Pavel Renčín

   Křišťálový meč prosekl zem. Trhlina začala chrlit lávu.
   Hould se z kotoulu postavil. Na rameni se mu přichytilo ztuhlé magma, sklepal ho.
   Mechanický obr se znovu ohnal. Meč neškodně proletěl vzduchem. „O válečnících jsem toho slyšel hodně.“
   „Beru to jako kompliment!“ Hould zesílil svalstvo nohou. Mohutným skokem se vzdálil. Z předloktí se vystřelily čepele. Obě se roztočily kolem spojnice se zápěstím. „Já o tobě neslyšel vůbec nic.“
   „Z vašich záznamů vím, že jste se s mým druhem již setkali.“ Mohutný tvor se pomalu přibližoval. Při každém kroku se zem mírně propadla. Skleněná zbraň se volně protočila ve vzduchu, z ostří odletělo žhavé magma.
   Hould se postavil. Ze zad vysunul plasmové dělo. Hlaveň se zaměřila na přibližující se bytost. „Lžeš! Takového jako ty bych si pamatoval!“
   „Pamatuješ!“ Tvor prudce vyrazil vpřed. Mečem se zaměřil na hlavu.
   Hould do rány vložil vlastní čepel. Rotační efekt vystřelil skleněnou zbraň do vzduchu. Plasmové dělo se rozžhavilo. Hlaveň opustil koncentrovaný výboj.
   Žhavá tekutina se zastavila o hrudní plát. Bytost zaúpěla.
   Na zem odpadl rozpouštějící se kus kovu.
   „Tohle se nebude opakovat.“ Mechanický tvor napřáhl paži. Kolem ní se vystavěla světelná hnízda. Hlavně se roztočily, palba byla zahájena. Kontinuální laserový paprsek se zakousl do povrchové krusty.
   Hould uskočil, ušklíbl se. Plasmové dělo se znovu nabíjelo. „Tady si někdo věří.“
   Ozvala se exploze.
   První se zvedl ze země. Na rameni se mu otáčel raketomet. „A co říkáš na tohle!“
   Bytost se ohlédla. Laserový paprsek přeskočil, zaměřil se na nový cíl, světelné hnízdo se znovu roztočilo.
   První uskočil. Světelný výboj mu prořízl nohu. „Hele, tohle není sportovní.“
   Tvor k němu přistoupil. Obrovská ruka ho popadla a zvedla. Druhou chytil jeho hlavu. Jemným pohybem ji oddělil od zbytku těla. Obě části upustil zpět na zem.
   Hould vystřelil. Plasmový výboj se tentokrát neškodně odrazil od zad.
   Z torza prvního sršely jiskry. V hrudi se rozzářil malý válec. Jeho světlo nabývalo na intenzitě.
   Hould zaraženě hleděl na svého společníka, zcela zapomněl na ramenní zbraň. Množství kapalin na zemi vytvářelo různobarevnou skvrnu. „Co vlastně chceš, než tě zabiju!?“
   „Hrdá slova, slabé bytosti!“ tvor se k němu vydal. Nohou rozšlápl bezhlavé tělo. Zpod chodidla se uvolnila tlaková vlna. S monstrem to nijak nepohnulo, naopak se zdálo, že ho ještě posílila. „Když mě a můj národ vládci vyhnali, soustředili jsme se na způsob, jak jim to oplatit. Naše technologie tu jejich předčila, ale chyběla nám schopnost zvítězit.“
   „Ty svoje kecy si strč někam!“
   „Královna o tobě smýšlela teda lépe.“ V plechovém obličeji se objevil náznak úsměvu. „Z dat té lodi také vím, že nemáte zbraně schopné mě porazit; přestože jste jednoho z nás zahubili.“
   „Jednoho?“ Hould se pokoušel udržet si vzdálenost. Na každý krok svého nepřítele musel udělat několik skoků. Jeho svaly začínaly ochabovat, mechanické implantáty přestávaly fungovat. Něco je poškozovalo.
   „Ano, říkali jste mu Měnitel. Vládci se ho pokusili domestikovat; částečně i uspěli.“
   „To by ses měl bát. Měnitele jsme porazili lehce!“
   „Náhoda! A navíc byl pěkně zdegenerovaný. Nedovedl ovládat své okolí; já však ano.“
   Zem se začala chvět. Vyrážely z ní trsy lávou pokryté hmoty; formovaly se do ostrých bodců. Masa horniny vytvořila kolem dvojice neprostupnou hráz.
   „Ten váš Měnitel byl v porovnání se mnou pouhý zárodek skutečného života.“ Mechanická bytost prudce vyrazila vpřed.
   Hould z lýtek vystřelil pomocné rakety. Přeletěl svého nepřítele. Dopadl na opačnou stranu arény. „Jak myslíš, dědo.“
   Bytost vypnula hruď. Z otvoru po odpadlém plátu vyletěla ohnivá koule. V půli cesty se zastavila a začala se rozšiřovat. Ohnivá zeď svoji expanzi stále zrychlovala.
   Hould semkl ruce před sebou. Zapojil nouzové generátory a zavřel oči. Soustředil veškerou svoji moc do jediného bodu. Ze zad se vysunula parabolická anténa. Z vrcholu se začalo šířit namodralé silové pole. Během několika sekund ho celého pohltilo.
   Ohnivá vlna narazila na energetickou bariéru. Místo aby se kolem ní protlačila, se však na ni navázala. Ohnivá koule obrátila svoji expanze. Stáhla se, pevně se semkla kolem silového pole.
   Mohutná bytost pomalu přistupovala k hořící siluetě člověka. „Lidé; už za mých časů to byl druh s potenciálem. Ale jste jak hmyz, otravní a slabí. Něčemu takovému přece nemůže být dáno přežívat.“

   „Mohli bychom se už připojit?“ Temnota netrpělivě přešlapoval na chodbě. V kovové podlaze se jasně rýsovaly otisky jeho chodidel.
   Laida razantně zakroutila hlavou. „Ještě nenastal ten pravý čas.“
   Lahri pomalu otevřela oči. Její pohled byl však stále zamlžený. „Jsem dole. Cítím tam velkou bolest; něco se stalo.“
   Temnota se ušklíbl. „To je naše chvíle.“
   „Ne!“ vykřikla Laida. V cestě jejího pohledu doslova zamrzal vzduch. Křehké ledové kuličky vzdušné vlhkosti dopadaly s jemným cinkáním na podlahu.
   „Ten druhý Jackot je mrtvý, zabilo ho to.“ Lahri mluvila pomalu. Každé slovo však ještě dlouho rezonovalo v prostoru. „Sann se snaží udržet otevřený portál.“
   „A co to teda je?“ druhý seděl na zemi. Obličej mu zdobil jasně modrý květ. „Určitě ne přízrak.“
   Temnota se nad ním zastavil. Ze zaťaté pěsti vyrašily jemné ostny. „Ty se raději nevměšuj, jestli nechceš další.“
   „S prominutím, mě by to zajímalo také.“ Odvážil se promluvit třetí.
   „Ta třetí životní energie… je jiná. Sílí každým okamžikem, a přesto se nemění.“
   „Logické, posílá svou moc k bráně.“ Konstatoval Temnota.
   Laida se zasmála. „To by nešlo. Brána je sice schopna přijmout různé formy, ale něčí schopnosti jí nestačí.“
   Temnota zaraženě pohlédl na svoji dceru. „Tak jak ji napájí?“
   „Nejspíše k tomu využívá nějaký vnější zdroj.“ Laida pokrčila rameny. „Když byla sestavena, sloužily k jejímu zásobení planetární systémy zároveň tvořící její hranici. Teoreticky by však stačil jakýkoli hvězdný systém, pokud by byl schopen přenést svoji energii až k ní.“
   Lahri s sebou trhnula. Probrala se z transu. „Planeta!“
   „My víme,“ snažil se ji uklidnit Temnota. Položil jí ruce na ramena, „bere šťávu z celého systému.“
   „Ne, to ne.“ Lahri kroutila hlavou. „On je planeta. Nějak se na ni napojil a teď ovládá celou její hmotu!“
   Temnota dál pokračoval v konejšení. „To bude dobré, prostě zabijeme celou tu zlou planetu.“
   Laida mu poklepala na čelo. „Tati, teď mluvíš z cesty.“
   Temné oči se rozzářily. „Pominutí smyslů se dostavilo, konec čekání. Hould potřebuje naši pomoc.“ Bez zaváhání zamířil k přístupovému poklopu pro výsadkové čluny. Ladným pohybem víko utrhl a odhodil dál do chodby.
   „Teď jenom nalézt nepoškozenou loď.“ Třetí se jednou nohou opíral o odhozený poklop.
   „Cože?“ Temnota už byl napůl v přístupovém tunelu.
   Třetí ukázal na panty, po obou stranách zůstaly zbytky hlavní lodě. „Při odemčení jsi porušil integritu. Tenhle člun už použít nemůžeme.“
   „Nevadí.“ Temnota vyskočil z tubusu. Jako malé dítě se splašeně rozhlížel kolem dokola. „Kde jsou další?“ Pohledem se zastavil na své dceři.
   „Už nejsou, ty zbývající tři jsi zničil při čekání.“
   „Sakra!“ Temná pěst prorazila vnitřní přepážku, na okamžik pohasla světla v chodbě, ze zdi vyskočilo zajiskření. „Když už se konečně pomineme dost na cestu, není jak sestoupit. To je ale pech!“
   Lahri se usmála. Bílé vlasy se začala vznášet kolem její hlavy. Spěšně se postavila a zamířila zpět do nitra lodi. „Jeden člun by tu ještě byl.“ Přivolala výtah a vstoupila dovnitř. Natáhla ruku a stiskla tlačítko; první paluba. „Letíme v něm.“
   „Tahle loď není schopná proniknout do atmosféry.“ Upozornila ji Laida. Vysloužila si tak nenávistný pohled svého otce.
   Lahri se usmála. „Tohle také bude pouze jednosměrná cesta.“
   Malá kabina se zaplnila šustivým zvukem; válečník temna si spokojeně mnul ruce. „Tohle je super cvokárna!“
   „Uvědomujete si, že tohle je sebevražda!“ promluvil po delší době druhý.
   „Sklapni!“ odvětili všichni.

   Mohutný trup zahájil sestup. Záďové trysky se naplno rozzářily. Kolem povrchového pancéřování se zablesklo magnetické ochranné pole; senzorové soustavy se pomalu zasouvaly zpět do útrob lodi.
   Atmosféra poškozené planety se rychle přibližovala; a povrch také.
   Příď začala rudnout.