Novinky čtenářské dílny
Deníky z mezisvěta: Julie Navrátilová - zápis první
Sedím na policii s užmoulaným kapesníkem na klíně. Nechápu, jak po
mně mohou chtít výpověď, když sama pořádně netuším, co se vlastně
stalo. Hlavně - mají právo vyslýchat člověka v mém stavu?
Otevírají se dveře a přes slzy nevidím, kdo vešel. Slyším hlas mého
známého, právníka. Něco říká, ale vůbec nevím co. Cítím, že mě něčí
ruce zvedají ze židle. Kam mě vedou? Z jedné strany mě podpírá můj
ochránce v černém kvádru a z té druhé má nejlepší kamarádka Petra,
vynikající psychiatr. Přesně dva lidé, které teď na světě nejvíc
potřebuji. Jako dva andělé - jeden v černém a druhý v bílém plášti.
Vezou mě do pražského bytu, kde mě ukládají do postele. Ještě dostanu
dva úžasné prášky a pak už se jen propadám do spánku, z něhož se už
nikdy nechci probudit.
Na tvář mi dopadají sluneční
paprsky. Cítím se otupělá a mrtvá. Mrtvá... to slovo se mi převaluje v
mysli. Co vlastně znamená být mrtvý? Znamená to oddělit se od těla,
odpoutat se od tělesné schránky, vysvobodit se. Dívám se z okna a
představuji si manželovu duši, jak si klidně létá. Z myšlenek mě
vytrhne šramot. Zpozorním. Je to jen Petra. Klid. Usmívá se a podává mi
velkou knihu s nepopsanými listy. Vysvětluje mi, že lidé jako já by si
měli aspoň psát o tom, co se jim stalo, když už nechtějí mluvit.
Mluvit? No ano, už je to třetí den, co jsem nepromluvila ani slovo. O
čem bych měla vyprávět? Že mého milovaného manžela zabila nějaká
příšera? Zavřeli by mě leda tak do blázince. Posadím se a rozhlédnu se
po místnosti. Petra nad mým zděšením krčí rameny a říká mi, že je to
jediný způsob, jak se vyhnout vězení. Takže jsem v blázinci.
Za pár minut už vedle mě sedí Kamil, můj právník a oznamuje mi, že mě
nejspíš pustí, protože na těle mého manžela našli nějakou divnou tkáň,
která nepatří člověku.
Jsem sama a píšu své první řádky
do deníku. Jmenuji se Julie Navrátilová a jsem vdova. Nepíše se mi
lehce, protože ani nevím, co bych měla psát. Do téhle chvíle jsem si
mohla všechny myšlenky nechat pro sebe, ale teď mi je krade tenhle
papír, nekonečná prázdnota. Přemýšlím nad sebevraždou a možná to je ten
důvod, proč jsem překonala odpor k psaní deníku. Pravda nesmí zemřít se
mnou. Chci, aby se to svět dozvěděl! Svět, jaký známe, na jaký jsme
zvyklí, neexistuje. V temných zákoutích žijí bytosti, o nichž nemáme
ani nejmenší tušení. Jedna z nich zabila mého manžela. Ta bestie si s
Petrovým tělem hrála jako s hadrovou panenkou, cupovala ji a při tom se
šklebila. Nebýt jasně bílého světla, které ozářilo děsivou scénu, jistě
by mě "to" zabilo taky. Původcem oslepující záře nebyl nikdo jiný, než
ten člověk, který mě a mého manžela fotil na ulici před pár minutami,
než se to stalo. To ještě Petr žil. Kde je ten muž s foťákem? Utekl.
Jo, bylo to zbabělý, ale bleskem toho tvora vyděsil, takže mu asi
vděčím za život... Teď mi nezbývá nic jiného, než doufat, že se ozve...
třeba ho v kapse jako černé svědomí popálí má vizitka s telefonním
číslem... třeba mu z fotek dojde, čeho byl svědkem.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
pokračovat! :-)
doufám ale, že kapitoly budou delší, tohle je tak na úvodeček :)
vydrž Prťka, vydrž :-)
Tady je to rozmanité. Každý napsal úvodní kapitolu svého deníku jinak dlouhou, každý do ní vložil něco jiného. Někdy se prostě dozvíš od dotyčné postavy víc a někdy míň. A myslím, že ani s dalšími kapitolami se to nezmění. Jednoduše řečeno: Darovanému koni na zuby nehleď. :-) Ale neboj, ještě toho bude dost a dost, až tě to nakonec třeba přestane bavit :-)A nebo taky nás :-) Ale to zatím nehrozí :-)
moc pěkné
Jsem napnutá, co bude dál. Ale taky se přimlouvám za trošku delší kapitolky;-)
:)
a) je to napsané dobře, stylisticky dokonce velmi.
b) také bych doporučil delší kapitoly, protože sotva se začíná čtenář nořit do atmosféry, děj končí.
c) myslím, že by ještě prospělo, kdyby se o té vraždící věci nemluvilo jako o příšeře, což ji degraduje a příběhu ubírá na atmosféře... Myslím, že náznak nebo nepřímé pojmenování zmůže víc :)
d) pochopil jsem tu situaci správně, že někdo vyfotil dvojici, kterou nějaká bestie vraždila? ptám se jen proto, jestli se ukáže (a nemusíte mi to říkat :), že ten člověk měl důvod v takové situaci fotit, protože to není úplně přirozená reakce. Ve zbytku textu se tu úroveň náznaku a čtenářova domýšlení daří držet dobře.
Zde máte mých pár konkrétních poznámek, abyste neříkali, že vždycky napíšu jen: je to pěkné. :)
Díky za komentáře
Mno, zapracuji na delších kapitolách. (v reakci na všechny) :)
Tohle je vlastně první spis po dlouhé době, který jsem vytvořila, protože zhnusena gymplem (jednou "komunistickou" profesorkou) a tím, že moje psaní není perfektní... absolutně jsem přestala psát, tak to, prosím, berte ze začátku trošku s rezervou, protože v podstatě se učím všechno od začátku. Či-li nyní je pro mě priorita č.1 naučit se z pohledu (kapitoly) odejít včas (tzn. nepřetahovat a zbytečně nekončit dříve).
S příšerou... no, možná by bylo dobrý to opsat jiným způsobem. Protože dost pochybuji, že v běžném životě by Julie použila tenhle výraz... třeba spíš: velká zelená hmota atp... ale o tomhle se pobavím s fellowshipem :))) než něco změním. Určitě zajímavý postřeh k zamyšlení. Nenapadlo mě to. Díky
ADd) Ano, Pavle, řekněme, že jsi to v jistém smyslu pochopil správně a řekla bych (s pomocí mé věštecké koule), že odhalení přijde velmi brzy :)
Moc děkuji za komentáře. Musím říct, že jsem očekávala ostřejší kritiku a nakonec to nedopadlo až tak katastroficky ;) :)
Díííííky!
Shadow
Dobré
Takový detektivní začátek, hned dvě otázky: odkud se vzala příšera, a kdo byl fotograf. Nemám připomínek. Příšera jako výraz je na místě. Jaký jiný výraz by mladá dívka v šoku mohla použít?
Mno, díky mému dlouhému
Mno, díky mému dlouhému vedení mi možná došlo až později (po reakci, kterou jsem napsala), že to Pavel mohl myslet tak, že nemusí být hnedka jasné, že jde o příšeru. Ale aby to bylo: něco někde. Jinak jsem uvažovala nad nějakým opisem, který by tu bytost mohl popsat, ale rozmyslela jsem si to a nechala to takto. :-/
Určitě bych byla ráda za větší "zdrbnutí", protože bych se chtěla lepšit. Pokud byste mi k tomu mohli napsat, co je špatně, případně, jak se vám to četlo, co zlepšit, na co si dát pozor... byla bych opravdu moc ráda ( hlavně za konkrétní připomínky). Chystám se psát druhou kapitolu a chtěla bych se vyvarovat chyb.
jo :D ehm: díky :)))
jo :D ehm: díky :)))