Pavel Renčín

16. Happy End

Craig zaklel a protřel si oči. Před sebou spatřil muže v maskáčích a s pet lahví v ruce. Potom Kazacha a rozmázlý pohyb, který jej štípl do tváře. „Už ses probral, do háje?“
„Vždyť ho dostali, ale nikde nevidím krev…“ promluvil neznámý zmateným hlasem.
„Kevlar,“ vysvětlil Kazach.
„Šťastnej hoch.“
Továrna byla hlučná a plná křiku. Někde vybuchl granát.
„Craigu!“
„Marvelle!“
Ten v maskáčích mu byl povědomý z první návštěvy u Wachowskiho: „Jo, jo,“ odvětil. „Co je? Co se děje?“
„Konec,“ odvětil muž a vyprázdnil petku. „Právě teď Darmishe a ty bastardy masakrují vzadu za továrnou. Alespoň to tak podle těch zvuků vypadá. Nemaj šanci. Wachowski říkal, že nás zavedeš na správný místo,“ poplácal jej obdivně po zádech.
Craig usedl na železné schodiště, ke kterému jej dotáhli a pročísl si rukou zpocené vlasy, plné prachu a heroinu. Začalo mu to docházet. „Wachowski…“
„Jo. Chce s tebou mluvit. Je venku.“
„Venku?“
„Jo. Říkal, že chce Darmishe odstřelit sám.“
„Zatracenej bastard.“
Muž pokrčil rameny a podíval se ze dveří. „Měl bys tam jít. Už je to bezpečný. Wachowski nemá rád, když na někoho musí dlouho čekat.“
„Jak jinak.“ Craig se zvedl ze schodů a vyšel ven.
Na placi zarostlém trávou bylo několik mrtvých těl a dva černé krátery. Vše jasně vypovídalo o tom, co se tu v uběhlých minutách dělo. Na silnici vedoucí přes nedaleký kopec stálo několik černých aut a lidé se zbraněmi v rukách.
Wachowski, obklopen svými gangstery nevzrušeně mířil do obličeje Peteru Darmishovi, který právě říkal cosi o kurevských psech a jejich matkách. Ozvala se rána a bezvládné tělo mafiána kleslo k zemi. Craig ke skupině zamířil.
„Á! Tady tě máme. Vypadáš dobře, to jsem rád,“ uvítal jej známý hlas. Wachowski se mu vydal naproti a po cestě si utíral tvář kapesníkem.
„Podívej se,“ ukázal si na hruď. „Oblek za patnáct tisíc a ten hajzl si i po smrti dovolí, ušpinit jej svou krví. Je to stejné, jako bych ty peníze dal sežrat prasatům!“
Craig přikývl. Wachowski mu familiárně položil ruku na rameno. „Pojď do auta, tady mě to už začíná srát.
„To mě taky.“
Zavedl ho k silnici, kde na sobě po celou dobu cítil bedlivé zraky okolních mužů. Navzdory Craigovu očekávání, vyměnil mafián limuzínu za velikého černého hummera. Jeden z bodyguardů jim přidržel dveře. Wachowski zalezl dovnitř a vytáhl si doutník.
„Podívej se, co ten sviňák kouřil,“ sykl, když se za nimi dveře zavřely. „Vsadím se, že je to pěkně hnusný. Dáš si? Vzal jsem mu dva,“ nabídl Wachowski a sáhl pod „zničené“ sako.
„Ne, díky.“
„Ty vlastně nekouříš, co? Zapomněl jsem.“
„To se stává často.“
Wachowski nakrčil obočí: „Že na něco zapomenu? Hele, Jerry, venku čeká třicet chlápků s nabitými samopaly, kteří udělaj, co mi vidí na očích. A ty mi tu naznačuješ, že bych mohl…“
„Lidi jako já většinou kouří. Proto mi každý nabízí“ odsekl unaveně Craig.
„Aha. Víš co, sereme na to,“ Wachowski si zapálil doutník a rozkašlal se. „Ježiši Kriste! Smrdí to, co?“ konstatoval a otevřel černé okýnko. Do auta pronikly poslední sluneční paprsky.
„Proč jste se mnou chtěl mluvit?“ nevydržel Craig.
„Já?“ ukázal si Wachowski teatrálně na hruď ukazováčkem, mezí nímž doutník držel. „Já ne. To ty se mnou chceš mluvit. Jsi totiž děsně zvědavej, co tohle všechno mělo doopravdy znamenat. A teď ti to řeknu. Vidíš tamto auto? Zrovna přijíždí…“
Craig vyhlédl z okna. Auto poznal okamžitě. „Alphonso.“
„Alphons Lorenzo Perrensula,“ doplnil Wachowski. „Můj blízký přítel, který mi nabídl pomoc, proti spiknutí v nitru mé mafie. Jde sem?“
„Jo, jde.“
„Piersi, otevři příteli auto.“
Alphons Lorenzo Perrensula bez pozdravu usedl na přední sedadlo, zatmavené čelní sklo jim poskytlo jeho odraz. Na své možnosti byl překvapivě vyzáblý a ke klasické představě mafiánského bosse měl notě daleko. Ustupující vlasy nosil vždy nagelované a sčesané dozadu, kde mu sahaly skoro až na ramena. Tmavšímu obličeji dominoval dlouhý nos a vystouplé lícní kosti. Ústa měl tenká a bezbarvá stejně jako nenápadné obočí a černé oči, podtržené kupou vrásek.
Alphonso si zapálil doutník, aby vedle kouřícího Wachowskiho nevypadal blbě a otočil se. „Jsem rád, že jsi to přežil, Craigu.“
„Nápodobně.“
„Už jsi mu to řekl, Johne?“
„Ne. Vyrušil jsi nás.“
„Opravdu?“ ušklíbl se Alphonso s doutníkem v zubech. „Tak mu to pověz, Johne. Na co čekáš?“
„Až mě pustíš ke slovu.“
„Oh ták. To tedy promiň.“
„Jak jsem řekl, v mé mafii se chystalo spiknutí a já neznal jména,“ vrátil se Wachowski k tématu. „Kromě jednoho. Toho práskače, který to hrál na obě strany. Požádal jsem proto Alphonsa, aby k nám infiltroval někoho ze svých, který o ničem samozřejmě neměl vědět. Karta padla na tebe. Jak se tak stalo, podstrčil jsem o tobě práskači informace a ve chvíli, kdy je vyzradil, nastal zmatek. Lidi nevěděli komu mají věřit a tak se semknuly skupiny kolem těch, kterým se důvěřovat dalo. Nebylo těžké poznat, která se snaží o převrat, trochu mě ale překvapilo, že ji vede zrovna Darmish. Dál docházelo k úniku informací, každý si chtěl šplhnout u každého a přitom spoléhali, že je za to nikdo nezaskočí během odpoledního čajového dýchánku a nevezme je nožem přes lopatky. Jo, jak jsou ty krysy naivní! Ale na druhou stranu, Jarry, nedokázal bys odhadnout, co jsem se za uplynulé dva dny všechno dozvěděl.“
Wachowski na chvíli zmlkl a tak bylo slyšet jen přešlapování bodyguarda Pierse vedle auta. Mafiánský boss pozoroval popel na svém doutníku, než nakonec vystrčil ruku z okýnka a oklepal jej.
„Jakej máš ty, Alphonso?“ přerušil ticho otázkou.
„He,“ otočil se mafián a přeměřil si Wachowskiho nechápavým pohledem.
„Jakej máš doutník?“
„Jakej mám doutník?“
„Jo.“
„Partagas. Vozí mi je jeden známej.“
„Partagas?“
„Partagas,“ přisvědčil Alphonso.
„Partagas,“ vyfoukl Wachowski obláček kouře. „Já tu kouřím tuhle sračku a on má Partagas. Dej mi taky jeden. Jarry, pohrdneš dokonce i jednou z nejlepších značek na světě?“
„Pohrdnu.“
„To se divím. Díky, Lorenzo. Schovám si ho napozdějc,“ Wachowski si doutník pečlivě uložil do plechové krabičky s kuřivem a schoval do kapsy. „Chceš, abych pokračoval, nebo ti to dochází?“
„Jo, došlo mi to. Měl jsem být návnada na Darmishe.“
„Taky se to tak dá říct. Musím se přiznat, že jsem počítal s tím, že tě bude chtít Darmish přetáhnout na svou stranu. A nebo odstranit. To se mu nepovedlo, o to jsme už mluvili. Potom za tebou poslal Alphonso toho…“
„Kazacha,“ doplnil mafián z předního křesla. „Můžu pustit rádio?“
„Ne. Kde jsem to… jo, Alphonso za tebou poslal Kazacha, aby ti kryl záda. Ten samozřejmě ví kulový, a ani mu nic neříkej. Rozumíš?“
„Nejsem blbej.“
„Jo to nejsi. Stačilo ti poskytnout adresu toho práskače a hodinu na to už jsi nás dovedl k Darmishovi. Geniální. Při té troše sentimentality.“
Craig si odfrkl. „Jaksi tam tu genialitu nevidím.“
„Nevadí. Ještě něco, mám pro tebe Smackdowna. Víš, kdo to je? Zmlátil tě v té tělocvičně.“
„Jo, vzpomínám si. Kde?“
„V podzemí, pod továrnou. Nalož s ním, jak chceš. Jo, a není tam světlo, odšroubuj si někde žárovku.“
Craig se usmál. „Ustřelím mu hlavu.“
„Jo,“ přisvědčil Wachowski a vyfoukl obláček kouře. „Do psí mateři, tomuhle říkám Happy End.“

17. Epilog – Gangster k pohledání

Byla to zvláštní chvíle. Určitě po ní touží mnoho lidí, jako je on. Sedět v kanclu mafiánskýho bose, u bočního stolečku s šachovníci, pít zředěný kafe, dívat se na záda muže, který dokáže pouhým přáním zabíjet lidi a na soukromém účtu v bance mít padesát tisíc americkejch dolarů.
Wachowski se díval z okna, aby dokreslil atmosféru okamžiku. Ve filmech to tak vždycky přece bývá.
Z ulice byla slyšet projíždějící auta.
„Myslíš, že ti něco dlužím?“
Craig neodpověděl. Wachowski se otočil, vložil si do úst Marlborku a prázdnou krabičku zmačkal a hodil do koše. „Tak ty si myslíš, že když mi zachráníš organizaci, tak že pak máš nárok na nějakou podělanou dovolenou?“ pronesl s cigárem v puse. Aby jej nežvýkal jen tak naprázdno, vytáhl stříbrný zippo zapalovač s orlí hlavou na poli americké vlajky a zapálil si.
Craig usrkl kafe. „Slíbil jsem to Jessice za to, že mě vytáhla z průseru. Přece ji teď neřeknu, že mi do toho vlezl nějakej zasranec, kterej potřebuje, abych mu vystřelil mozek z hlavy. To se nedělá.“
„Za prvé: To já jsem tě vytáhl z průseru. A za druhé: Nevidím nejmenší důvod, proč by se to nemělo dělat,“ odsekl Wachowski. Pak se usmál. „Máš týden, Jerry. Jak přijedeš, dostaneš práci. Alphonso říkal, že se na tebe můžu se vším obrátit.“
Craig vstal. „Johne?“
„Jo?“
„Ještě k tomu práskači. Chci, abys mu zaplatil pohřeb a jeho ženě a dceři poskytl dostatek finančních prostředků na to, aby měli šťastnej život.“
„Když o někoho přijdeš, už nikdy nebudeš mít šťastnej život.“
Z ulice byla slyšet projíždějící auta.
„No, tak dobře,“ pokračoval mafián, když se mu nedostalo odpovědi. „Ale ten pohřeb ti strhnu z výplaty. Znáš to přísloví? Co si nadrobíš, to si i vypiješ. Kam, že jste to chtěli? Na Bahamy?“
Craig se usmál. „Jo. Za hodinu nám letí letadlo.“
Wachowski vyfoukl obláček kouře. „Co ty jsi to vlastně za gangstera, Craigu Jerry Marvelle?“
„Gangster k pohledání.“

The End
The First Noir
The Happy End