11. NBA Stars
Ani nevěděl, proč tam šel. Snad ze zvědavosti nebo z pocitu pro spravedlnost – každopádně by ho to tak, či tak mělo stát život.
V podpažním pouzdře dřímal revolver značky Smith and Wesson. Jeho Stealth Hunter. Jeho pocit bezpečí v zapadlé tělocvičně s jediným basketbalovým míčem a dvěma oprýskanými koši. Cítil svůj tep, který hluboce bil pod černým baloňákem, vnímal postavy v temnotě v průchodu ze šaten.
Míč udeřil o zem. Jednou. Podruhé.
„Jsem rád, že to takhle dopadlo, Marvelle,“ řekl Peter Darmish a hodil míčem na koš. Netrefil.
Někde na druhé straně tělocvičny, ve výklenku na nářadí zasvítila cigareta. Craig se otočil.
„Co po mě chcete?“
Darmish přistoupil k němu. Na tváři mu hrál úsměv: „Chceme ti nabídnout spolupráci. Teď když se ukázalo, že i ty jsi byl celou dobu proti Wachowskému, staví nás to na stejný břeh, nemyslíš?“
Mlčel.
„Nesouhlasíš? Nevadí,“ pokračoval Darmish. „Víš, co mě žere, Marvelle? Pro koho děláš? Pro koho nás špehuješ? Co? Proč nic neříkáš?“
„Nevidím důvod, odpovídat někomu, jako jsi ty.“
Revolver v podpažním pouzdře studil, zbrocený Craigovým potem. Peter Darmish si čistil špinavé brýle cípem košile.
„Důvod lze najít. Mohla by jím být i možnost, že by se tvému… Ehm, zaměstnavateli líbilo, táhnout to s námi.“
„Pochybuji.“
„V tom případě je to smůla. Pak by to mohlo být alespoň v tvém zájmu.“
„Pochybuji.“
Darmish se kousl do rtu: „Takže je to nakonec neštěstí. Uvědomuješ si, Marvelle, že máš na výběr pouhé dvě možnosti? Jedna se opírá v zadu v nářaďovně o zeď a dokuřuje cigaretu, ta druhá stojí před tebou a nabízí ti ruku,“ mafián k němu natáhl pravačku. „Vyber si!“
„Tvůj břeh, Darmishi, mi smrdí po nějakých sračkách.“
Stealth Hunter studí v pouzdře zbrocený kapkami potu. Poutko je uvolněné, stačil by zbraň vytáhnout v mrknutí oka a ještě vystřelit. Basketbalový míč se ještě stále tiše kutálí kolem koše. Darmish se usmívá – ví jaké myšlenky se mu honí hlavou. Jeho nabízená pravačka, do této chvíle napnutá, povoluje. Špaček cigarety muže ve výklenku padá na ošoupané parkety, kde jej drtí špička boty. Prázdnou tělocvičnou se rozlehne cvaknutí spouště a rána. Lem Marvellova baloňáku zapleskal.
Craig odskočil stranou, v jeho ruce se zaleskl revolver a vypustil kulku. Muž v nářaďovně padl k zemi, obličejem přímo do stále žhavého popelu od cigarety. Nic necítil, popel ihned zmizel v záplavě krve tekoucí z padouchova čela.
„Zabijte ho! Zabijte toho zmrda!“ křikl Darmish, mizící v šatnách. Craig se vydal za ním a pod nohy mu v tu chvíli dopadl kouřový granát. V záplavě smogu ze zablýsklo z několika hlavní, které v další chvílí nakrmily gangsterovu kevlarovou vestu.
Odskočil stranou a rychle se snažil popadnout dech.
„Je mrtvej?“
„Kurva, to si piš.“
„Smacku, chlapci, běžte to zkontrolovat!“
Craig odstoupil dál od vchodu. Šok z okamžité změny situace odezněl, adrenalin a pocit blízké smrti zůstal dále. Z průchodu vyšlo šest mužů, v bubínku zbylo pět nábojů.
A všech pět na ně okamžitě vysypal. Jako na střelnici do terče, jako profesionální zabiják, anděl pomsty s revolverem v ruce. Jako NBA Stars, sipající na parketu mezi dvěma koši jeden bod za druhým.
Basketbalový míč se konečně zastavil ve středu tělocvičny.
Přežil to ten tlustý, snad stokilovej chlápek. Ten se kterým se setkal u Darmishe.
Smackdown.
Hromotluk doběhl k němu. V ruce svíral železnou tyč.
12. Chyťte Jerryho
John Stanislav Wachowski mu objednal druhý kafe. S mlíkem – tak, jak to měl rád. Kazach v autě už začínal být nervózní.
„Poslal jsem tam své lidi,“ řekl mafián najednou a zapálil si poslední Marlborku. „Slyšel jsem, že máš s Darmishem sraz ve staré tělocvičně na rohu Deváté, tak jsem tam poslal něco pro jistotu, kdyby se to zvrtlo. A zdá se, že mi dlužíš za život.“
Craig povytáhl obočí. „Za ten vděčím Jessice. To ta mě odtama vytáhla.
„Ta tě vytáhla jen ze špinavý stoky, kam tě hodili mí lidi, aby tě skryli před Darmishem a tím jeho vypaseným pochopem. Po tom, co tě vysekali z tělocvičny.“
Craig horečně pátral v paměti. Fakt byl, že po páté ráně upadl do bezvědomí a probral se až u Jessici v náručí. Mohla to být tedy pravda.
Všiml si, že jej Wachowski pozoruje.
„Proč jsi je tam poslal? Myslel jsem, že mě chceš zabít, po tom, když se ukázalo kdo doopravdy jsem.“
„Člen mafie Alphonse Lorenza Perrensuli, ovšem. Někdy, můj gangstere k pohledání, není vše tak, jak se z dá. Nechtěl jsi náhodou toho práskače?“
„Teď bych chtěl vědět, co to má všechno znamenat.“
Wachowski se usmál, sáhl do kapsy saka a vytáhl kartičku známého kresleného myšáka. „Chceš odpovědi? Tak chyťte Jerryho, Craigu.“
Komentáře
Opět další 2 zápisy v
Opět další 2 zápisy v pravidelném, denním čase;):D. V dalším zápisu s názvem 13. Práskač začne příběh již směřovat k finální scéně.
Tores
To jsem tedy zvědav...
jak to dopadne.
technická - spoušť rozhodně necvaká!
teda koupit to do vesty
teda koupit to do vesty bývá většinou na rekonvalescenci v nemocnici, modřina jako dlaň, v horších případech i vnitřní krvácení. Ale v pohodě, jen je to prostě hodně drsná škola.
Pěkné, stylové, drsné...
Chaot má pravdu, že i když je vesta neprůstřelná, tak přímej zásah s člověkem flákne jako by ho kopnul kůň. Ale kdyby se dbalo na realitu, tak by ztratila na efektu spousta akčních filmů. Co by to bylo za rvačku, kdyby protivník po první ráně zůstal ležet? Je mi úplně jasný, že drsňáci jsou vždycky z tvrdšího materiálu než stoly, židle, skříně a další předměty, které se po jejich pádech rozletí na třísky, zatímco na tělech hrdinů i padouchů to většinou moc stop nezanechá. Prostě to patří k věci...
Ale jinak Toresi perfektní stavění scény pomocí těch zajímavých detailů - míč, cigareta atd. Prostě filmové vidění! Jsou to záběry kamery. Když to čtu, tak mi ten film, ty střihy, detaily a nájezdy prostě běží před očima.
Otomare: Však říkám, asi
Otomare: Však říkám, asi půjdu po střední na režiséra:D:D:D. A k té vestě, taky jsem o tom přemýšlel, klidně to mohl koupit do hlavy, a možná spadnout bych ho mohl nechat.
Já totiž realitu v príbezích rád mám, ale když to bez té "fikce" nejde, tak prostě nejde.
Odletěl na zem a snažil se
Odletěl na zem a snažil se popadnout dech. Hruď mu zachvátil plamen bolesti, mohl počítat i s několika zlomenými žebry. Na to teď, ale nebyl čas. S tichou kletbou vstal ze země a třemi kroky zmizel z palebné linie.
Ve Wordu už to mám napsaný takhle. Tady to, ale nechám tak, jak to bylo.
oba zápisy jsou skvělé,
oba zápisy jsou skvělé, až na jednu maličkost. je to zbrocený, ne zbroděný:)
Teď bych se měl za sebe
Teď bych se měl za sebe stydět a nejspíš si opět zařídit doučování z češtiny.
Už je to spraveno.
P.S. Ve Wordu my to slovo podtrhlo a mám takový pocit, že předtím jsem tam to zbrocený měl, ale jelikož to právě bylo podržené, přepsal jsem to na zbroděný. A to nekecám!
On totiž word
různá archaická slova považuje za chybu. Pro něj je ideální jazyk obchodních dopisů, na to byl původně vytvořen. Takže musíš vždy posoudit, co je gramatická chyba, co překlep a co "wordova" nechápavost. Například když jsem tuhle psal větu "Aleš Česal řekl...", tak mě Word poučoval, že nemůžu mít dvě slovesa za sebou, že mezi nimi musí být čárka :)
Word tě tedy upozorní na problematická slova, ale v češtině je dobré se orientovat. Přiznám se ti, že pro mě byla ve škole gramatika vždycky kamenem úrazu. Nikdy jsem její pravidla pořádně nepochopil. Naučil jsem se to až praxí; když jsem musel dělat korektury. Když desetkrát opravuješ stejnou věc, tak si nakonec zapamatuješ, jak to má správně být.
tentokrát
příběh opravdu málem převálcoval tu spoustu chybějících čárek, ignoraci shody podmětu s přísudkem a další zcela nepodstatné věci, co si jich všímají jen hnidopichové :) pokračování!!!:)
Myslím, že ne. Cením si,
Myslím, že ne. Cením si, že jste mě na chyby upozronili. Vím, že mi dělají problém, ale že je to tak strašný...
(LoL samý "že" a "že"...)