Pavel Renčín

8. Jako vosy
 
„Wachowski mi pak vysvětlil jak to chodí,“ pokračoval Craig. „Mluvil o svých lidech. Že na ně můžete být po celý život jako z cukrkandlu, udělat pro ně první poslední a nakonec jsou stejně jako vosy, který hledí jen na to, jak vám píchnout nějaký to žihadýlko do zad. Varoval mě, že za mnou přijdou a budou mě přesvědčovat, podplácet a vydírat. Prostě budou chtít, abych to táhnul s těmi, co za něco stojí a ty ostatní, abych nakopal do prdele. Stručně a jasně.“
Kazach otočil volantem a napojil se na hlavní třídu. „A přišli za tebou?“
„Jako vosy.“

9. Jak to chodí

Wachowskimu nesahal ani po kolena, o tom nebylo pochyb. Přesto si stoupl k oknu, zapálil doutník - bezpochyby kubánskej a předstíral, že banda malých harantů, čutajících si na hřišti pod oknem je mnohem zajímavější, než on stojící u dveří. Což samozřejmě nemohla být pravda. A to Craig nebyl nikdy zrovna namyšlený.
„Slyšel jsem,“ promluvil muž středního věku, jemuž se ve skle odrážel pěstěný knírek, „že jsi postřílel jen tak osm chlapů, aby jsme tě přijali.“
„Opravdu?“ opáčil Craig. „Já zase slyšel, že jich bylo osmnáct.“
Muž se otočil a přeměřil si ho pichlavým pohledem modrých očí za brýlemi v kostěných obroučkách. „Marvell? Nemýlím se?“
„Jméno k pohledání, ne?“
„Peter Darmish,“ odvětil muž. „A tyhlety znát nemusíš.“
Craig se podíval po jeho dvou společnících. Jeden s napomádovanými vlasy, druhý hromotluk s holou, potetovanou lebkou. Hned na první pohled bylo vidět, kdo v této dvojici obstarává myšlení a kdo svaly.
Darmish pohlédl zpět z okna: „Jelikož se vyskytl jeden zásadní problém, tak bych ti měl vysvětlit jak to tu teď chodí. Řekněme že… no… Wachowski už nemá hlavní slovo, pochopil jsi to, že jo? Nevypadáš, že by ti při testu národa měřili stejný hodnoty, jako tady Smackdownovi, takže snad ano.“
„Chápu.“
„To jsem rád. Taky tedy chápeš, že by jsi to měl táhnout spíš s těmi, co za něco stojí a ty ostatní nakopat do prdele?“
A je to tady, pomyslel si Craig.
„Co, Marvelle? Jaká je tvá odpověď?“ povytáhl Darmish obočí.
„Pár zadků k nakopání tu opravdu je.“

10. Co po mě kurva chcete?

Mířili do Mrtvýho města. Tam byla největší šance, že najdou stopu.
„Co bylo dál?“ zajímal se Kazach.
„Dostal jsem práci.“
„Jakou.“
„Oddělat takovýho kořena, pak nějakou čubku a nakonec jejího pasáka,“ vypočítával Craig na prstech. „Všechno šlo hladce. Bez problémů. Pak se objevil ten práskač.“
„Práskač?“
„Tiše, snažím se ho vybavit. Do háje!“
Kazach na něj tázavě pohlédl.
„Tady odboč.“
„Jak myslíš. Co to je? Co to kurva děláš? To je číslo na Wachowskiho?“
„Drž teď hubu,“ odsekl Craig a zaposlouchal se do vyzvánění. Po prvé, po druhé… po třetí.
„Tak…,“ ozval se ve sluchátku mafiánův hlas „Aby v tom bylo jasno. Tenhle telefon ti zvedám jenom proto, abych ti řekl, že mě nezajímají žádné reklamy, nechci žádné zvýhodnění pro věrné zákazníky, dokonce ani bez poplatků, nechci si nic objednat a jako bonus k tomu dostat nějakou pičovinu, účty a alimenty mám zaplacené, platím daně, každou neděli chodím do kostela, nekšeftuju s drogama, netočím dětský porno a dokonce ani nezabíjím lidi. Tak co po mně kurva chcete?“
„Tady Craig Jerry Marvell.“
„Aha. V tom případě jinak. Tady Kapitán America. Co po mě kurva chceš?“ odpověděl John Wachowski s jasně patrnou dávkou humoru ve svém hlase, který okořenil přízvuk totálního nasrání.
„Volám nevhod?“ znervózněl Craig.
„Taky se to tak dá říct. Co chceš?“
„Potřebuju se sejít.“
„Tak to aby jsme s tím něco udělali. Za dvacet minut u Burn and Bakes. Víš kde to je? Mrtvý město, Darn street…“
„Jo vím. Sejmul jsem tam toho prvního chlápka. Hned ten den, kdy jste mě přijal.“
„Aha. Už si vzpomínám. Takže za dvacet minut.“
„Stihnu to dřív.“
„Tím líp. Zatím, Jerry.“
Wachowski položil telefon. Craig pohlédl na Kazacha. „Burn and Bakes, Darn street. Šlápni na plyn.“
„Jo? A co si jako myslíš, že celou tu dobu dělám?“ ohradil se Evropan. „Drbu ho za ušima?“
Burn and Bakes, pomyslel si Craig. Nejzapadlejší a nejtradičnější fast food v celým Mrtvým městě. Místo, kam si John Stanislav Wachowsky chodí dopřávat svou každodenní ranní kávu. Místo, na které připadl můj první úkol v jeho mafii. Co to tu na mě šijí za boudu? Pytel, ve kterým mě hodlají utopit? Do háje, Jess měla pravdu. Namočil jsem se do pěknejch sraček.
„Tohle je ale pitomý místo,“ poznamenal Kazach, když zaparkoval nedaleko fast foodu, nad nímž po špinavých kolejnicích táhnoucích se po městě v úrovni prvních pater drkocala souprava starých vagónů. „A mrkej na ten jeho kočár,“ kývl hlavou k Wachowskimu, opírajícímu se o černou limuzínu hned před vchodem. „Jak patetické.“
„Zůstaneš tu, Kazachu,“ rozhodl Craig nekompromisně. „A žádný hlouposti. Vsadím vše co mám v kapsách, že na nás teď míří nejmíň dva odstřelovači. Jeden na každého.“
Evropan se usmál: „Jestli tam máš i toho Stealth Huntera, tak to beru,“ odvětil a položil si bouchačku na palubní desku. „A moc se nezdržuj, Marvíku.“
Craig vystoupil a zabouchl dveře. Zasvědilo ho v lopatkách – obvyklý pocit, když čekáte, že se vám každou chvíli může někam zarýt kulka – a zamířil k Wachowskimu.
„Kafe?“ vypálil mafián místo pozdravu a nabídl mu jeden ze dvou kelímků, které držel v ruce.
„Jo. Dneska mi bodne.“
„To jsem rád. Tady.“
„Díky.“
„Jak víš, že není otrávené?“
Craig nadzdvihl obočí. „Nemyslím si, že by jste se sem obtěžoval jen kvůli tomu, aby jste mě otrávil. Koneckonců, v tuto dobu je to celkem riskantní zajížďka, nemám pravdu?“
Wachowski usrkl kafe. Na šedém knírku mu ustalo několik hnědých kapek. „Nemáš. Dokonce i toto místo uprostřed ulice, kde se scházejí všemožní vyvrhelové a feťáci, je bezpečnější, než můj dům. V tuto chvíli.“
Craig odklopil plastové víčko na vršku kelímku a pohlédl dovnitř. „Řekl bych, že jste tam nepřidal vůbec nic, dokonce není ani ředění pade na pade mlíkem. Nevyplatilo by se vám tu čekat jenom proto, aby jste mě otrávil,“ zopakoval. „Lepší je poslechnout si co vím a pak kývnout na toho amatéra s kvérem co zevluje na střeše baráku vlevo a míří mi mezi oči.“
Wachowski odložil kelímek na střechu limuzíny a předstíral potlesk. „Bravo, Jerry, bravo. Tak jaké informace pro mě máš? Určitě jsi nepřijel pro nic za nic.“
„Chci toho práskače.“
Mafián se usmál. „To já taky. Řekni, Jerry, co se stalo když jsme tě odhalili a Darmish na tebe poslal zabijáky? Řekni, a možná ti koupím druhý kafe, ředění mlíkem tak, jak ho máš rád.“