Pavel Renčín

Je to už delší čas, kdy se na těchto stránkách poprvé objevila básnička Otomara Dvořáka, složená spíš z okamžitého nápadu a radosti z toho, jak fajn parta lidí se kolem Labyrintu sešla. Vlastně proč to neříct přesně – bylo to 6. května, u zápisu 43: Symfonie. Měl jsem zrovna dovolenou, a když jsem se vrátil, nestačil jsem se divit. Nebylo to jen překvapení pro mne, reakce čtenářů byla nadšená. Začali přemýšlet, jak by se mohli zapojit do tohoto muzikálního projektu, a přestože metalový či rockový muzikál zpočátku vypadal spíš jako legrace, věci se začaly hýbat, když Metalýza složila první skladbu (dle textu Loutna a grimoár). V té chvíli jsme zjistili, že máme mezi sebou nejen profesionálního textaře, ale navíc také výtečnou skladatelku!

Tato sekce je tedy přehlídkou práce těchto dvou lidí, kteří inspirováni Labyrintem daleko překonali jeho hranice a přenesli nás do končin vlastní tvořivosti. Je zároveň i základem, který nám ostatním pomůže se zapojit, i kdyby jen komentáři. :)

Otomare, Metalýzo... máte slovo!

Předmluva – Otomar Dvořák

Tak jsem teď k ránu, ještě v pološeru, uslyšel jakoby z dálky dusavý rytmus. A dokonce zpěv. A za chvíli jsem začal rozeznávat v tom řevu i jednotlivá slova. Ano, znělo to jakoby někde pod podlahou, z podzemí... Že by z kanálů? A pak jsem pochopil, že naše skvělá folk funky fucking metalová sestava už vybrušuje svůj repertoár.