Pavel Renčín

   Martha přešla k nástěnnému panelu. „Haló, slyšíte mě?“ Poklepala na něj.
   „Ovšem, potřebujete něco, paní Darlofon?“
   Martha ucukla. Tiše se zasmála. „Nikdo mi tak neříká, snad jedině úřady; jsem Martha.“
   „Těším mě, jsem Královna. Potřebujete něco, Martho?“
   „Chtěla bych mluvit s Allicí, bylo by to možné?“ Martha se nervózně rozhlížela. Hlas lodi vycházel ze všech směrů, bylo to matoucí. Ráda vždy zpříma hleděla na toho, s kým mluvila.
   „Bylo, můžete použít video panel před vámi, nebo přejít chodbu do ubikací naproti.“
   „Aha,“ Martha se ohlédla ke dveřím, „děkuji.“

   Lahri se naklonila do schématu lodi. Ukázala na příď k červeně vykreslené zóně. „Co je tohle?“
   „Poškozené záložní vedení plazmy, nic vážného.“
   „Jak se to stalo?“ Lahri odstoupila a pohlédla na celý hologram. Elegantní kuželovitý trup byl na mnoha místech narušen hlubokými šrámy. „Myslela jsem, že jsi v bitvě nebyla posledního půl století.“
   „Nebyla, jsou to pozůstatky z mého úniku. Doposud nebyl důvod k opravě.“
   „Některé ty šrámy vypadají čerstvě.“ Podotkla Lahri a zaměřila pár poškozených segmentů vnějšího trupu.
   „Ano, ty byly způsobeny…“ Královna si odkašlala, ze syntetizátoru to znělo velice podivně, „současným zakotvením.“
   „A kdy přesně…“ nedokončila Lahri.
   Ozvalo se pípnutí. Na čelním displeji se objevily souřadnice. Okamžitě je vystřídal radarový snímek a graf energetické aktivity. „Máme společnost.“ Oznámila Královna již zcela zřejmé. „Za vnějšími planetami se otevřely prostorové trhliny, zrychlené portály. Odhadem asi deset lodí.“
   Lahri přistoupila k taktickému rozhraní, bylo vypojené. „Jakou mají konfiguraci?“
   „Některé odpovídají Aliančním specifikacím.“
   „Vypusť sondu.“ Lahri vzdala pokusy o oživení kontrolní stanice. „Musíme vědět víc.“
   „Zamítnuto.“ Lodí proběhl záchvěv, okamžik na to druhý. „Zapojuji hlavní reaktor, motory dosáhnout nominálu za dvě minuty.“
   „Proč motory? Stačí sonda!“
   „Po cestě musíme někoho vyzvednout.“
   „Po cestě kam?“ Lahri rozrušeně rozhodila rukama.
   „Pryč odsud.“

   Elegantní kuželovitý trup se rozzářil. Povrchové vedení plazmatu se znovu zaplnilo pohonnými látkami, energetické sítě ožily. Záď se mírně rozestoupila. Z otvoru pomalu vyjely dvojice obrovských elipsoidovitých trysek a usadily se po obou stranách trupu.
   Pod lodí se zvířil sluneční povrch. Zeslabení magnetického pole vyústilo v silnou protuberanci. Nastává výron koronární hmoty.
   Záď lodi se rozzářila. Na několik krátkých okamžiků přehlušila i hvězdu pod sebou. Mohutné urychlovací pulzy zvyšovaly oběžnou dráhu obrovského plavidla. Poškození trupu se zacelovala; potřebný materiál skoro dorůstal na okrajích a vyplňoval staré šrámy.
   Exploze. Povrch hvězdy explodoval a vyslal na orbitu velké množství sluneční hmoty. Proud částic zamířil vysokou rychlostí k pohybujícímu se objektu nad sebou.
   Loď se stočila, příď zamířila do volného prostoru. Motory se už rozžhavily do běla, výkon reaktorů dosáhl svého maxima. Díky systému inerciálních tlumičů však posádka nepocítila téměř žádné přetížení, efekt byl podporován i sítí gravitačních generátorů.
   Koronární emise ladný stroj pohltila. Ani jeho velikost nemohla soupeřit s rozsahem malé sluneční bouře. Hmota rychle přeletěla svůj vrchol a stočila se zpět k svému původci.
   Z oblouku unikl kuželovitý trup a stejně lehce jako předtím pokračoval ve své cestě. Zbytky hmoty protékaly v nekonečně sbíhavé křivce kolem plavidla. Největší výhoda lodí říší; dokonalá geometrická preciznost učinila z energetických štítů pouze podpůrné asistenty. Když už neexistovala žádná šance na zásah samotného trupu, proč ho zbytečně chránit.

   Komunikační panel červeně zablikal; žádný kontakt. „Kapitáne, Lomerův tým se nám neozval. Poslední signál jsme přijali už více než před hodinou.“
   „Máte představu proč, komunikační?“ Kapitán se ušklíbl. „Selhali. My nesmíme.“
   „Kapitáne, mám tu pozitivní kontakt. Je to Královna.“
   „Výborně, předejte souřadnice kormidlu. Přiblížit, maximální výkon.“ Kapitán se spokojeně usadil. Konečně něco vychází.
   Malý člun opustil orbitu Měsíce. Velkou rychlostí se vzdaloval. Příď se vynořila ze stínu a byla ozářena silnými paprsky Slunce.
   Čelní průzory se automaticky polarizovaly, veškeré displeje se přizpůsobily novým světelným podmínkám.
   „Kam to letíme?“ kapitán nechápavě pohlédl na poboční panel. Hledanou informaci z dat nevyčetl. Obrátil se k navigačnímu stanovišti; promluvil rozhodný hlasem. „Hlášení!“
   „Pane, souřadnice Královny nás zavedou do těsné blízkosti hvězdné koróny.“
   Kapitán se zaměřil na taktickou stanici. „Mějte štíty v pohotovosti. Jestli dojde k erupci, nesmí nás zasáhnout; hmota ani radiace. Je to jasné?“
   Důstojník nepatrně posunul dlaně po ovládacím rozhraní. „Jasné, pane. Jsem připraven.“
   „Fajn.“ Kapitán se usmál. Sestavil posádku pro jedinou práci, najít a zajmout. Teď konečně nastává chvíle, kdy si všichni zaslouží svůj žold. „Čas do vizuálního?“
   Odpověděl počítač, syntetický hlas zněl až příliš kovově. „Dvě minuty.“
   „Co máme na radaru? Pohybuje se?“
   „Ano, vzdaluje se od povrchu a směřuje… erupce! Opouští masivní erupci!“
   Ozval se poplach. Kruhový můstek byl ozářen červenými výstražnými světly. Kapitán vyskočil ze sedadla. Rychlými kroky zamířil k taktickému rozhraní. „Aktivujte ty štíty!“
   „Vizuální kontakt s cílem. Hlavní obrazovka.“ Narušil řev alarmu syntetický hlas.
   Zraky všech přítomných se stočily dopředu. Holografické emitory upravily obraz a převedly na svůj výstup vnější kamerové okruhy. Na pozadí hvězdného povrchu se pohyboval temný bod. Přiblížení, trup byl jasně ohraničen. Žádné ostré linie, nebyly detekovány zbraně, hangáry ani jiná místa; plavidlo je naprosto hladké.
   „Je krásnější než jsem si představoval.“ Zaslechl kapitán svůj vlastní hlas. Nervózně se ošil a rozhlédl se po ostatní, odkašlal si. „Tak tohle tu už rozhodně nechci slyšet, je to jasné?! Srovnejte se s ní a najděte místo k připojení.“
   „Pane,“ radarový operátor zaraženě ukazoval na svůj displej, „zachytil jsem něco za naší zádí. Rychle se to blíží, vypadá to jako… jako loď.“
   „Jaká loď?“ Kapitán k němu pomalu zamířil, jeho pohled se však i nadále upíral na hlavní obrazovku. „Buďte konkrétnější, důstojníku!“
   Můstek pohasl. V jediné sekundě všechna světla explodovala, každý spínač a každý monitor, vše bylo zničeno za doprovodu mohutné erupce jisker.
   Radarový operátor odhodil svoji přilbu, součástky panelu ji rozsekaly. „Ta co nás zaměřila, pane!“
   Kapitán se zvedl z podlahy. Kus plastiku mu trčel z boku. Pohlédl skrze průzor. Za sklem se cosi mihlo, zanechalo to za sebou kouřovou stopu. Znovu se to objevilo před přídí.
   Kapitán se napřímil a zhluboka nadechl. A sakra.
   A pak už nebyl…