pravda měst
(Luďkovi, za první verš a podezřívavou lásku k městu.)
Temná jak noc, kterou město nezná,
plachá jak prázdná okna panelů,
a mírná jak vánek ve hře igelitů;
toulavá jak stíny koček na nábřežích,
snivá jak spáčův dech mezi stěnami;
ona otáčí se dokola, bloudí a volá,
nenachází, pláče, běží, mlčí a zírá,
oči dokořán, oči dokořán!
Palčivá pravda, že jsme tu cizí.
Že vyrván byl domov… a věnován.
18. 7. 2011
Komentáře
Čtu
už po několikáté, DejFe, píšeš často hutně a slova u Tebe většinou bývají víc než jen prostředkem zvukomalby. Tohle mi přijde jako takový nepravidelný lynchovský kruh. Pravda je nějakou skutečností, která bloudí v různých podobách v prostředí, které není ničím jiným než právě tou skutečnou pravdou, která je ..., ...bloudí ...., není ničím jiným než ...
Ale samozřejmě, možná jen honím stíny.
Zajímavá báseň
a zajímavý Zdeňkův komentář. Můžu se jen domýšlet. Řekl bych, že to David takhle cítí o to intenzivněji, že se narodil v malé obci, nebo se pletu?
REs
Zdeňku, ani nevím... U některých básní mám poměrně jasno v tom, co jsem chtěl říct, u téhle jsem spíš chtěl zreflektovat pocit.. vteřinová myšlenka člověka bloudícího nočním městem, zatavená do jantaru básně? sám nevím.. tvá interpretace se mi líbí :)
Pavle: vidíš, tak jsem o tom nikdy nepřemýšlel.. vlastně jsem se vždycky považoval za Varáka a od 11ti let jsem tam trávil podstatnou část času, takže mou největší zkušeností s životem v malé obci je fakt, že jsem v 17ti musel odcházet z hospody v 5 odpoledne, abych stihl bus domů :) jinak bych řekl, že jsem městská krysa se vším, co mě před lety donutilo napsat Město, ale je možný, že je moje fascinace městem dána mimo jiné tím, že to mám od vchodu baráku do lesa 3 kroky.. zajímavý postřeh, díky :)
DejF
no možná, že na tom něco právě bude, protože rození měšťáci se často nedokáží podívat na město z odstupu. Třeba to pro spoustu takových lidí vlastně není téma... což se mě samozřejmě netýká :-)
:-)
samozřejmě :-)