Pavel Renčín

15. Jako rozšlápnout brouka

Továrna byla na okraji města, zarostlá plevelem a poničená. Craig zastavil u dveří do hlavní haly s brokovnicí na ramenu. Kazach s cigaretou šel těsně za ním. Vstoupili do prostorné haly, načuchlé prachem, krysami a starobou, na místo, jenž bylo jasným vyobrazením doupěte, ve kterém gangster skrývá drogy a provádí svý špinavý obchody. V bludišti vysokých komínků z kartónových krabic, dřevěných beden a igelitových balíků s bílím práškem a penězi, se hemžilo několik mužů v dlouhých černých kabátech, kteří jakoby přímo říkali: Mám kvádro a boty od Armaniho, hedvábné spodní prádlo s krajkami, Švédské hodinky Swiss, v podpažním pouzdře z pravé kůže Smith and Wessona a jsem ten nejdrsnější gangster na celým světě. Pošlete na mě satana, pošlete na mě Al Caponeho, pošlete si třebas toho největšího hajzla z hollywoodských noirů – jsou proti mně hovno. Neškodní, pedofilní strýčkové. Našiju jim to do hlavy. A kurva. Craig Jerry Marvell. Právě jsem se posral.
Těsně pod střechou vrzala konstrukce pospojovaných můstků a z toho nejbližšího na ně už mířilo několik chlapů. V továrně se strhl povyk.
„Ale, ale, ale, kdopak se nám to tu chytil do sítě?“ uslyšeli známý hlas. Zpoza jednoho sloupů vyšel Peter Darmish. Kazach vyfoukl obláček kouře. „Musím se přiznat, že s něčím takovým jsem počítal, ale že by jsi byl až takhle blbej... Ne, ne, to jsem si teda nenamlouval. Jak však říká to přísloví; darovanému koni na zuby nehleď, že?“ Damrish se posadila na jednu z dřevěných palet na zemi a připálil si. „I když, na co by tady bylo hledět? Tahle chvilka prostě nemá chybu. Co sis jako myslel? Že to tu vystřílíš a nic se ti nestane?“
„Tak nějak.“
„Předpokládám, že ten tupec Wilkins je mrtvej, když jste se dostali sem.“
„Ten práskač?“
„A kdo jinej kurva? Třináctej apoštol?“
Craig si odplivl a dal si při tom záležet, aby slina dopadla co nejblíže k Darmishovým naleštěným botám.
„Jseš v pěkným průseru, víš to? Teď tě tu i s tvým kamarádíčkem odprásknem a pak už nebude mít Wachowski žádnýho zkurvysyna, za kterýho by se kryl. Možná mu řeknu, jak jsi zemřel, než mu to našiju do hlavy, tak se snaž, abys svůj odchod pojal co možná nejdůstojněji.“
„Jo, dám si záležet, abych ti rozšlápl ty hnusný brýle, až budu přecházet tvoji mrtvolu,“ odvětil Craig klidně. „ A neboj, dveře za sebou zavřu.“
Peter Darmish se usmál. „Jak chceš. Všechno už bylo řečeno, nač čekat? Nějaké poslední přání? Nebo víš co? Sereme na to. Poslední přání se dává ve špatných filmech. A tohle přeci není špatnej film, ne? Tohle je kurva v reálu…“
Bylo to v reálu. A snad realističtější, než si Darmish představoval. Craig zvedl brokovnici z ramene a vystřelil s ní naslepo nad sebe. Křik mužů na můstku mu dal vědět, že se trefil přesně. Kazach vyplivl cigaretu z úst a začal pálit ákáčkem do uličky před sebou.
„Za sloupy! Dělej!“ křikl na něj Craig a natáhl brokovnici k druhému výstřelu.
Kolem proletělo několik kulek pytlíky s heroinem a ten se rozprášil jako mouka.
„Co se tam děje? Co se tam kurva děje?“
„Nevystrkuj hlavu.“
Kazach zaklel a vyprázdnil zásobník na můstky. Kov zazvonil o kov a do uší jim vnikl bolestný řev. Do sloupů za nimiž zůstali schovaní se zarývalo čím dál větší množství střel.
„Zkurvysyni jedni!“ dal Evropan vědět, co si o nich myslí.
„Nevystrkuj hlavu!“
„A co si asi, do prdele dělám?“ odsekl Kazach a vyměnil zásobník.
Craig ho už nevnímal a vyskočil do uličky. Brokovnice opět zapředla – jen tak naprázdno, pro jistotu - a znovu ji natáhl.
Pak střelba utichla.
„Jseš mrtvej, Marvelle,“ přenesl se bludištěm řad, sloupů a komínků Darmishův hlas. „Slyšíš mě, ty bastarde zasranej? Už teď je z tebe chodící mrtvola!“
Ozval se výbuch a vzduchem se roznesl gejzír hořících peněz a kartónů. Craig se otočil na Kazacha, který jen nevině pokrčil rameny a vytáhl druhý granát.
„Ser na to!“ okřikl ho Craig. „Nevíš kam to hážeš! Nikoho tím…“
Kazach odpověděl zdviženým prostředníčkem a granát odhodil. Chvíli se kutálel než vyhodil do povětří další sloupce s heroinem, který se teď spolu s hořícími snášel jako sníh zpět na zem.
„Do háje,“ ulevil si Craig a vystoupil do uličky. Na můstku nad ním se objevil jeden z gangsterů. V odrazu světla se zaleskly zlaté hodinky a hlaveň zbraně. Na konci haly se ozval Darmishův smích.
„Už jsi to schytal, Marvelle? Nebo jsi zůstal někde zalezlej jako baba?“
Craig odpověděl spouští brokovnice, muž na můstku zařval a křečovitě stiskl kohoutek samopalu, který do země vystřílel několik děr. O kousek dál Kazach opět spustil akáčko.
Na konci uličky se mihlo několik kabátů. Craig odjistil jeden z granátů a poslal jim ho jako dáreček.
„Do háje! S tebou je to jako rozšlápnout brouka, víš?“ křikl Darmish chvíli po výbuchu. Člověk to musí udělat pořádně a sám, aby si byl jistej, že po tom hajzlovi zbyl jen mastnej flek.“
Craig neodpověděl, protože jej zaměstnal úplně jiný zvuk. O železnou podlahu cinkal granát, který mu poslaly zpět na vyrovnanou. Ještě vteřinu nehybně stál, jako přimražený k zemi a pak se rozběhl napříč uličkou lemovanou balíky s heroinem. Granát vybouchl a olízl mu plamenem plášť. Ve stehně ho zaštípala střepinka.
„Kurva!“
Na můstek vběhli další muži a spustili kulomety. Craig se překutálel za naskládané kartony, hrající několika plamínky, které přeskočily z ohniska požáru. Rychle se vysoukla z pláště a hodil jej na zem do uličky. Gangsteři přesměrovali palbu a několik kulek plášť odvlálo o metr dál.
Craig polkl. A právě teď jsem to mohl schytat.
Natáhl brokovnici a opětoval palbu. Na můstku se ozval křik, který – jak si vzápětí uvědomil – nebyl způsobený jeho zbraní. Pohlédl vzhůru a spatřil Kazacha, který po železné konstrukci běžel směrem ke střelcům. Craig neváhal, natáhl brokovnici podruhé a vystřelil. Na hlavu mu dopadlo několik kapek krve. Kazach poděkoval kývnutím hlavy a rozběhl se k nejbližším schodům. Craig jej následoval v uličce pod můstkem.
Na konci haly bylo otevřené prostranství plné hořících zbytků kartónu a peněz. Za provizorními barikádami z dřevěných palet čekali Darmishovi muži. Craig uskočil za poslední heroinový komínek v dosahu, kolem uší mu prolétly kulky. K nohám se zakutálel granát. Neváhal ani vteřinu a hodil jej nazpět. Jedna z barikád vylétla do vzduchu. Doprostřed hořících kartónu dopadla zkroucená postava. Ve změti hluku rozeznal Darmishův hlas. Zařehtaly kulomety, někde vpravo na schodech můstku hlasitě zaklel Kazach. Někdo za barikádou zakřičel. Craig vystrčil hlaveň brokovnice a zmáčkl spoušť. A pak ho zahlédl.
Postraní uličkou k němu běžel hromotluk, s hrudí krytou pouze kevlarovou vestou. Na odhalených pažích se rýsovaly medvědí svaly a v prackách svíral pistole. Craig neváhal, vystřelil a Smackdown se zapotácel. V kevlarové vestě zůstalo několik děr, z levé ruky mu vytryskla krev.
Obr zvedl zbraně, zamířil a zmáčkl kohoutek. Craig ucítil povědomý náraz do hrudi, který jej ovšem na rozdíl od Smackdowna poslal k zemi. Rychle zvedl brokovnici, aby střelu opětoval, avšak někdo jiný byl rychlejší. Před nimi vybuchl granát a zasypal je hořícím igelitem a heroinem. Craig ucítil, jak se mu dým a droga dostali do nosu - vysmrkal se přes prsty a odplazil co nejdál. Komínek, který ho kryl zmizel a zbyla z něj pouze další halda hořícího bordelu. Smackdowna slyšel nadávat někde opodál, před očima měl bílo, v uších se mu rozlehlo pištění, jako když uniká pára z papiňáku a ztratil veškerou orientaci. Kulky mu dál létaly kolem uší, dezorientován uprostřed volného prostranství se cítil jako terč na střelnici.
Plameny a žár se pomalu plazili k jeho tělu.
Halou se roznesly zmatené hlasy, následovány dupotem těžkých bot. V záplavě zvuků rozpoznal Kazachův hlas a Darmishovy zmatené rozkazy. Kousek od něj někdo skučel a naříkal. Někdo jej zvedl a táhl pryč.
A pak jej polili studenou vodou.