Novinky čtenářské dílny
Melancholie pozdního podzimu
18. Březen 2010 - 9:37 od Agrenej
Přidávám sem ještě jedno drobné dílko. Snad se Vám bude líbit. :-)
Podzimní listí zkrápělo tvůj šat,
ty však neslyšíš jeho slova,
nedbáš jeho rad.
Podzimní listí jak krůpěje krve
leží ve tvých stopách.
Tvůj dávný sen již ví, že umře.
Nač se táhnout v lživých vodách,
přece jen jdeš svou duši, své srdce dát
cestě co nikde nekončí, nikde nezačíná,
té chudince hladové co umí jen brát,
cestě co vede do nikam.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
Pavel Renčín: Erumoico: bohužel nic, ale to už asi víš. O víkendu jsem byl pryč.
erumoico: Pavle, co je pravdy na tom, že budeš na Pragofestu? A kdy? :)
Pavel Renčín: Co naděláš....
Mickhesh: Pavle, podle mě je ten film sprostej plagiát.Je tam až moc náhod najednou.
admin: Bodkine: speciálně kvůli tobě jsem přidal možnost komentářů, tak jsem zvědavý, co zásadního k tomu tedy řekneš! :-)
Bodkin: Proč nemůžu komentovat pod anketu? Chtěl jsem si ublinknout něco mo(u)drého.
Pavel Renčín: Yenn: jo, taky tak doplňuju. To je normálka :)
Yenn: PS: Je normální, že do shoutboxu můžu přímo napsat míň znaků než v editačním okně?
Yenn: Arakis: Poslední evidentně nejsi, já si Věk nenávisti šetřím až bude po zkouškovém, protože teď bych si to buď kvůli učení tolik neužil anebo bych se zase pořádně nesoustředil na zkoušky. A to by tak či onak nedopadlo dobře ;~)
Arakis: admin: no jo, já myslela, že jsem poslední kdo v této společnosti ještě nečetl VN před začátkem roku...mám to zrušit?
RSS kanál
Kdo je online
Momentálně je online 0 uživatelů a 5 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007
Komentáře
No, básním moc nerozumím,
No, básním moc nerozumím, ale rozeberu, jak to na mě působilo:
Podzimní listí zkrápělo tvůj šat,
ty však neslyšíš jeho slova,
nedbáš jeho rad.
Podzimní listí jak krůpěje krve
leží ve tvých stopách.
zní to krásně... Pochopila jsem, že padá listí...
Krápělo a krůpěje... není to stejný slovní základ? Pak si myslím, že listí na zemi je hodně (obvykle, zvlášť na podzim)... krůpěje jsou kapky... Možná bych přehodnotila krůpěje :-/
Tvůj dávný sen již ví, že umře.
Nač se táhnout v lživých vodách,
přece jen jdeš svou duši, své srdce dát
cestě co nikde nekončí, nikde nezačíná,
té chudince hladové co umí jen brát,
cestě co vede do nikam.
Druhá část... člověk jde na smrt? ... přichází nekonečná zima??...
Je to pěkný :) Moc se mi to líbilo. Obzvlášť dneska se mi to nějak trefilo do nálady ;)
Jsem moc rád, že se ti
Jsem moc rád, že se ti líbí. :-) Mě se zase líbí jak si to rozebrala. Popravdě jsem nad tím takto nikdy nepřemýšlel. Napadlo mě to, když jsem narazil na Deviantartu na tento obrázek http://cat-woman-amy.deviantart.com/art/be-my-autumn-143372618
Skvělé Agreneji,
tohle už je skutečná báseň a nezní tak starobyle a pateticky jako "růže v šuplíku". Je v ní víc vnitřního pocitu a nejednoznačnosti. Nemám, co bych vytkl. Opravdu dobré. Tudy vede cesta.
Koment
rozhodně souhlasím, že báseň je o třídu lepší.
První půlka - až po "...stopách" mi přijde velmi dobrá. Druhá ale opět padá do průměru --- nějak mi nesedl ten verš s "umře" a opakování "svou duší - své srdce"...
Zatímco první půlka básně pro mě vytváří originální obraz, zážitek, druhá je jakési mírně patetické vzdechnutí.
Mockrát děkuji za chválu.
Mockrát děkuji za chválu. :-)
otomar: Jestli tudy vede cesta, tak bych pár takových ještě mohl mít. :-) Zkusím se na této cestě udržet jak jen to půjde. :-)
Pavel: Je to možné, že druhá část není tak vydařená. Přece jen je ještě spousta věcí, které musím vylepšit, ale díky otomarovi už aspoň trochu tuším co a jak. Závěr jsem chtěl uvrhnout do letargické nálady, prostě, nechtěl jsem aby byla přímo depresivní nebo veselá, a možná se mi to vymklo z rukou. Taky bych trochu viny svalil na fakt, že má povaha tíhne k flegmatismu. Můj vnitřní oheň, nadšen nějakou myšlenkou, často uhasne stejně rychle jako vzplane.
Tak na rozdíl od Pavla
mně se druhá půlka básně líbí. Zejména verš "cesta co vede do nikam" je moc pěkný.
:)
a přesně tak to u básní je, nejde hledat nějaké univerzálně správné řešení a vkus je u nich strašně individuální. V tom se určitě shodnem.
Vnímání poezie
je naprosto individuální, i stejný člověk vidí stejnou báseň jinak v závislosti na momentální náladě. Zkusím proto mluvit spíš "k řemeslu" (jehož nejsem mistrem ani tovaryšem).
V první větě máš sloveso v minulém čase a ostatní v přítomném - sjednotil bych to. Stejně tak chce občas sladit i styl. Vedle poetismů (již, nač) se objeví slovo "umře". Vedle poetického spojování vět jen čárkou nebo přerušením věty máš spojky "však","že", "přece jen", které na tom místě podle mne nemají logický důvod (zvlášť smysl "přece jen" mi uniká a subjektivně mi nepřijde hezké). V první části striktně dodržuješ interpunkci, v druhé čárky nepíšeš. Přepoetické je zdvojení "...své srdce, svou duši...", jednoduše působí vzorec "podmět--jak+přirovnání--slovesné spojení".
Celkový dojem není špatný - melancholie tam je cítit, ale musí ji člověk chtít hledat. I když je bez verše, daří se Ti držet určitou rytmiku a plynulost rytmu, dobré je použití anafor a gramatická větná repetice (neslyšíš slova, nedbáš rad...cestě, co nekončí, cestě, co vede...). Chce to hlavně obrousit.
Zkus se podrobněji podívat na Tomáše Přidala, třeba na Robinsona. Technicky je to dílo vyšší školy. Všimni si, jaké používá vedlejší věty a jak je napojuje. Podtrhej si nevšední slova a tvary a zařaď si je k příslušnému stylu. Udělaj potom to samé se svou básní a zkus to srovnat.
Re: Zdeněk
potlesk...