Ledové prsty šedého závoje
halí vřelý dech nevidoucích očí
zdobící prsty kamenné,
připomínku života, co už k žití není.
Chladné pohledy andělů
provází stíny černé
vzpomínající, truchlící,
i ty plné klamů.
Ohnivé oči nezahřejí
mráz rozkladu a zmaru.
Podzimní krev stromů
nedá barvu bezmasému tvaru.
V poupěti dříme jiskra lásky,
jejíž plamen celý život plnil,
ani kámen bezcitný
její žár neuhasil.
Jak Krista hřeby, nás vzpomínky pojí
k místu věčného spánku, k parku Smrti.
V hlubokých ložích city spočívají,
každá slza je důkaz o srdci.
Komentáře
Pěkné,
my dva hrajeme patrně na stejnou notu ;-)