Pavel Renčín

Zásada číslo jedna: 
Nikdy nechodíme a nespíme s lidmi proto, že jim „chceme pomoct“. 

Zásada číslo dvě: 
Pokud se nám dotyčný člověk nelíbí, tak se nám prostě nelíbí. Přijmeme to jako fakt a nesnažíme se na něm či v něm hledat krásu. Žádná tam není.

Zásada číslo tři: 
Když nám někdo smrdí, nezačne vonět jen proto, že si to přejeme. Uvědomíme si to a necháme ho svému osudu. 

Zásada číslo čtyři: 
Když někdo není čaroděj, tak z něho ani v budoucnu nebude čaroděj. Být čaroděj znamená již odjakživa určitým způsobem cítit a myslet, a pokud daná osoba takto necítí a nemyslí, pak neexistuje žádný způsob, jak bychom z něj my mohli čaroděje udělat. Tím pádem se o to nebudeme zbytečně pokoušet a mučit tak sebe i dotyčného.

Zásada číslo pět: 
Lidé jsou tvorové prostí. Jejich touhy a myšlenky se většinou točí kolem stále stejných věcí. Pokud dotyčný není čaroděj, pak je to obyčejný člověk, a tudíž chce a vnímá obyčejné věci pouze jako obyčejné věci. Nebudeme mu proto ukazovat či dávat něco neobyčejného, neboť dotyčný stejně vůbec nikdy nepochopí, o co nám šlo a co to je. 

Zásada číslo šest: 
Obyčejným lidem můžeme důvěřovat, můžeme je mít rádi, ale nesmíme zapomínat, že jsou to pořád a pořád jen obyčejní lidé. Nešílíme kvůli nim a nepláčeme.

Zásada číslo sedm: 
Nesnažíme se dělat to, co dělají obyčejní lidé. Nesnažíme se mezi ně patřit a už vůbec se nepokoušíme chovat se a cítit jako oni. 

Zásada číslo osm: 
Nenecháme se vytočit chováním obyčejných lidí. Musíme si stále uvědomovat, že oni nevnímají tak jako my. To je částečně omlouvá. Proto nezuříme, když se chovají zcela nevhodně, hloupě či urážlivě. Nesnažíme se je změnit a v žádném případě je neškrtíme. 

Zásada číslo devět: 
Jsme sice zodpovědní za své činy, ale co se týče obyčejných lidí, zásadně necítíme vinu a nepropadáme „za ně“ smutku, pokud jsme po důkladné analýze došli k závěru, že to, co jsme jim/s nimi udělali, bylo nevyhnutelné. Nic si nevyčítáme a hlavně se po akci nasnažíme „zmírňovat bolest“ či „pomáhat“. 

Zásada číslo deset: 
Obyčejní lidé jsou většinou slepí a hluší ke všemu, co děláme, cítíme či řešíme. Je tedy záhodno náležitě tohoto faktu využívat v náš prospěch.