Pavel Renčín

Dračí hvězda je v něčem podobná Tanči mezi vločkami. Použil jsem u ní stejný „mozaikový“ způsob vyprávění, kdy v krátkých úsecích prolínám větší počet dějových linií a pletu z nich takový cop, který na konci dospěje do toho, že se všechny linie střetnou a vyhrotí v pointu (v ideálním případě :-)

Žánrově spadá do magického realismu – zobrazuje současný svět, který zapomíná na jeden mýtus za druhým. Dozvíte se v ní, co se plíží v hloubi městské skládky. A proč u sebe vandrák, kterému byste hodili minci, nosí meč.
Dračí hvězda je srozumitelnější a o špetku méně poetická než Tanči. Snad trochu dotaženější i po stránce formy.

V roce 2001 zvítězila v soutěži O železnou rukavici lorda Trollslayera a vyšla ve sborníku Drakobijci III a v Pevnosti 03/2004.

Nově vyšla Dračí hvězda ve výpravné osmisetstránkové antologii Draci: Legendy, kterou v září 2010 vydalo nakladatelství Straky na vrbě.

Ukázka

Stařík se konečně pohne. Pomalu se vyhrabe na všechny čtyři, s heknutím se postaví. Sledují ho. Sáhne do náprsní kapsy a vyloví zpola vykouřenou cigaretu s filtrem od rtěnky. Jeden žebrák přiskočí se sirkami. Jsou navlhlé, ale třetí chytne. Stařec zhluboka potáhne. Kolem vazouna je náhle spousta volného místa.
„Až tohle cigáro zhasne, budeš už mrtvej,“ zachraptí.
Potom dlouze labužnicky potáhne a cvrnknutím palce vyhodí rotující cigaretu do výšky. Rudý bod opisuje ohnivé kroužky. Hromotluk fascinovaně zvedne hlavu. Ozve se ostrý svist. Zasyčení, jak špaček dopadne do louže. Cáknutí, když se do ní zřítí utnutá hlava.
Stařec požitkářsky vydechne dým a otře stříbrnou čepel o svetr mrtvého. Opět ji skryje do zákoutí kabátu.

Recenze