Pavel Renčín

   Křišťálová čepel se pohnula. Hrot se nasměroval na nezvaného hosta. Okolí se rozvibrovalo. „Mě nemůžeš zranit.“
   Ze stěny vystoupil kamenný monolit. Jeho povrch byl protkán drobnými žílami. „Zajímavé, Leerog. Netušil jsem, že ještě existuje žijící zástupce.“
   „Zabít, nebo nechat žít?“ čepel se začala pohybovat vstříc šedivému tvorovi.
   Sma’ak spokojeně vyplázl jazyk. Špička se zakmitala ve vzduchu. Ve stejném momentě se rozzářila jeho pokožka. Z břišních šupin se uvolnil modrý paprsek. Vystřelil prostorem na kamenný blok.
   Žíly na povrchu vstřebaly veškerou energii. „Nechat žít. Je to jenom mládě, nemůže náš plán nijak ohrozit.“
   Křišťálová zbraň se odvrátila. Proplula prostorem a zastavila se u kamene. „Loď začíná být příliš poškozena. Sestup nemusí vydržet.“
   „Nevadí, aktivuj přistávací vzpěry a odhoď nepotřebné palivové články. Sníží to naši hmotu.“ Monolit se rozzářil. Světlo zcela zaplnilo kulatou místnost.
   Sma’ak hlasitě zavyl. Prudce vyrazil vpřed. Tři zadní páry mu pomohly k mohutnému skoku. Překonal prostor a zachytil se rukojeti skleněné zbraně. Meč strhnul k podlaze a zasekl jej.
   Kamenný monolit zkoncentroval energii. Na krátký okamžik se jedna část rozzářila. Z povrchové žíly se uvolnil oblak ionizovaného plynu. Zaplnil místnost. Elektrické výboje splašeně přeskakovaly mezi mlhou a zdmi.
   Ozvala se tupá rána.
   Oblak se rozpustil.
   Na zemi leželo nehybné šedivé tělo a vedle něho stála skleněná zbraň.
   Monolit se rozesmál.

   Druhý se namáhavě zvedl z podlahy. Na zádech nesl jasný otisk něčí podrážky. „To jste se mi nemohli vyhnout?“
   Zepředu se ozvala krátká odpověď. „V téhle chodbě ne!“
   Otřes. Ze stropu spadlo několik krápníků. Vytvářely v podlaze rozsáhlé prohlubně. Úlomky činily chůzi ještě obtížnější.
   Hould uskočil. Za ním se ozvala hlasitá rána. „Lahri, v tomhle to do hangáru nezvládneme! Uhas už tu hvězdu!“
   Lahri na krátký okamžik přivřela víčka. „To není tím.“ Prudce otevřela oči. Jejich zář pronikala hluboko do chodby. „To tahle loď.“
   Temnota se zazubil. Blána jeho křídel vytvořila v prostoru dočasný přístřešek. Krápníky se neškodně odrážely od pružné kůže. „Takže jsme uspěli. Rozpadá se.“
   První se mohutným skokem skryl před dalšími úlomky. „Ne, tohle je řízené. Odhazují nepotřebné sekce.“
   „Přistávají!“ Hould se dotkl zdi. Citlivé senzory okamžitě zaznamenaly otřesy šířící se celou konstrukcí. Pokoušel se rozlišit jednotlivé systémy. „Přistávací vzpěry, právě se aktivují podél trupu.“
   Třetí se netrpělivě rozhlédl. Do nohy ho udeřil kus krápníku. „A co to pro nás jako znamená?“
   Hould se usmál. V očích mu vzplál plamen. „Blíží se konec. Tahle loď se nedokáže zvednout z povrchu. Až přistane, skončí.“
   Sann náhle vyjekl. Jeho noha se propadla do země, zdi se kolem něho stočily. „Deformace! Ty deformace se vrátily!“
   „Teď by se nám Sma’ak hodil.“ Suše konstatoval druhý. Pozoroval postupující vlnu deformací.
   Ozvalo se třesknutí. Doprostřed chodby vstoupila žena v jasně modré bundě. „Nejdu nevhod?“
   „Poprvé za celý svůj život, jsi tu právě včas.“  Vyštěkl okamžitě Temnota. Pozorně si prohlédl její oblečení. „Tohle sis odvážila vzít!?“
   „Módní styly můžeme probrat jindy.“ Usměrnil jej Hould. „Laido, zesil portál. Musíme odsud rychle zmizet.“
   Laida se spěšně rozhlédla. Uhranula ji kroutící se scenérie i temné přízraky blížící se z obou stran úzké deformované chodby. Vedle její nohy se rozbil další krápník. „Jasně.“ Opět zmizela. Prostorová trhlina se zvětšila do té míry, že byla jasně viditelná. Energie nutná pro její udržení nyní volně přeskakovala po okolí.
   Temnota pomohl Lahri a Sannovi. Potom portálem sám proskočil.
   První a druhý ho spěšně následovali.
   Třetí se ještě jednou obrátil. Temné oblaky se stále rychleji přibližovaly. Okolní realita už přestala být skutečná. Zavřel oči a po zádech proskočil otvorem.
   Hould se usmál. Ze stehenní schránky vyňal termický granát. Upustil ho na podlahu. Se škodolibým zamáváním zmizel za okrajem prostorové trhliny.
   Granát explodoval. Uvolněná energie rozpustila podlahu. Uvolněné teplo zdeformovalo přepážky a poškodilo strop. Stovky krápníkovitých útvarů se v jediné mohutné vlně snesly k zemi. Chodba se zcela zatarasila.
   Stejně jako prostorová brána.

   Mohutný válec začal padat. Obrovská loď se stočila přídí do atmosféry a zahájila svůj sestup. Energetické štíty okamžitě selhaly, trup se rozpálil do ruda.
   Po obvodu se rozzářily tři kolejnicové systémy. Magneticky vystřelené vzpěry prudce rozrazily vzduch pod lodí.
   Exploze.
   Motorová sekce se zcela destabilizovala. Bez podpory hlavních generátorů se celá záď roztavila. Vyústění pohonu zaniklo v oslnivém záblesku.
   Torzo nyní již nekontrolovaně klesalo k povrchu. Zběsile se roztočilo kolem podélné osy.
   Z trupu nahodile odletovalo vnější plátování. Některé vnější sekce se tlakem atmosféry zcela zdeformovaly.
   Loď konečně narazila.
   Hluboký kráter vytvořený dopadem byl lemován stovkami odvržených a ohořelých částí. Pole trosek se rozkládalo po celé polovině planetárního povrchu.
   Místo dopadu se začalo pomalu zaplňovat žhavým magmatem. Havárie prorazila oslabený plášť a tekuté jádro planety začalo prosakovat.
   Z trosek vzlétl mohutný kámen. Monolit se zvrásnil, jeho strukturu protkaly desítky zářivých žilek.
   Po jeho boku se volně vznášel tenký rozžhavený předmět. Okolí se rozvibrovalo. „Měl jste pravdu, pane.“
   Monolit se rozpadal. Z útrob si prorazila cestu paže. „Jako vždy.“

   Hould se nervózně rozhlédl. Zaměřil se na typické znaky okolní konstrukce. „Tuhle technologii poznávám.“
   „Já taky,“ Temnota znechuceně prorazil přepážku. Krví zalité oči probodávaly jeho dceru, „patří to tvému manžílkovi. Kde jsi to vzala?“
   Laida se usmála. „Proč se ptáš, když to víš?“
   „Laido, o tomhle jsme už mluvili.“ Lahri si založila ruce na prsou. Vypadala velmi autoritativně.
   Temnota se ušklíbl. Přistoupil ke své ženě a objal ji. „Nebuď na ni tak přísná.“
   „No dovol!“ Lahriiny oči se rozzářily. Světelné záblesky zaplňovaly místnost. „Po rozvodu nám slíbila, že už se s Organizátorem nebude stýkat a teď tohle!“
   Laida tleskla. Rázová vlna prošla prostředím. Oči Lahri se vrátily do normálního stavu. „Potřebovala jsem pomoc a on byl jediný, kdo mi ji mohl poskytnout. A pravdou zůstává, že nebýt jeho lodě, téhle lodě, nebyli byste ani vy. Nebo jste chtěli zemřít při dopadu na povrch?“
   „Při jakém dopadu?“ Hould zbystřil.
   Laida pokrčila rameny. „Ta loď klesla do atmosféry. Před malou chvílí se roztříštila.“
   První stáhl ruku z panelu na zdi. „Ne tak docela. Palubní systémy zaznamenávají rostoucí energii v kráteru. Něco tam přežilo.“
   „Ano,“ Sann měl zavřené oči, soustředil svoji mysl, „a napájí to bránu. Její okraj již brzy dosáhne až sem.“
   „Co se stane pak?“ druhý nechápavě přeskakoval pohledem.
   Sann prudce rozevřel oči. „Otevře se naplno.“