Pavel Renčín

13. Práskač

„Chyťte Jerryho! Co to má kurva znamenat?“ zuřil Kazach při pohledu na myšáka. „Je to snad nějakej pošahanej sběratel kartiček s postavičkami od Disneyho?“
„Metro Goldwyn Mayer, Kazachu. MGM! Ne, Disney,“ odbyl ho Craig.
„A co mně, je jako do háje po tom? Je to stejný!“
„Napsal mi tu adresu.“
„Kdo? Wachowski?“
„Ne, Walt Disney, hlupáku. Braummerova čtrnáct. Třetí patro. To v Mrtvým městě není. Víš, kde by to mohlo…“
„Vedlejší čtvrť. Deset, dvacet minut odtud. Pokud se nedostanem do zácpy.“
Do zácpy se nedostaly. Díky bohu, pomyslel si Craig. Kazach má nervy v prdeli. Jako vždycky.
„Á, křižovatka. Jestli mi zase padne červená, tak ten semafor asi rozmlátím,“ potvrzoval Evropan svou povahu, zatímco Craig žmoulal v ruce kartičku Jerryho. „Ani nemůžu uvěřit, že po týhle obludě máš jméno, Marve.“
„Věnuj se radši řízení.“
„Na koho myslíš, že tam narazíme? Myslíš, že tam bude mít Jerry i Toma? Co?“ uchechtl se Kazach. „Slyšíš, Craigu? Kdo tam, podle tebe má být?“
„Práskač.“
„Práskač? A proč je jeho adresa naškrábaná zrovna na kartičce postavičky, podle který se jmenuješ? To smrdí Craigu. To kurva smr…“
„To je přirovnání. Když jsme se poprvé setkali s Wachowskim , dělal si z mého jména srandu. Jerry- zasraná krysa. Teď už to chápu. Je to práskač.“
„Jenom, aby nám taky neprásknul do bot.“ Kazach zastavil před zapadlým činžovním domem na rohu ulice. Polámaná čtrnáctka nad vchodem byla sotva vidět. Jedinečné místo na úkryt.
„Tak, jde se na to,“ vytáhl Craig z pouzdra bouchačku a vystoupil z auta. Kazach vyšel hned za ním s cigaretou v hubě.
Domovní dveře měly popraskanou skleněnou výplň, takže nebyl problém vyrazit v ní díru a otevřít si z druhé strany.
„Do psí prdele,“ ulevil si Kazach, když pohlédl na hromadu odpadků a krabic v koutě, pod oprýskaným schodištěm. „Který prasata takhle můžou žít?“
Craig to nekomentoval a přitisknut k otrhaným paletám, jež pokrývaly zdi, vystoupil do prvního patra. Kazach, dokuřující cigaretu, bez ostychu zamířil za ním.
„Kde, že to má bejt?“
„Třetí patro. Tipni tu sračku a vytáhni kvér,“ napomenul ho Craig na dalším schodišti. „Tady člověk nikdy neví.“
Ve třetím patře byly dvoje dveře. Kazach přistoupil k levým a tipl cigaretu o zvonek, Craig se postavil ve slepém úhlu na další schodiště a zamířil. Zevnitř se ozvaly kroky, zarachotil zámek a na prahu se objevila tak desetiletá holčička s copánky. Za ní okamžitě vyběhla její matka.
Do hajzlu, zaklel Craig v duchu a schoval revolver pod baloňák.
„Marylin! Copak jsem ti neříkala, že nemáš otevírat cizím lidem! Co vy tady chcete?“
„Och, ehm, to… to bude omyl, paní,“ vykoktal Kazach. „Omlouváme se.“
Žena si je změřila pohledem a pak padla očima na Craigovu ruku, která pod pláštěm svírala pistoli. Holčička se jí schovala za zády a za lemem matčiny zástěry, koukal pouze její pihovatý obličej.
„Jestli jdete kvůli mému manželovi… tak… tak to jste tu zbytečně! On už tu není a ani ho nenajdete!“
Craig se kousl do rtu. Kazach viditelně znervózněl. Že by jsme tu nakonec byly správně?
„Paní, nevíte prosím vás, kdo bydlí vedle?“
Žena se zhluboka nadechla a schovala dceřin obličej. „Nikdo tam nebydlí. Ten byt je prázdný už rok.“
„Aha,“ vmísil se Craig do hovoru, proklínajíc v duchu sám sebe. „V tom případě omluvte, že jsme vás obtěžovali. Pojď Borisi, jdeme.“
„Počkejte!“ vyběhla holčička zpod mamčiných zad. „Ten byt není prázdný. Občas je tam někdo slyšet. A jednou jsem tu viděla takového divného pána…“
„Marylin! Okamžitě pojď sem!“ rozkřikla se její matka a natáhla k ní ruce.
„Ne! Počkejte. Koho jsi tam viděla, malá?“ naklonil se k ní Craig.
„Takového divného pána. Měl kapuci, a černý plášť.“
„Aha. Díky, díky,“ Craig pohlédl na Kazacha. Došlo mu to. „Tak, a teď běžte s maminkou domů a pusťte si třeba televizi, jo?“
„Co to má být?“ vyštěkla žena a přitáhla si Marylin zpátky. „Co jste zač?“
„Běžte domů. Bude to tak pro vás lepší.“
„Mami. Co ti pánové chtějí?“
„Pojď Marylin,“ vzala ji žena za ruku. „Pojď. A vy zmizte, než zavolám polici!“
„Hezký den,“ popřál ženě ještě Craig, než se za ní zavřeli dveře.
„Je to jasný,“ konstatoval Kazach. „ten zkurvysyn bude tam. Mám zazvonit?“
„Ne, zaklepat,“ odsekl Craig ironicky.
„Kurva, že já se tě na něco ptal,“ řekl Kazach a zabouchal na dveře pěstí. „Ještě tomu chybí: Tady federální policie, vyjděte ven s rukama nad hlavou a nemůže se vám nic stát.“
„Drž hubu.“
„Neotevírá, že by jsme mu pomohli?“
Craig vykopl dveře. Za nimi následovala chodba, na jejímž konci se v kuchyni mihla postava. Vtrhli dovnitř.
„Nechceme ti ublížit!“ pokračoval Craig a natáhl kohoutek revolveru. „Vyjdi z rukama nad hlavou a nic se ti nestane!“
„Říkám. Jako policie.“
„Mlč, Kazachu.“
Evropan si vložil do úst cigaretu. Craig vtrhl do kuchyně. Byla prázdná, zato nalevo vedly dveře do obýváku.
„Zpátky!“ otočil se, a právě včas na to, aby spatřil vysokého muže, jak se plíží chodbou z bytu. „Už ani hnout,“ zamířil mu na záda.
„Sakra.“
„Jo, kurva, přesně tak,“ odpověděl mu Kazach, opřel se o zeď a zapálil si. „Jsi teď v pěkný brejži.“
„Nic jsme neudělal.“
„Craig Jerry Marvell, říká ti to jméno něco?“ obořil se na něj gangster, cítíc, jak mu silně stoupla hladina adrenalinu a nasrání.
„Jo, říká. Tak se jmenuješ,“ odvětil práskač a otočil se.
„No, vidíš. A tohle jméno jsi práskl Darmishovi, že ano? Moc nechybělo a ještě teď bych ležel někde s rozmašírovaným ksichtem na sračky, a to z velké části díky tobě.“
„Dělal jsem jen svou práci.“
„Ovšem, práskači. Zasraná kryso. Jestli si to u mě chceš vyžehlit, řekni mi, kde se Damrish skrývá. Anebo ti ustřelím hlavu. A myslím, že je to přijatelnější smrt, než mít rozmlácenej ksicht železnou tyčí.“
Práskač se kousl do rtu: „Jak to mám, ale kurva vědět? Mě se nic neřekne,“ odsekl a přistoupil blíž k prahu.
Craig zamířil. „Zkus se ještě pohnout, ty zmrde a přísahám, že první přijdeš o sví koule a pak ti ten zbytek vysypu do dalších pěti částí tvýho těla. Poslední bude oko. Vyber si, chceš pravý nebo levý?“
Práskač polkl.
„Já to myslím vážně, do háje. A jestli mi neřekneš, kde je Darmsih, dopadne to zrovna tak.“
„Dobře, dobře. Ale nevím všecko, jasný? Je zalezlej v nějaký posraný továrně v Mrtvým, odkaď všecko řídí.“
„V továrně, jo?“
„Jo v továrně. V obyčejný posraný továrně, kurva!“
„Nejsem blbej. V továrně na co?“
„Na nic. Už se nepoužívá.“
„Stará nepoužívaná továrna v Mrtvým městě. Říká ti to něco, Kazachu?“
„To si piš.“
„Máš štěstí, kryso. Teda, pokud v té kuchyni máš kafe. A mlíko.“
„Jo.“
Craig se otočil a zamířil ke kuchyňské lince.
Kazach vyfoukl obláček kouře. „Kurva!“
Ozvala se rána a omítka ze zdi, o kterou se Evropan ještě před chvílí opíral, se sesypala na zem.
Craig vtrhl do chodby a vystřelil. Práskač upustil devítku a poroučel se s kulkou v pravým oku k zemi. Dřevěný práh dveří zbrodila krev.
„Kurva,“ zopakoval Kazach a oprášil si omítku, která mu napadala za límec a do vlasů. „Kurva, to bylo o chlup.“
„Drž hubu.“
Dveře naproti se otevřely a v nich stanula žena v zástěře. Očima těkala z mrtvoly na Craigův kouřící revolver - který stále svíral v ruce, - a zpět.
„Co, co to… Ale vždyť to je…“ vykoktala žena a na tváři se jí objevili slzy.
Za zády jí vyběhla holčička s copánky. Její pihovatá tvář se z neukojitelné zvědavosti postupně měnila v čirou hrůzu, nenávist, zoufalství a výraz dětského nepochopení života.
„Tati!“ vypískla tenkým hláskem.
„Vrazi!“
Kurva. Kurva. Kurva. Do háje.
Všechno se posralo.
Holčička pohlédla Craigovi do očí. Bylo v nich něco strašného. Nepochopení, nepochopení nad věcí, kterou právě udělal. Nepochopení, které se brzy změní v nenávist. Věděl, že si zapamatuje jeho tvář. Jeho Stealth Huntera, kouřícího nad vychládajícím tělem. Věděl, že tenhle okamžik, jej bude strašit ve snech.
Za svůj život zabil již hodně lidí. Hodně způsoby. Strašnými způsoby, avšak tenhle byl ze všech nejhorší.
Žena přestává křičet a padá k mrtvému muž. Zástěra se barví krví. „Běž domů, Marylin,“ slyší Craig z dálky. Z reality, která k němu nepatří, kterou odmít.. Do které se nechce vrátit.
Na ulici houkají policejní sirény.
Kazach ho popadá za límec, v ústech mu stále září cigareta. V očích štípe dým. V nose štípe dým. Evropan vyráží okno a cpe jej na požární schodiště. „Mizíme odtud. Kurva, Craigu, vzpamatuj se a lez!“
Poslechl. Lezl. Po chladných příčkách žebříku.
S kouřícím revolverem v ruce.