Pavel Renčín

Hrdinové z Labyrintu zapadají do světa Městských válek naprosto skvěle. Také zázemí všech postav získává na plasticitě a okruh souvislostí, někdy čekaných a mnohdy nečekaných, se příjemně rozšiřuje. Historická fakta prolínají do fantasy, takže z knihy se stává jakýsi fantasy cestopis po Čechách :-) Další rovinou jsou různé popkulturní odkazy. Například elf, milující dílo Tolkiena a Sapkowského a hrající si na Pána prstenů, jenž má dveře do bytu v brněnském paneláku upravené na způsob brány Morie a pravidelně dochází do knihkupectví Brloh, tak ten mě opravdu dostal :-)))

... a vážně se dobře bavila.
Přišlo mi to mnohem ucelenější než první díl, bez zbytečných prostojů, se skvělým spádem. Doufám, že tuto stoupající linii si Městské války podrží i do dílu třetího!

Jo, a fakt mě rozesmál Stefan Davidovič v seznamu vojáků řipské bitvy... Možná tam jsou i další, které neznám...?

Dočetl jsem už před časem, od té doby o knize přemýšlím a také o tom, jak popsat svůj dojem. Přečetl jsem ji s jedním nadechnutím ve dvou dnech, děj je strhující a naprosto mne pohltil, bravo. Asi nejlepší mi přišla část s hledáním Bruncvíka, líbil se mi takový ten "nefilmový realismus" (nebo to byl jen můj dojem? přeci jen kukabus serfoval jak Legolas), Václavovo střízlivění z adrenalinu atd. Nápadité bylo podzemí Brna, ostatně podobné vize jsou, Pavle, jednou z Tvých nejsilnějších stránek (zajímalo by mne, máš už reakce nějakých Brňáků?). Byť jsem odpůrcem oživování postav, i resustitace Itivana se mi zdá celkem v pořádku (když už to muselo být, jinak trvám na svém - pokud nechceš, aby Ti někdo v knize zemřel, tak ho prostě nezabíjej!). Pokud bych měl srovnat Runový meč s předchozím dílem, trochu mi tu chyběla nějaká ta snovější scéna (v Zlatém kříži třeba setkání se Svratkou a jejími lidmi, pobyt v jeskyni s vlky ...) nebo třeba setkání s lokální pověstí/legendou, ale to je asi jen můj osobní vkus na způsob okořenění hotového základu. Přejdu k prvnímu "ale".
Nevím, jestli je to Tvůj úmysl (a bude to mít později nějaký význam) nebo jestli se to nějak posunulo samo, ale pustil jsi do systému živých měst mnohem silněji (ve srovnání se Zlatým křížem) realitu. Městská policie je najednou problém. Překročit lidský zákon je pro občana (navzdory Patrikově tvrzení) vážná komplikace. Zmizela Ti taková ta neviditelnost občana pro reálný svět, člověk si najednou klade otázku, proč města víc nevyužívají daleko víc infrastrukturu moderní společnosti (mohou-li využít policie k uzávěrce výjezdu z města, proč neovládnou mocenská centra země/světa absolutně? - vládu, armádu, tajné služby, parlamenty, vědu ...). Proč pak hlídat cedule trollem a ne kamerovým systémem?
A s tím souvisí otázka - jak to všechno utajit (neúspěšný zásah speckomanda, nedopadeného nebezpečného vraha, o kterém by musely noviny psát v půlce Evropy a dokonce tažení dvou armád a jejich bitvu v poměrně frekventovaném místě? - to je už něco jiného než noční střet rytíře s démonem).

A druhé "ale" - Mýto. Zpracované je skvěle, jak od místního (oděrky jsem našel dva a naprosto minimální - muzejní aerovka není kávově hnědá, ale tmavě zelená a před starou radnicí není žádný parčík - možná jsi měl na mysli stromy ve středu náměstí, ale to jsou památné lípy s upraveným záhonkem, rozhodně tam nejde sedět na trávě na zemi). To "ale" se týká něčeho jiného. Zdá se mi, že se snažíš vtěsnat do několika dialogů co nejvíc z historie a reálií města. V konečném efektu tak během obyčejného rozhovoru postavy najednou jakoby vypnou a následuje dvou - třívětá minipřednášečka na téma vznik města, historičnost věží atd., tedy že ústy postav něco dovysvětlováváš. A mám nepříjemný pocit, Pavle, že je to moje vina, že jsem Tě tak trochu demagogicky zmanipuloval svou ódou a v koutku duše Tě (asi je to sebepřeceňující názor, omlouvám se) dokonce podezírám, že jsi u psaní o Mýtu občas pomyslel na mne ve stylu "aby ten patriotický šťoura byl spokojený, že jsem mu toho tam dal dostatek". Ano, asi jako každý jsem se snažil Ti toho tam podsunout co nejvíce a teď mne trápí nejistota, jestli jsem Ti tím opravdu prospěl.

Ale jinak sdílím názor s ostatními - skvělé a poutavé čtení, jsem napjatý, jak to ve třetím díle všechno vyřešíš a co města na zradu královny. Dokážou ji přemoci? Až ji přemohou, co potom? Lze situaci vůbec normalizovat do předchozích kolejí? Tak, papír a tužku do ruky a píšeme, píšeme!

Díky za velmi zajímavé komentáře. Pokusím se odpovědět postupně.
1) Poetických pasáží je v Runovém meči opravdu trochu méně. Je to způsobené tím, že Zlatý kříž jsem psal hned po Jméně korábu a nešlo zkrátka a dobře otočit o 180 stupňů (nedokázal jsem to, ale ani jsem se o to nesnažil). Potom jsem napsal Labyrint a teprve potom přišel Runový meč. Vím, že obecně čtenáři a někteří kritici ty lyrické pasáže knížce vytýkali, že zpomalují vyprávění atd. Já se své lyriky nevzdávám, to v žádném případě, ale už ji nepoužívám tolik, ale hledám si jen situace, do kterých se snad hodí. U RM jsem se možná více zaměřil na vyprávění příběhu.
2) "teorie spiknutí" - v každé městské fantasy musí autor řešit problém, jak je to možné, že se odehrává v našem městě něco podivného a nikdo o tom nemá tušení. Nabízí se několik řešení - zahrát to do nějakého podzemního světa, do kterého hrdina propadne škvírou mezi realitami (a připravit se tím o spoustu napojení na aktuální dění) nebo celý příběh podržet pod pokličkou a dělat, že o "tajemných událostech" běžní lidé nevědí. Problém spočívá ve chvíli, kdy autor potřebuje rozehrát epičtější střety atd. Já jsem si to pro sebe vyřešil. V rámci autorské licence důvěry mezi čtenářem a spisovatelem očekávám, že mi čtenář odpustí nějaké menší události (souboj na stěně popelářského auta), ale neočekávám, že by města dokázala zakrýt třeba bitvu. Počítám s tím, že "krytí" bude provalo, ve skutečnosti se to na konci posledního dílu jednoznačně děje. Možná u předtím na veřejnost prosakují zprávy, ve vesnicích probíhala živá debata o tom, jací blázniví šermíři jim obsadili les, jen se tomu nevěnuje příběh, který popisuji z pohledu hrdinů, a ti to v tu chvíli neřešili. Možná že třetí díl nabídne nějaký větší nadhled na situaci, ale nechtěl bych jít do globálních celků, protože ty bourají každou fantastickou konstrukci, protože zkrátka a dobře, to nebude působit tak uvěřitelně, jako když popisuje člověk děj blízkou kamerou, zaměřenou na bezprostřední dění v okolí hrdinů.
3) ohledně Vysokého Mýta a některých vzdělávacích pasáží. Na to mě trochu přivedl Tom Němec, který mi říkal, že by nebylo špatné, kdyby se z té knížky čtenář i něco dozvěděl (např. o tom daném městě, místě). Pokud to ale při čtení ruší, je to moje chyba a určitě ne vás, patriotů. :)

Jen bych ráda vyjádřila souhlas se Zdeňkem, co se týče těch lyrických pasáží, protože scény se Swrotkou byly ve Zlatém kříži podle mě jedny z nejhezčích, stejně tak jako jakékoli scény s vlky. Ale chápu, že pokud byl Runový meč napsán po Labyrintu, na lyriku tam asi nebyl moc prostor.

a já jsem teď zjistila, že jsem přes psaní o lyrických pasážích úplně zapomněla napsat, jak hrozně se mi Runový meč líbil. Zrada Prahy mě vyrazila dech, popis konce měst (hlavně mého rodného Kladna)byl fakt sugestivní a drsný a moment, kdy Václav vyjde z rotundy a vidí tu spoušť a mluví s Prahou mě regulerně rozbrečel.
A mimochodem, výborně napsané scény s Rézou:-)
A epilog? Skvělý, už se teším na 3.díl.
Tleskám.