Pavel Renčín

Jak jsem psal už u Zlatého kříže, trilogie Městské války je mým hlavním projektem. Runový meč právě vyšel u nakladatelství Argo a poslední závěrečný díl bude následovat na Vánoce 2010. Knížka vychází vázaná jako hardback s přebalem. Za malbou na obálce stojí opět Jiří Husák, mým redaktorem byl Jirka Popiolek. 

Jedná se o výběr těch nejlepších povídek, které jsem zatím napsal (a bylo možné je zařadit). Původně byly tyto povídky rozstrkané po velkém množství sborníků, takže to, že teď vychází svázané v jedné knížce, mě moc těší. Přidal jsem k nim jednu novou, dosud nepublikovanou. Jmenuje se Balada krve a řekl bych, že bude patřit k těm nejtemnějším povídkám v knize.

Trilogie Městské války je mým hlavním projektem. První díl Zlatý kříž právě vyšel u nakladatelství Argo. Druhý a třetí jej budou následovat v příštích letech. Knížka vyjde vázaná jako hardback s přebalem. 

Jméno téhle povídky vyzývá: člověče, pamatuj, že jsi smrtelný! Jak obstojíš až přijde Poslední soud? Povídka je o stavbě pražského Orloje a odehrává se v době, kdy v Čechách i ve světě sílila chiliastická proroctví, v době nejisté, kdy se mohlo přihodit úplně cokoli. Napsal jsem ji pro sborník historické fantasy, který připravil Ondřej Jireš. Memento mori je postavené na jednoduché myšlence, která mě uchvátila - víc ale neprozradím! :)

Městská fantasy jako řemen. Mám ji rád, bavila mě dvojice hlavních postav – osamělý starší ex-policajt William Dragonfly a drzá teenagerka Silvana s obřím magickým mečem. To zavání skoro mangou, že? Jak dopadne konflikt starého a nového? Přetrvá příroda, nebo město? A co lidé – záleží vůbec, na které straně stojí? Snad vás bude Ukolébavka pro město krys bavit alespoň z poloviny tak, jako mě ji bavilo psát.

Jméno korábu je pro mě velmi důležitý text. Je to příběh, který jsem zkrátka musel napsat, i kdybych se už nikdy magickému realismu nevěnoval. Vypráví o strastiplné cestě jednoho kapitána, který vyplouvá hledat jméno svého korábu. Musí se spolehnout na svou posádku, na přátelství a na sílu naděje, aby překonal všechny překážky. Aby se mu to ale podařilo, musí nejdřív najít sám sebe. Zatímco u mé románové prvotiny Nepohádka šlo ještě leccos vylepšit, za Jménem korábu si stojím.

Musím přiznat, že příběh Nataschy Kampuschové – unesené rakouské dívky - na mě udělal dojem ještě dřív, než jej média rozemlela v prach a rozmáčela v bulvárové bláto. Ta pravda uvnitř mě přitahovala, a tak jsem ho zkusil převyprávět po svém.
Vzpomeňte si na tuhle povídku, až budete večer přerovnávat svou knihovničku!

Povídka vyšla v Pevnosti 03/2007.

Povídka, kterou jsem napsal jako host do Drakobijců VII. Zařadil bych ji spíš k trochu složitějším pracím. Tři děti byly uneseny. Ve vězení leží na rozvrzané pryčně starý muž. Je to opravdu čaroděj, nebo jen psychicky nemocný člověk, který se ztrácí ve vlastních představách? Magie nebo duševní porucha? A co číhá za dveřmi, před kterými stojí tři páry papuček? Pokud nenalezne tři ztracené děti on...

Povídka vyšla ve sborníku povídek Drakobijci 7.

Tahle povídka čerpá z mého reálného života. Možná je to v ní patrné. Poetika i emoce jsou opravdové, a stejně pravdivá je i velká část příběhu. Věřím, že sny někdy dokážou přemoci realitu. Věřte se mnou, že na křídlech zlatých draků lze obelstít i smrt.

Nepohádka byl můj první román. Na počátku byl sen napsat vlastní knížku. Začal jsem psát jen s letmou představou o kostře děje – vlastně všechno, co jsem na začátku měl, byla atmosféra. Co se děje na dětské onkologii, když večer zhasnou světla a oddělení se ponoří do tmy plné obav, smutku a ustrašené naděje?