Novinky čtenářské dílny
DENÍKY Z MEZISVĚTA: DANIEL POŠTULKA
1.zápis - 4.dubna
Sedím tu na hotelovém pokoji a přemýšlím nad svým zpackaným životem. Pěkně jsem si to všechno podělal. Včera to bylo přesně půl roku, co ode mě Klára odešla. Na to, jak za ní práskly dveře, už asi nikdy nezapomenu. Ten zvuk nejde vypudit z hlavy. Prásk! Musím si zapálit.
Kláro, proč jen jsem to nechal zajít takhle daleko? Vůbec se ti nedivím. Nebyl jsem tu pro tebe, když jsi to potřebovala. Teď už je pozdě. Na všechno je pozdě!
Před týdnem mi doktoři oznámili, že mi zbývají tak 2 měsíce života. 60 dní. Mizerných 60 dní a bude po všem. Teď už vlastně jen 53, plus mínus. Co na tom sejde? 38 let a šlus.
Rozhodl jsem se ten zbývající čas nějak využít. Hned, jak mi to v nemocnici řekli, prodal jsem byt, vzal Moon a foťák a zmizel pryč. Doma už mě nic nedrželo.
Je to zvláštní. Tolikrát jsem byl na dovolené u moře, procestoval jsem celé středomoří a přitom skoro vůbec neznám svou zem. Bude mi 40 a ještě nikdy jsem nebyl v Čechách. Znám jen Havířov a pár míst na Moravě. Tohle snad ještě stihnu dohnat. Za ty prachy z toho prodeje bytu, si po ten zbývající čas, můžu žít jako král.
Dříve jsem fotil nějaké snímky pro různé časopisy. Teď už na tom nesejde. Můžu si fotit jen tak pro sebe, pro radost. V Čechách je krásně a Praha je úchvatná. Proč jen jsem tu nikdy dřív nebyl?
Moon teď na mě zas tak smutně kouká. Od té doby, co zemřela Míša, už to není to psisko co dřív.
Hergot, vždycky mě to sebere. Už zase brečím. Nemůžu si pomoct. Starý chlap a řve jak malé děcko. Potřebuju další cígo.
Moon mi položila hlavu na klín. Je neuvěřitelná. Všechno vycítí.
Míšo, pamatuješ, jak jsme pro ni tenkrát jeli? Mělas na výběr. Buď toho malého huskyho nebo 2-letou fenku labradora. Myslel jsem, že sáhneš po tom štěněti a ono ne, ty a Moon jste k sobě patřily od první chvíle. Teď už jí bude 8. Tobě by bylo 14. Tohle se nemělo stát. Promiň, že jsem tě nedokázal zachránit. Kdyby se ta má kostní dřeň ujala, mohlo být teď všechno jinak.
Není to ironie? Tak tebe si vzala leukémie a mě si našla rakovina plic.
Jsou čtyři odpoledne. Ještě musím něco dopsat. Úplně jsem na to při tom vzpomínání na svou dceru zapomněl.
Stalo se něco zvláštního. Před pár dny jsem vyrazil ven, nafotit večerní Prahu. Pak jsem se zastavil v jakémsi baru a tam na mě zas padla depka. Musel jsem se zpít pod obraz, když si pak už nic nepamatuju, ale focení mě očividně nepřešlo.
Druhý den jsem se probudil tady na pokoji se strašnou kocovinou. Nejdřív jsem byl rád, že mě nikdo nepřepadl a pak jsem si všiml, že Moon na pravou přední kulhá. Nejradši bych si nafackoval. K veřeru už byla naštěstí v pořádku.
Pustil jsem si zprávy a mimo jiného tam vykládali o ženě, podezřelé z brutální vraždy svého manžela, která se měla odehrát jen kousek od onoho baru, ve kterém jsem ten večer seděl. Život dokáže být pěkná mrcha.
Dnes se mi to znovu vybavilo a pak mi něco přišlo na mysl. Prohlédl jsem si fotky z té doby a JE TO TAM! JÁ U TOHO BYL!
Nevím, co to je, ale vypadá to děsivě. Na fotkách je nějaká postranní ulička, topící se napůl ve tmě. Jsou tam spolu, ona a její manžel. Podle toho jak mi pózují pod těma lampama, mě museli poprosit o společný snímek. Nechápu, že člověka v mém stavu někdo poprosil o fotku, ale na druhou stranu už mi známí párkrát řekli, že i když jsem totálně sťatý, tak to na mě není skoro poznat. Jediným důkazem je vždycky až ta má kocovina a pořádné okno.
Na druhé fotce ona padá na zem, jakoby před něčím uskakovala a na něm v té tmě něco visí. Úplně mě zamrazilo.
Třetí snímek zachytil dlážděný chodník. Ten se moc nepovedl.
Na tom dalším leží ona na zemi a vyděšeně sleduje svého manžela, kterého ta věc či bytost (nevím, jak to popsat - na snímku se to nedá skoro rozeznat) celého zastiňuje. Moon proti nim vybíhá.
Čtvrtá a poslední fotografie je nejděsivější. Žena, očividně v šoku, zírá na temnou postavu, na kterou se právě vrhá Moon. Muž leží na zemi. Myslím, že ta lesklá skvrna na dlažbě okolo něj, bude jeho krev. Černému vysokému stínu svítí ve tmě oči. Jsou žluté a vypadá to, že se dívá přímo na mě.
Prohledal jsem kapsy a nespletl jsem se. Našel jsem její vizitku. Musela mi ji dát, abych jim zaslal tu společnou fotografii.
Včera jsem jí volal. Vypadá to, že ji právě pustili z blázince. Byla úplně mimo. Pomalu nevěděla, co je za den. Řekl jsem jí o těch fotkách. Bylo vidět, že doufala, že zavolám. Prý jsem odtamtud utekl. Sebe už asi ničím nepřekvapím.
Jmenuje se Julie Navrátilová. V 8 se máme sejít. Vybrala nějakou zapadlou hospůdku. Mám trochu strach, z toho co bude. Proto to možná taky teď píšu. Pro jistotu, kdyby něco. Na druhou stranu, já už nemám moc co ztratit.
Nemůžu ji v tom nechat. Podle fotek to vypadá, že za nic nemůže. Musím jí je předat. Snad jí pomůžou...
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
tedy,
to muselo být, že z pohledu na vraždící pekelnou příšeru nevystřízlivěl :) ale rozhodně jen víc a houšť! :)
re: DejF
a to bych řekl, že je to jeden z těch normálnějších ve skupince :-)
Komentář
Ahoj,
pustím se tedy do nějaké zpětné vazby. Děje se trošku to, čeho jsem se obával, a to že když budou zápisy čistě deníkovovou formou bez přímé řeči a dynamického děje, vše v retrospektivě, bude to ubírat na napětí i atmosféře. Není to napsané špatně, ale tyhle věci, spojené s formou textu, jdou překonat jen těžko.
Co se týče čísel, tak je vypisuj, v literatuře jde o zvyklost.
Zarazila mě ještě jedna drobnost. Ta žena s mužem mu dali vizitku předtím, než je vyfotil. Je to možné, ale není to zrovna běžné.
Slabší mi přišel úvod, který by byl jímavý, kdyby byl podán někým třetím, nebo kdyby ho musel čtenář nějak uhádnout (domýšlet se, že ten muž ztratil ženu, dceru... ale hned na začátku nám hrdina ve vnitřním monologu všechno prozradí).
Líbilo se mi a překvapilo mě napojení na první příběh. Dobré!
Poslední stylistická poznámka, uber na zájmenech "ty" "toho", v textu většinou nejsou potřeba. Bude fungovat i bez nich :)
Snad pár konkrétních poznámek pomůže :) Těším se na pokračování.
Pane jo
Rozehráli jste to pěkně. Jsem zvědav, jak příběh zvládnete splétat dohromady, když si přehazuje vyprávění mezi sebou. Každopádně zatím se to daří a těším se na další!
----
The world we live in is another skalds dream in the shadows...
Pavle, děkujem za
Pavle, děkujem za poznámky, to jsou přesně ty věci, který potřebujeme. Přičemž hned ta první mě vyburcovala k dokonalé čilosti. Bojím se, abych neprásknul něco, čeho bych litoval. Tak tedy mohu jen říct, že se pokusíme do budoucna ponaučit.
Yenne, díky. Tvojí zvědavost plně sdílím :))
Díky za postřehy a komentáře.
Ahoj lidi, příběh je docela pěkně rozehraný. Já se přidal jako poslední a tato forma psaní už byla na stole. Bohužel, přiznávám, že co se týče vrstvení napětí a dynamiky děje, půjde nepochybně o menší problém. Navíc, podle toho co vím dopředu, řekl bych, že napětí teď v nejbližší době možná ještě opadne.
Atmosféra se dá vykreslit vždycky, ale ta naléhavost je trošku oříšek. Myslím, že na tom můžeme zapracovat. Teď jde spíše o to, že v tuto chvíli jsme poněkud víc napřed, než vy a co už máme hotovo, to už asi nebude chuť moc přepracovávat. Přizpůsobujeme se navzájem a někteří už přepisovali své články i třikrát a to ještě stále nebyli na řadě.
Myslím, že v další návaznosti bychom se mohli pokusit, hodit děj do větší naléhavosti a rychlejšího tempa. Asi s námi budete muset mít trochu trpělivost :-)
Jo a Pavle, díky za připomínky :-) Mimochodem, ta čísla jsem původně chtěl psát ručně, pak jsem si řekl, že by má postava mohla psát ve zkratkách. Přejdu tedy na vypisování. Není problém. (stejně už jich asi tolik, jako v 1.kapitole nepoužiju).
To s tím vyzrazením předešlého života mé postavy hned v 1.kapitole mi stejným způsobem okomentoval i Davaj :-) Očividně měl pravdu :-) No, mě šlo o to, že už se v průběhu příběhu nebudu moc chtít vracet do minulosti a raději budu psát aktuální situaci. Příště budu záhadnější. Díky Davaji, díky Pavle :-)
a já dycky myslel,
že jsem na těhlech stránkách za toho zlého já... :))
:) Mno, věřím tomu, že
:) Mno, věřím tomu, že by jistě všechny zajímalo, co nosí pan Poštulka po kapsách, proč zmínil svou dcerku i svou bývalou partnerku Kláru... proč s sebou vodí psa... a hlavně - co se stane s fotkami? ;)
Věřím, že Havran se vyprávění zhostí s nadšením a nejednoho z nás překvapí svým pisatelským umem.
Nejednou nás už utvrdil svými povídkami, že psát umí...
... a toto je nová zkušenost. Je mnohem těžší psát ve skupině lidí, kde má každý jiný názor :) to mi věřte ;) :)
Zvládneme to!
Hodně štěstí a lovu zdar!
:))
nezbývá než zopakovat, že se těšíme.
Plác plác plá*
Méně kecu a více... ehm... keců.
Tak jinak, méně textu v komentářích u cizích kapitol, více textu přímo v kapitolách vlastních!
Ať je co číst!
Delší texty
...už na nich pracujeme, změna by měla přijít brzy :)
DejFe, musíš se víc snažit :) Ale ne zase abys nám pak dával zabrat jen tak pro srandu :))
Škoda,
čekal jsem kolem toho fotografa nějakou další záhadnou linii. Že ty věci fotil v opilosti a nic si nepamatuje, to mi připadá jako taková obezlička. Víc by se mi líbilo, kdyby třeba jako bulvární fotograf vyfotil muže, který zkolaboval na ulici - a teprve v aparátu by zjistil, že optika, která má jiné vlastnosti než lidský zrak, zachytila něco, co jeho oči neviděly.
Jinak se ztotožňuji s Pavlovými připomínkami.
PS: Mně docela sednou kratší kapitoly, ale to je věc individuální.
Jsem moc zvědav, co z toho vyleze. Zatím dost zajímavé!
re: otomar
ono to chování postavy vejde do širších souvislostí až později.
Musíte brát, že každá postava zde na úvod představená, je prací vždy jednoho z nás. Proto není bulvárním fotografem :-) Ale ještě nám dejte chvilku, než se všichni představíme ... a pak by to mělo být jen a jen lepší :-D
To Bodkin: ano, šéfe! :D
To Bodkin: ano, šéfe! :D :))
Mno... proč by nemohl být ex bulvárním fotografem? :) Záleží na tom, jaký má aparát ;) :) Havran si s tím nějak poradí.
hehe
Shadow, ty mi dáváš zabrat :-)