Pavel Renčín

   Druhý pomalu stáhl ruku, modré žilky postupně mizely uvnitř jeho dlaně. Zvedl zrak, zastavil se na prvním. „Je mrtvý. Nevím, co to je, ale prošlo to i jeho pancířem.“
   První nechápavě zakroutil hlavou. Pohlédl na Temnotu. „Jak to mohl dokázat? Nic jsme přece neslyšeli.“
   „Ten váš Sma’ak,“ Temnota přistoupil k mrtvému tělu. Prsty zlehka přejížděl po okraji rány, „je schopen transformace energie.“
   „O tom jsem nikdy neslyšel!“ Vykřikl třetí. Ve vzteku prorazil hladkou zeď. I přes kovový plášť si poranil klouby. „Je to celé nesmysl!“
   Lahri se začala smát. Postavila se za Temnotu a opřela se o jeho hlavu. V očích se jí objevil bílý lesk. „Lásko, oni to ještě nepřijali. Asi bychom je v tom měli nechat utopit.“
   „Myslím si, že máš pravdu. Sanne, připrav ten svůj přesun. Jdeme na Daloid varovat mudrce.“
   „Ještě počkat!“ Slova pronesená multivokálním okruhem s bolestivým efektem rezonovala v celé chodbě. Hould si potom musel promasírovat krk. „Všichni přestaňte,“ jeho hlas byl náhle až příliš slabý, „ať už je Sma’ak kdokoli, máme tu mnohem naléhavější problém. Musíme uniknout z této zatracené lodi a zastavit tu invazi než bude příliš pozdě.“
   „Víš snad něco, co my ne?“ Temnotovi podivně zazářily oči.
   „Vlastně ano.“ Hould si ukázal na hlavu. „Mé spojení s Jackotem; než ho zabili, stihl mi sdělit pár zajímavých poznatků. Ty přízraky vede křišťálový meč,“ obrátil se k Temnotovi, „viděli jsme ho na Zemi. A také něco o bráně; pro jejich potřeby se musí nabít. V dohledné době nejsou schopni další expanze.“
   „Teď si protiřečíš.“ První se odvrátil od chladnoucího těla na zemi. „Pokud máme více času, není důvod, abychom spěchali.“ Svoji pozornost zaměřil na Lahri. „Co je Sma’ak vlastně zač? A chci pravdu!“
   „Pravda je velice relativní.“ usmála se Lahri, rozhlédla se kolem. Její oči pronikaly nejbližšími příčkami a odhalovaly i zasunuté objekty. Potom se posadila, židle se zhmotnila ze vzduchu. „Sma’ak je zástupcem starobylé civilizace; měla jsem pocit, že už dávno mrtvé, očividně jsem se mýlila. Nikdy však nebyli technicky nadaní.“
   „Jak tedy mohli ohrozit vesmír?“ Druhý se vydal k Lahri, cestu mu zastoupil Temnota. „Byli to infiltrátoři. Nechali se jako zvěř odvést na stovky světů a v jediný okamžik je všechny obsadili. Získali přístup k lodím a technologické základně.“
   „Kecy!“ druhý prudce vyrazil rukou. Zaťatá pěst narazila na černou kůži. Temnota se ani nepohnul. Jeho pokožka se zvrásnila drobnými kostěnými výrůstky. „Nepoužívali otroky, obyvatelé ani nevěděli, že se cokoli změnilo. Nepotřebovali je vysávat či likvidovat. Stačila jim jenom možnost dopravy a něco na přilepšenou. Kromě všeho totiž tenhle druh má zajímavou schopnost.“
   „Najednou i bezbranný tvor umí bojovat! Tohle nebudu poslouchat!“ Druhý vykroutil svoji pěst z Temnotova sevření. Obrátil se a zamířil dál do chodby.
   Lahri zavřela oči. Zpod víček se uvolňovalo oslnivé světlo. Jednotlivé elementy se shlukovaly a vytvářely v prostoru zářící mlhu. Oblak obstoupil celou skupinu a ztvrdnul. „Nemůžeš teď odejít. Musíte poznat pravdu.“
   „Tak jakou schopností Sma’ak oplývá?“ druhý se jen letmo dotkl zářící zdi, pokožka na ruce byla okamžitě sežehnuta.
   „Jeho kůže, ty šupiny,“ Lahri hovořila podivným hlasem. Každý hláska rezonovala s obdivuhodnou srozumitelností v prostoru, „jsou schopny zachytávat a jakkoli transformovat různá množství energie. A to každé energie.“
   Třetí si prohlížel zjizvené klouby. Automatické hojení už začalo obnovovat kožní tkáň. „Každou? I mechanickou?“
   Lahri přikývla. Současně také otevřela oči. Bílá stěna se rozpadla a malá chmýříčka světla pomalu mizela v jejích duhovkách. „Díky tomu dokázali ovládnout všechny ty technologie. V celém vesmíru je nikdo nemohl zastavit.“
   „Ale něco to dokázalo, že.“ První se ušklíbl. „Nemohou být tedy až tak nebezpeční.“
   „Ticho!“ Hould přiložil ruku na zem. Skrze podlahu cítil jemné vibrace. „Někdo útočí na loď. Generátory nabíhají na plný výkon.“
   „Změna plánu.“ Temnota si promnul ruce, klouby hlasitě zapraskaly. „Dostaneme se k energetickému jádru. Vyřadíme ho a při troše štěstí to zničí i loď.“
   „A nás s ní.“ Ohradil se druhý.
   „A zastaví to i tu vaši bestii.“ Temnotovi oči zrudly. Kostěné hroty dosáhly své maximální velikosti. „Ten Sma’ak se vrátí k svému lidu.“

   Křišťálový meč proletěl úzkým otvorem. Veškeré světlo v místnosti se stáčelo a na jedné části kulaté zdi vytvářelo obraz nejbližšího okolí lodi.
   Kolem mohutného trupu se hbitě pohybovala tři klínovitá plavidla. Z každého šlehaly záblesky jasně rudé energie. Paprsky se zakusovaly do povrchového pancéřování a v několika případech prošly i skrz.
   Prostor kolem čepele se rozvibroval. „Ten útok narušuje celkovou integritu. Naše zbraně je nemohou zaměřit.“
   Odpověděl mu tichý hlas. Vycházel ze stěn. „Ano, stejně jako přízraky nemohou zastavit tu invazní skupinu.“
   Meč se ve vzduchu znepokojeně zakymácel. „Vyřadily generátory reality. Přízraky ještě nemohou proniknout do této skutečnosti; musely se stáhnout a…“
   „To je v pořádku, příteli. Nadešel tedy můj čas. Aktivuj záložní systém.“
   „Ta planeta pod námi již byla zpracována. Není to bezpečné.“
   „Pro mě, nebo pro loď?“ smích zprohýbal zdi, světelný tok byl přerušen a rozptýlil se po celé místnosti.
   Čepel se náhle zachvěla. Nazelenalý paprsek prošel skleněným tělem a rozptýlen se zahryzl do stěn. Zůstaly v nich hluboké šrámy.
   Ve vchodu se vztyčila malá postava. Šest tlapek hlasitě zatleskalo. Místností proběhlo potěšené zavrčení.

   První vylomil dveře. Těžké kovové křídlo odhodil do přístupové chodby. Nakoukl do místnosti. „Fajn, tohle vypadá jako generátor. Akorát by se nám šikly trochu větší zbraně.“
   „Uhni.“ Temnota se kolem něj protáhl. Zaraženě se zastavil na druhé straně portálu. Před ním se rozkládala nezměrná hučící místnost.
   Obrovský sál byl zaplněn desítkami mohutných válců. Jenom pár z nich se otáčelo a produkovalo tak energii pro celou loď. Zbylé stále čekaly na svou šanci.
   „Tohle bude stát za to.“ Temnota se zazubil. Mohutné tesáky se vydraly z jeho úst. Pomalu se obrátil a pokynul své ženě. „Přenechám ti to.“
   Lahri vstoupila dovnitř. V dlani zažehla malou hvězdu. Zárodek vhodila dál do místnosti, ztratil se mezi generátory. Na jeho přítomnost upozorňovalo pouze žlutavé světlo vycházející zpoza válců.
   „Měli bychom opustit palubu. Za chvíli tu bude poněkud horko.“
   Druhý ji chytil za ruku. „Jak jste zastavili Sma’akův druh?“
   Lahri se usmála, pohled stočila na svého muže. „To se celou tu dobu také snažíme zjistit.“
   Temnota nakopl druhého. Vyhodil ho tak z místnosti zpět do přístupové chodby. „Povím vám to cestou do hangáru.“

   Hvězda nabírala na velikosti a síle. Nejbližší válce se už začaly deformovat účinky lokálního gravitačního pole; ohýbaly se a kroutily.

   „Naším úkolem,“ Temnota se neustále ohlížel. Představa, že by ho pronásledovala rozpínající se hvězda, ho jaksi znepokojovala, „bylo zjistit, co se to vlastně děje a zastavit to. Trvalo nám dlouho, než jsme odhalili pravou podstatu těch tvorů. Do poslední bitvy jsme šli čtyři. Přežil jsem jediný, díky vládcům. Nějak se dokázali sjednotit a využít svoji moc k uzamčení brány. Bez takového zdroje už ty bytosti nepředstavovaly akutní hrozbu. Vládci se však rozhodli navždy se jich zbavit. Asi nedokázali vyhubit celou rasu.“
   „Takže Sma’aka nezastavíme?“ prvnímu se těžce dýchalo, vzduch začínal být horký.
   Temnota se ušklíbl. „To jsem neřekl. Při našem střetu jsme jich několik zabili, ale nebylo to lehké.“
   „Nás zajímá, jak?“ třetí se na okamžik ohlédl. Chodbou za nimi pronikalo nažloutlé světlo; hvězda už dosáhla i mimo místnost. Přidal do kroku.
   „Jak už jsem zmínil,“ Temnota mluvil pomalu, každé slovo pronášel s hlubokým zamyšlením, „tento druh je schopen transformovat jakoukoli energii; tedy téměř.“ V očích mu problesklo. „Nemohou zemřít, protože nikdy skutečně nežili.“
   „Co to má znamenat?“ Hould mu pohlédl do očí. Jeho vlastní zčernala, aby ochránila sítnici před intenzivními záblesky.
   Temnota se usmál, ohromné tesáky se vydraly z pootevřených úst. „Přežil jsem, protože jsem životy svých společníků přeposlal do těl těch potvor.“
   „Chápu tedy dobře, že…“
   Lahri pomalu přikývla. „…zemřou, když Sma’akovy druhy oživíme.“
   „Ale mě jste považovali za cvoka.“ pronesl do nastalého ticha druhý.

   Chodba se otřásla. Hvězda dosáhla maximálního potenciálu. Sál i se všemi generátory byl zcela pohlcen. Vnitřní výztuže plavidla začaly povolovat. Vnější plášť se prohýbal dovnitř. Některé přepážky se vlivem intenzivního žáru odpařily.