplay bral :)

Pro amatérský film, točený s kamarády, nepotřebuješ, Toresi, samozřejmě žádný speciálně konstruovaný scénář. Důležité je, aby jste se v něm coby tvůrci dobře orientovali, aby z něj byla jasná obsahová a časová návaznost scén, probíhající akce a dialogy. Úplně nejdůležitější je promyšlení a provázání dějových linií a průběžná existence filmových postav. A pro realizaci jsou také důležité veškeré technické poznámky, včetně toho jak se bude točit, a co všechno k tomu kromě herců a kamery budete potřebovat. To by mělo být domyšlené do všech podrobností, protože málokdy je možné točit v dějové posloupnosti. To, že se děj točí napřeskáčku, není nějaká schválnost filmařů, ale má to praktické důvody. Když už se vší technikou dorazíte na určité místo, dejme tomu někam k řece, pak se vyplatí natočit najednou všechno, co se u té řeky odehrává. Nebo určitý herec má čas jen v určité dny - pak se vyplatí natočit najednou všechny scény, ve kterých vystupuje. A tak podobně.
Pokud bys chtěl ovšem svůj scénář nabízet nějaké profesionální produkci nebo televizi, pak by měl mít všechny náležitosti, o kterých jsme už hovořili v komentářích ke tvé povídce. Počítačových programů existuje několik, jejich ovládání je ovšem v angličtině. Je to např. FINAL DRAFT, ROUGH DRAFT, WRITING PARTNER. Ty jsou ovšem dost drahé (až 300 dolarů). Profíci si dost pochvalují CELTX, jehož základní verze už prý existuje i v češtině a dá se stáhnout zdarma!
Ale pokud nebudeš psát pro Hollywood :-(, tak u nás vystačíš s Wordem, protože ani studia tyhle programy ještě moc nemají a tak je tím neohromíš a stejně jim to musíš převést do Wordu nebo RTF. Výhodou těch programů je kromě předepsaného formátování i možnost vyhlédávání a přeskupování jednotlivých obrazů, nebo vyhledání všech replik vybrané postavy, vytváření rejstříků postav, prostředí, časových os, dějových linií a podobné šikovné pomůcky, které se hodí při úpravách, přepisování a převodech do technického scénáře.
Ale jak říkám, pro neprofesionální potřeby se bez toho lze obejít. Základem je filmová povídka. Od běžné povídky se líší jenom tím, že kašle na nějaké poetické a metaforické finty; mělo by to být stručné a jasné popsání děje, vlastně jako bys co nejvýstižnějšími slovy vyprávěl kamarádovi obsah filmu, který jsi právě shlédl. Ta povídka je důležitá hlavně k tomu, aby sis ujasnil oblouk děje, abys věděl jak se bude tvůj příběh rozvíjet, jaké tam budou zvraty a jak to všechno skončí. Když máš tohle ujasněné, tak to můžeš rozvést do sledu filmových obrazů, čili scénáře.
Ta levá a pravá strana se v počítači dost blbě dodržuje a tak je lepší scénář psát "po americkém způsobu", to znamená, že dialogy se píšou ve stejném sloupci jako popis děje, ale s větším odsazením od kraje. Jména postav se píší VELKÝMI PÍSMENY. Pod jménem vždy následuje, co dotyčná osoba říká. Enter, jméno DALŠÍ OSOBY, pod jménem zase, co dotyčný odpověděl, enter... a tak dál.
Co se týče snímací techniky, na to by nám měli odpovědět jiní odborníci, to není přímo "moje parketa". Ovšem dneska dává video ve spojení s počítačem netušené možnosti, o nichž se kdysi nám amatérům, točícícm na klasický film "osmičku" nebo "šestnáctku", ani nesnilo. Film jsme stříhali nůžkama a lepili na stole v lepičce acetonovým lepidlem, později speciální lepenkou. A při promítání se s velkou oblibou v té nejnapínavější chvíli rozlepil a musela se vyhlásit přestávka :)
Teď existují i docela jednoduché programy na střih videa v počítači, hotové dílko můžeš vypálit na DVD a máš hotovo! Důležitější jsou teoretické zásady obrazové kompozice, vedení kamery a střihu - a těch si můžeme říct něco příště.

Díky! Takovou nadílku jsem ani nečekal, tak to vypadá že se brzy vrhnu na scénář, v hlavě už mám zápletku a hlavně záběry kamery jak to budu chtít natočit. Co se týče toho vedení a střihu, tak o tom mám celou knihu a už se tím prokousávám. (Videotechnika od Petra Zapletala) a jsou tam i veškeré informace o kamerách, jako elektronice a jejich údržbě.
Pavle: Scénář Labyrintu bych si rád přečetl. Můj email je ToresDM@seznam.cz pokud jej nemáš uložený.;)