Novinky čtenářské dílny
Happy End - 4.
4. Žlutá nebo červená
Probudila ho sklenicí vody. Craig se zakuckal, zaklel a otevřel oči. Ležel na posteli a za oknem byla stále tma.
„Co to…“ vykoktal, když nad sebou spatřil rozmazanou siluetu. Pak ucítil chladné železo náramků, kterými mu spoutala ruce za zády.
„Do háje.“
„No tak,“ zašeptal známý hlas. „Už je ti líp? Vzpomínáš si na mně?“
Craig zamžoural na blondýnku, sklánějící se nad ním: „Jess?“
„No konečně. Musela jsem ti spoutat ruce, promiň. To jen pro případ, kdyby se ti zase zachtělo, ustřelit mi hlavu.“
Craig se rozhlédl. Začínal si vybavovat. Ta žena nad ním pracovala pro mafii, nic mu nehrozilo. Na nočním stole spatřil láhev whisky, tampónky, nůžky, žiletku a šití.
„Co to má být?“
„Máš rozbitou hlavu, musím ti ji zašít,“ vysvětlila. „Bohužel nemám nic, čím bych ti to umrtvila, ale to snad vydržíš, ne?“
„Do háje.“
Jessica vzala nůžky. „Teď se natoč, ať ti tam můžu ostříhat vlasy. Jinak to nepůjde.“
Craig se odtáhl, tak jak to jen se spoutanýma rukama šlo. „Ne! Ne! Na to zapomeň. Copak jsem z nějakýho ústavu, abych měl vystříhanou lysina na hlavě?!“ odporoval.
„Ty se nezměníš. Ale jestli ti to tak vadí, ostříhám ti i ten zbytek.“
„Ne. Zvládneš to zašít i přes vlasy. Že jo?“
„Pane bože,“ ulevila si Jessica, ale nůžky odložila. Craig sledoval jak namáčí tampónek do whisky a vybírá jehlu. „Chceš žlutou nebo červenou?“ zeptala se, když přišla řada na nitě.
„Jinou nemáš?“
„Musíš být po probuzení vždycky tak nepříjemný?“
„Nejsu nepříjemný,“ odporoval Craig. „Jinou nemáš?“
„Ne,“ odsekla Jessica s úsměvem.
„No jistě.“
„Takže žlutou,“ vybrala za něj a provlíkla nit jehlou. „Přestaň sebou škubat a otoč se. Co tak civíš? Dělej, otoč se, nemám tu celu noc, chci se taky vyspat.“
Craig poslechl. Jessica mu odhrnula vlasy a zaklapla sponkou. Pak přetřela ránu tampónkem.
„Kurva au!“
„Mlč Craigu, prosím. Když mluvíš, jde to ještě hůř. Teď to píchne.“
„Au!“
„Bolí to že? Nikdy ti nic nezašívali bez umrtvení?“
„Ne žlutou nití.“
„Říkala jsem, že máš být zticha. To byla řečnická otázka, na ni se neodpovídá. A nevrť sebou. Sakra, ty máš pitomý vlasy, pořád mi sem padaj. Měla jsem ti je ostříhat.“
Craig sykl, ale dál raději mlčel. Paměť už se mu vracela. Vzpomínal si, co Jessica dokáže, když není po jejím.
„Rozbil jsi mi hrníček, pamatuješ? To znamená, že celá souprava je teď nepoužitelná. Koupíš mi novou. A nebo mě pozveš na večeři. Vyber si.“
Další vpich. Sykl bolestí.
„Craigu! Proč mlčíš? Když se tě žena ptá, jestli ji pozveš na večeři, je právě tohle chování nepřípustné. Odpověz!“
„No promiň, já myslel, že to byla řečnická otázka. V jaké barvě chceš tu soupravu? Žluté nebo červené?“
„Ty jsi hroznej. Proč já ti tu hlavu vůbec zašívám? Měla jsem tě nechat chcípnout tam, kde tě pohodili,“ odfrkla si Jessica.
„Další řečnická otázka?“
„Jo. Kdo tě vůbec tak zřídil? O co mu šlo?“
„Nevím. Alphonso ti nic neřekl?“
„Ne. Co by mi taky říkal? Ten má jiný starosti.“
„Já myslím, že…?
„Mlč Craigu, když nic nevíš, tak nemysli, víš jak to vždycky dopadá.“
„Au… Dávej pozor jak to šiješ, teď to bylo na sto procent do lebky!“ obořil se Craig a zatnul zuby. Jessica píchla ještě víc.
„Kdyby to bylo do lebky, řval bys jinak. A přestaň sebou vrtět, nebo tě o tom přesvědčím.“
Craig neodpověděl. Zatínal zuby, proklínal chlapa co mu to udělal a pokoušel se nevnímat bolest.
Jehla namočená ve whisky štípala jako čert.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
Přidávám další zápis.
Přidávám další zápis. Možná tam najdete spoustu chyb, je to narychlo, valím totiž na trénink a nevím, kdy se jindy dostanu na počítač.
Příští zapis: 5. Pravý gangsteři jsou i gantlemani
a 6. Za pět minut v autě
Přeji příjemné čtění.
Tores
líbí se mi to, jsme
líbí se mi to, jsme zvědavej, těším se na pokračování. P.S. : jsou gEntlemani, ale to je asi jen překlep v rychlosti.
Díky a překlep v rychlosti
Díky a překlep v rychlosti to nebyl, opravdu mi vrtalo hlavou jak to má být napsané;)
hmm...
tak kromě toho, že tu ženskou nakonec poznal, což bylo jasný, jsme se nic novýho nedozvěděli. nechce to už vysvětlit aspoň několik nejzákladnějších faktů? (nebyl by to problém v souvislém textu, ale u zápisového systému bys takhle mohl ztratit pozornost čtenářů)
Oponoval bych trochu DejFovi
To postupné vyjasňování se mi docela líbí. Zatím se sice moc nedovídáme o tom, co se vlastně stalo, ale vyjasňují se charaktery hlavních postav. Především mě ale na téhle části nadchly ty parádní dialogy! Rozhovor obou hrdinů, jejich vtipkování na pozadí trpěné bolesti (variace na řečnickou otázku a žlutou nit atd.) - prostě paráda. Dovedu si to představit jako scénu z filmu (ale museli by to hrát opravdu dobří herci :-))). Možná bys měl zkusit scénáře nebo divadelní hry. Rozhovory postav se ti opravdu daří!
DejFe: Craig se právě
DejFe: Craig se právě vzpamatoval a začala se mu vracet pamět, takže na zakládní fakta si budeš muset ještě chviličku počkat a koneckenců, o tom je vlastně většina povídky, kdy pátrá co se mu vlastně stalo a proč.
otomare: S těma charakteristikama nevím nevím, klidně se za ně do mě ještě pusť, neboť si myslím, že ty mi u postav zrovna moc nejdou. A co se týče dialogů, tenhle zrovna patří k jedním z těch "vypiplaných":D;). Někdy to ale také příjde samo během textu. No a scénáře, kvůli nim přemýšlím že bych zkusil nějakou tu hereckou a režisérskou školu a jak se mi nějaký vzor dostane do ruky, abych věděl jak se správně píší, určitě neodolám a taky nějaký zkusím.
Jak se správně píší scénáře?
Kdysi se hodně dbalo na formu, dnes na to existují speciální počítačové programy; ale v podstatě ten konečný "technický" scénář si stejně dělá sám režisér (třeba mladý Svěrák si všechny scény budoucího filmu kreslí!). Pokud nemáš na počítači speciální program, tak ani nemůžeš dodržovat klasické dělení na "pravou" a "levou" stranu. Původně se totiž vlevo psalo do sloupce všechno, co je ve filmu vidět, a na pravé straně papíru bylo ve sloupci popsáno všechno, co je ve filmu slyšet - tedy hlavně dialogy, ale i hudba a různé zvuky.
Dneska už se to takhle nedělí, většinou se píše do jakýchsi samostatných kapitolek - obrazů, z nichž každá má svůj speciální nadpis, kde je uvedeno, kde se tato scéna odehrává (a jestli je to v místnosti -interiér, nebo venku - exteriér, v jaké denní době, jaké postavy tam vystupují. Každý obraz popisuje všechno, co se odehrává v jednom prostředí. Jakmile osoby přejdou někam jinam, je to jiný obraz.
Příklad:
OBRAZ 4 - INTERIÉR
POKOJ JESSIKY, BRZY RÁNO
CRAIG, JESSICA
------------
Pak popíšeš situaci, např. Craig zaostřuje pohled, vidí nad sebou napřed rozmazaně a pak stále ostřeji povědomou tvář... atd.
Vynecháváš všechny autorské úvahy nebo to, co si postavy myslí, ale snažíš se, aby ty věci bylo vidět. Např. "v jeho tváři se zračí zklamání".
No, a pak průběžně střídáš odstavce s popisem vizuální situace a odstavce s popisem zvukové situace (např. z dálky tlumeně hraje rádio, pod okny zaječí siréna záchranky atd.) a do toho dialogy, psané tak, že vždy uvedeš jméno hovořícího a za dvojtečkou to, co řekl. Příklad -
Graig: Co to má být?
Jessica: Máš rozbitou hlavu, musím ti ji zašít.
Craig: Panebože...
(znepokojivý zvuk za stěnou)
Craig: Co to bylo?
atd.
Tak to by byl takový minikurs scénáristiky. Třeba ti k něčemu pomůže. :)))
Jo, to rozhodně pomůže!
Jo, to rozhodně pomůže! Díky, už to jdu zkopírovat a někam si založit, třeba to někdy použiju.
A jen tak naokraj? Ty už máš nějakou scénaristiku za sebou, když ji umíš?
P.S. S tím příkladem jsi,
P.S. S tím příkladem jsi, (když zavřu obě oči) vystihl celý zápis 5. i s tím rádiem;).
Asi je to detail, ale
Asi je to detail, ale přimlouval bych se za "Alfonsa" namísto "Alphonsa".
Jo, scénáristiku bych měl umět,
protože jsem ji 4 roky studoval na FAMU. Takže je to vlastně moje odborná kvalifikace.
Komentář
Toresi, nejlepší na tomhle dílu je dialog. Ten se opravdu povedl, šlape tak, že mi ani nevadí, že je v něm informací jen pár. Přesto jsem si z něj vytáhl něco o té mafii, což se mi hned spojilo s Alfonsem, uvažuju, jestli Craig s tou blondýnou dřív něco třeba měl atd. Dobré.
Ta řečnická otázka - vtipné, jen je to tam několikrát použité po větách, které nebyly otázkami, takže to není logické. To bych být tebou upravil, bude to jednoduché.
Jinak co se týče scénáristiky, tak pro základní přehled doporučuji knížku Sida Fielda: Jak napsat dobrý scénář (myslím, že se to tak jmenovalo), kterou jsem si pořídil vloni. Jsou to takové základy.
Také jsem tu knížku od Fielda viděl
a myslím, že jsou v ní dobré rady, i když některé detaily odpovídající americkým (holywoodským) poměrům. Ale ten základ je všude stejný.
scénáristika
tož to i já se po té knize možná porozhlédnu, scénáristiku budu mít, když už ne jinak, aspoň v základních kurzech v rámci Filmové vědy. FAMU mě dost lákala, nakonec jsem ale usoudil, že ani já nejsem dost blázen na to, abych se tam zkoušel dostat po střední :) momentálně mám jako jeden z plánů, co po bakaláři, zkusit se přihlásit na režii, sice je to šílený, ale po 3 letech filmový vědy bych snad aspoň minimální šanci mít mohl :) blbý je, že chtěj už k těm přijímačkám 3 vlastní filmy, takže bych měl rychle začít točit :(( naštěstí jeden scénář už s kolegou máme a druhej čeká,až přestanu bejt línej, domyslím ho a hodím na papír :)
Pavle, k té řečnické
Pavle, k té řečnické otáce, nikde jsem to tam neviděl, řekni mi prosím, kterou větu konkrétně myslíš? Já mám pocit, že tam jsou v pořádku.
Jinak s tou blondýnou mám přesně naordinovanej vztah.
P.S. Díky za typ na tu knížku. Podívám se po ní.;)
To Zdeněk: Nechal bych
To Zdeněk: Nechal bych Alphonsa, odehrává se to přece jenom v Americe.
Otomare
Realizovaly se nějaké filmy podle tvých scénářů?
Odpověď Moraně
Když nepočítám scénáře k televizním dokumentům - zejména seriál TV Prima "Záhady a mystéria", tak to byla televizní inscenace "Volání odjinud", takový horor o strašidelném zchátralém domě a dívce, která tam zmizí ze zamčeného pokoje. S tím, jak to natočili, jsem ale moc spokojený nebyl. Nápad udělat to trochu jako sen a hudební klip byl dobrý, ale v realizaci to trochu skřípalo...
Mnohem raději mám krátkou parodii "Horor, aneb četba na dobrou noc", kterou jsme vymysleli, napsali a sehráli v ostravském televizním studiu s tragicky zemřelým, geniálním (a nedoceněným!) komikem Jiřím Wimmrem. On dělal osamělého muže, který se po půlnoci probudí u běžící televize a spatří tak jakési děsivé individuum (to jsem hrál já!), které čte jakýsi horor. A najednou zjistí, že televizní předčítač čte přímo pro něj, že na něj reaguje, že ho záměrně děsí, nakonec ten démon vystoupí z obrazovky přímo do jeho pokoje, honí ho, deptá, děsí a je nezničitelný, nakonec ukáže i upírské zuby... A pointa je zcela překvapivá. Tahle hříčka z roku 1994 dostala i nějakou cenu na televizním festivalu. Ale už ji dlouho nereprizovali, odpočívá někde v prachu archivů. Napadá mě, že kdyby se na náš sraz dal nějak zajistit videopřehrávač (mám ji ale jenom na kazetě VHS), tak bychom si ji mohli pustit.
Na scénáristice je právě nevděčné to, že člověka pořád buzerují dramaturg i režisér, oba vás nutí pořád něco přepisovat a předělávat, a to skoro do nekonečna, pětkrát, šestkrát, osmkrát... a když to s jazykem na vestě konečně dopipláte, tak to režisér natočí úplně jinak, to, na čem jste si nejvíc zakládali, z toho klidně vyhodí, a nakonec zjistíte, že je to o něčem úplně jiném a lidi vám začnou nadávat, že blbější film ještě neviděli, a vy se k němu nehlásíte a radší chodíte kanálama. To je neblahý osud ambiciozního scénáristy. Proto skutečný autor radší píše romány nebo povídky, kde mu do toho nikdo nekecá, nebo jen mírně nějaký redaktor, a to ještě většinou ku prospěchu věci. Scénáristika je skutečně povolání pro chladné řemeslníky, kteří dle přání vyšších instancí šoupají sem tam vymyšlenými figurkami po natáčecím plánu. Vrcholem otročiny je práce na seriálech. Ovšem, jsou za to prachy, když to člověk psychicky vydrží a když se trefí do noty divákům a šéfům (ti filmoví jsou posedlí sledováním tržeb v kinech a ti televizní zase procenty sledovanosti. Jak křivka sledovanosti jen trochu klesne, už obracejí palec dolů a vy jdete od válu.
To je takové varování pro idelalisty.Ale občas se dá někam něco propašovat. Záleží na kontaktech, dobrých kamarádech a taky na štěstí - a samozřejmě, musí to být řemeslně dokonalé, na profi- úrovni. Amatérské pokusy se ve studiích házejí rovnou do koše po letmém nahlédnutí na první dvě stránky.
otázka pro Otomara
Půjčila jsem si z knihovny Utajené dějiny Čech 1768-1945,kterou jste psali s Alešem Česalem a některé příběhy z toho jsou mi povědomé z nějakého dokumentu z TV-hlavně to o Napoleonovi,který přespal v jeskyni v Býčí skále a o průvodech plačících bílých panen....je to z toho seriálu "Záhady a mystéria"?
Mimochodem,ta knížka je bezvadná...co se člověk nedozví zajímavých věcí :)
Hmm... Mužem skusit
Hmm... Mužem skusit scénář k Happy Endu...;)
Ne... teď vážně! Přiznávám, že tohle přesně napadlo kámoše, když jsme mu poslal odkaz na tuhle stránku, aby si to taky přečetl, avšak do této doby jsem se na to díval valice skepticky.
Teď o tom začínám uvažovat, avšak má to jeden velkej háček. Nevím, kdo by to natočil.
(Režiséra, bych ale ovšem dělal já;)):D:D:D:D:D
Pro Ladybird
Také to myslím bylo v tom seriálu, ale i v jiných dokumentech (jen drobná poznámka: nebyl to Napoleon, kdo přespal v Býčí skále, ale jeho protivník rakouský císař :-)) Jinak ta legenda Býčí skály a ty příšerné stopy pradávného masakru, co se tam našly, to je skutečně něco fascinujícího.
Pro Torese
Dnes, v době snadno dostupné digitální techniky, není celkem problém natočit film vlastními silami, amatérsky, s pomocí šikovných kamarádů, s minimálními finančními náklady, a pouštět ho v různých klubech nebo přes internet. A když je to obzvlášť povedené, tak si toho třeba všimne i nějaký producent a zavětří kšeft :-)))
Toresi,
jako tvůj strážný anděl pro s/z záležitosti ti říkám ZKUSIT!!!! aaaaaaaaaaaaaaaa! :)
:(
Ostudná nevědomost s Napoleonem....červenám se jako ruská vlajka... :(
Je to skutečně fascinující,ale na taková místa by mě v noci asi nikdo nedostal ani heverem...