Novinky čtenářské dílny
DENÍKY Z MEZISVĚTA: Alžběta Kosá
4. IV.
10:15 - Milý Deníčku, dnes jsem si Tě koupila, protože Tvůj předchůdce je již plně popsán. Tak abych Tě se mnou trochu seznámila, jmenuju Alžběta Kosá, po necelém roce se vracím do Čech. Loni, po maturitě, jsem utekla od matky a jejího nového objevu. Tenkrát jsme se nějak nepohodly, ne jako obvykle, mnohem víc. Takže jakmile jsem měla maturitu v kapse, vyrazila jsem po Evropě. Za pomoci Couchsurfingu a stopování jsem poměrně levno projela velkou část Evropy. Teď se vracím, jednak se mi ozvala kamarádka a jednak bych si měla (i chtěla) udělat nějákou tu vejšku. Poslední týden jsem byla v Norimberku. Teď jsem už na cestě domů, tedy k Nele.
12:30 - S Německým kamionem jsem se dostala až do Plzně. Z Plzně jsem jela s nějákou paní, která má evidentně strašně ráda kočky, růžovou a dečky. Byla šíleně šťastná, protože se zrovna její kočce narodily koťata (pod dohledem veterinářky z Plzně, protože blíž prej nejsou tak dobře zařízený). Nenechala se přesvědčit, že čaj a sušenky nechci a tak jsem skončila v Lochovicích s kočkou na klíně. Ale nakonec přišly sušenky docela i vhod.
15:30 - Dalším mým stopem byli silničáři, to jsem opravdu nečekala, nikdy před tím mi nezastavili. Jedou jen k Berounu, ale co to je taky kus cesty. Tím, že jezdí po silnicích, prý kontrolují stav silnic. Hmmm zajímavé, nevěděla jsem, že něco takového dělají. Říkali, že tu řádí nějací vandalové: ,,To u vašich nohou je už pátá značka." Až pak jsem si všimla hadru, ve kterém byly naházeny kusy plechové značky. Když jsem se zeptala, co to bylo za značku, bylo mi odpovězeno: ,,Ále práce na silnici, předtím omezená rychlost, vedlejší silnice, nikdy to zatím nebyly stejné značky." ,,Divné, že neničí jednu a tu samou," doplňoval jeho kolega, ,,nějakou co mají po cestě z hospody a nemají jí rádi. Ale co skupinka ožralů nemusí postupovat nějak moc systematicky." Silničáři mě vyhodili na náměstí v Berouně. Mám hlad, snad se mi podaří najít nějaký levnější bufet.
16:45 - Podařilo se! Jím! Ale slunce se blíží k západu a ještě než dojím, tak bude ještě o kus níž. No tak z Berouna pojedu už raději autobusem. Už jsem volala Nele, bude na mě čekat na Zličíně, jen mám upřesnit čas svýho příjezdu. Už se na ní strašně těším.
Proč si matka tenkrát našla takovýho debila? Proč to byl takovej, co si myslí, že může mít každou? Ale hlavně, proč se mi pak už neozvala??
18:25 - Nela vzorně čekala na autobusáku, prý jsem šíleně hubená. No jo nejspíš jsem na cestách dost zhubla. Prý půjdeme někam do hospody, jen co si já odnesu věci k ní, osprchuji se a najím se. Nela má svůj vlastní byt, koupili jí ho rodiče k 18. Není sice největší, ale je jen její. Tiše jí to všechno závidím, hlavně ty rodiče.
Lidi, nejlepší věci na světě jsou sprcha, jídlo a spánek. Až na spánek mi Nela dopřála všeho dost. Cítím se jako nový člověk. Pokecali jsme, já jí řekla, že bych si chtěla udělat vysokou. Ihned mi nabídla, že u ní můžu bydlet, dokud si něco nenajdu, nebo dokud nenastoupím na kolej. Je fakt nej kámoška, kterou jsem kdy měla.
20:30 - Tak jdeme. Ty, Deníčku, jdeš samozřejmě též a hlavně Tvůj předchůdce, mám v něm totiž všechny fotky, pohledy a hlavně zážitky z mé cesty. Prý se mám pochlubit.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Anketa
Shout Box
RSS kanál
Komentáře
hodný, zlý a ošklivý
tak konečně se můžu vrátit ke své oblíbené roli zlého... poprvé slabý díl Deníků, napsaný naprosto odosobněným stylem, což zvláště při popisu dění v hospodě vadí až příliš... počáteční deníkové epizodky jsou samy o sobě až moc samoúčelné (ačkoli hádám, že ta se silničáři bude mít dále nějaké vyústění), ale narozdíl od hospody se aspoň hrubě netlučou s použitým stylem. nuda, nuda, nuda. pardon :)
Proč jsi, DejFe, tak zlý?
Pro mne byly naopak příliš celkem nudné a příliš dlouhé ty deníkové zápisy, i když je mi jasné, o co autorce šlo; chtěla představit hrdinku, abycho se s ní více ztotožnili, a uvést cestáře, protože ty cedule tam budou mít nesporně nějaký úkol (doufám, že ne ten samý jako v Pavlových Městských válkách :-)).
Scéna v hospodě je naproti tomu klasické "setkání s neznámým děsem", kdy přežije jediný, který byl náhodou na chvilku mimo. V čem ti to, DejFe, připadá odosobněné? Mně to spíš připadá povědomé, takováhle scéna už byla použita v různých filmech atd., ale to mi vůbec nevadí.
překlep
"(. . .) sedám si nachodník (. . .)" jestli to není záměr, tak ti chybí mezera na_chodník.
Zápis ohodnotím až někdy dneska. Neber si to nijak zle, už mi to dneska po RPG kuchyni nemyslí...
---
The world we live in is another skalds dream in the shadows...
Uff,
to bylo hodně drsné, DejFe.
K textu: napsat úvod jako deníček asi není špatný nápad, ale musíš potom udržet text v té formě. Když někdo zapisuje do notýsku několikrát denně (a uvádí i hodinu zápisu), pravděpodobně nebude na první stránce shrnovat události předchozích měsíců. Psal by určitě stručněji, spíš jen v informativním slohu s občasnými postřehy. Zkus si pár dní takový deník psát (pokud to už třeba neděláš), potom si to přečti a srovnej.
Odosobněné(?) - nevím, ani ne. Spíš jestli je šok hrdinky dostatčně silný a věrohodný. Není úplně jednoduché hodit děs na papír a nespadnout do klišé "nejhrůznější hrůza na světě". Jak zmínil Otomar, je to navíc častá scéna.
Neshazoval bych Grolle tak definitivně - mít talent jako třeba DejF je spíš vyjímečné, většinou se lidi vypisují delší dobu a nepřijde mi, že bys, Grolle, psala "nudu nudu nudu" k smetení ze stolu. Piš dál a hodně.
Hodně lidí může
Hodně lidí může drsnější přístup na velmi dlouho (ne-li napořád) odradit od psaní. Nevím, i kritika se dá říct lépe. ("hezčejš")
V tomhle souhlasím jak s Otomarem, tak se Zdeňkem a hlavně se mi líbí doporučení: Piš dál a hodně. Lépe bych to sama neřekla.
...
Já popravdě musím s DejFem v něčem souhlasit. Taky mi to přišlo slabší než předchozí dva díly, možná je to tím, že prostě nemám příliš v lásce deníkové zápisky. Něco mi v nich nesedělo, nevím přesně co.
Jinak bych se nenechala odradit možná až příliš krutou kritikou DejFa, protože i zlé je k něčemu dobré. Mě například drsná kritika mého oblíbeného dílka, nad kterém jsem strávila hodně času, naštve a to takovým způsobem, že se s vervou pustím do práce s tím, že příště už nebude co kritizovat :-)
Takže... piš dál :-)
Otázka deníku
Samozřejmě, že autentický deník by byl mnohem lakoničtejší. Některé věci by si pisatelka nezaznamenávala, protože je ví - na rozdíl od nás. Proto románový deník je vždycky jen "jako deník", zrovna tak dopis je "jako dopis". Nejmarkantnější je to u vyprávění v první osobě. Takovým způsobem, jakým nám vypráví románový hrdina, by nikdo nikdy ve skutečnosti nevyprávěl! Je to v podstatě dohoda autora se čtenářem, že na děj se budeme dívat z pohledu postavy, která to jako vypráví. Ale se všemi těmi dialogy, popisy a detaily, jaké najdeme v knihách psaných Ich-formou, by se žádný skutečný vypravěč nezdržoval.
Někdo použije monolog,
Někdo použije monolog, někdo zase deník. Každopádně obojí nám mělo aspoň trochu představit aktéry příběhu a myslím, že se to povedlo. Tady bych nebyl tak přísný s hodnocením, protože zatím se k nám dostaly jenom první střípky mozaiky a teprve uvidíme, co příběh přinese.
----
The world we live in is another skalds dream in the shadows...
Koment
Myslím si, že tu znovu narážíme na to, co jsem říkal už na začátku - deník, vnitřní monolog a tyhle věci - mají problém s dialogem a akcí, což jsou dvě věci, které nejdynamičtěji posunují děj. Mně se ten váš nápad líbí, líbí se mi, jak příběhy propojujete, ale možná by bylo fajn ty deníky použít jako jakési úvodní pasáže (nebo mezipasáže), které nadhodí nějakou myšlenku či směr a odehrát ten děj mezi nimi.
DejF byl podle mě zbytečně krutý a není to poprvé. Dělá to proto, aby rozproudil diskuzi (což se mu daří! A proto aby byl zajímavý :-D (což se mu jakž takž daří).
Já osobně rozhodně tento díl tak tvrdě nehodnotím, protože mi to opravdu špatné nepřijde. Začátek jsem vzal jako ostatní úvody... je to v podstatě třetí úvod, který nám autoři servírují v řadě a tak to má těžší, protože je to pořád jenom úvod. Pomohlo by, kdyby se každý z úvodů už napojoval na minulé příběhy (jako s tím fotografem a příšerou), ale to je dost těžké napsat takhle po mailu ve více lidech.
Má poznámka k textu je, že deník by si člověk psal jednodušším jazykem a vyhýbal by se knižnějším výrazům či frázím, ale to je jednoduché vyčistit (příklad: u silničářů... bylo mi odpovězeno... - v deníku by sis napsala: "řekl mi" nebo něco takového).
Když skončila deníková část a začal popis děje kurzívou, vzal jsem to, jakože skončil úvod a dál jsem už očekával text v klasickém ději.
Nad textem rozhodně hůl nelámu, slabý mi nepřišel. Jsem zvědavý na pokračování a těším se na něj. :)
Můj názor (když vidím věci v pohybu)
Dopustili jsme se jistých chyb. Například mi začíná připadat, že máme zbytečně dlouhý úvod (mohli jsme odlehčit grolle právě s touto kapitolou, nebo jsme dokonce ze všech dosavadních mohli udělat jednu, podanou lyrickým mluvčím). Taky jsme v podstatě nedali žádné vodítko, které by spojilo tuto a předcházející kapitoly a hodili jsme nepříjemnou situaci na grolle bedra. Za tohle mě asi ostatní z party zlynčují, ale tak to zkrátka vidím. Rýsuje se šestá a sedmá kapitola, potud už je vše napsáno. Nechci říkat víc, nerad bych něco prozrazoval.
Snad jen, že Bětka ještě neví jak daleko od domova ji cesty zavedly...
REs
Otomare, zlý jsem, protože vím, že mám po boku tebe, který to spolehlivě zahladíš ;)
Vyrovnávání se s kritikou je věc každého člověka a jestli byla grolle raněna, může mi třeba někdy rozbít hubu, ale myslím, že nepotřebuje obhajovat ostatními ;)
Už kdysi dávno, když po mně lidi začali chtít názory na svá literární díla, jsem veřejně prohlásil, že budu kritikem zcela nelítostným, leč také zcela férovým, konstruktivním, objektivním a ochotným při nápravě chyb podat pomocnou ruku. A jak mí známí, tak spisovatelé, které recenzuji (ti ovšem nedobrovolně, ostatně jako grolle v tomto případě), mi jdou pod kudlu s tímto vědomím. Život rozhodně není hezký, ale měl by být v rámci mezí férový. A permanentní nekritické poplácávání se po zádech, které praktikuje naše malá komunita, mi férové rozhodně nepřipadá, ba naopak, to pardon. :)
Pak to ostatně vypadá tak, že v diskuzi, které se účastní několik zavedených spisovatelů, se špatně napsaná scéna obhajuje tím, že je častá (co je to proboha za argument?), místo aby se autorce dodaly konstruktivní rady, jak takovou scénu napsat lépe...
"Konstruktivní,
"Konstruktivní, objektivní" Tvůj odstavec nebyl, DejFe, o pomocné ruce ukazující cestu k nápravě chyb nemluvě.
"Častá scéna" nebyl argument, ale konstatování. Argumenty najdeš vedle, pokud se Ti bude chtít číst a vnímat a ne hledat příležitost ke kousnutí.
nebyl,
protože byl krátkým konstatováním během krátké návštěvy stránek a mohl být rozvinut v další diskuzi, což se nestalo, jak jsem zjistil, když jsem se sem o několik dní později dostal :)
Řezník zasáhl
ctitel Leoše Kyši a Ondřeje Hejmy úřaduje ... a jedno je pravda, každý kdo sem na Pavlův web něco hodí, musí počítat s DejFovým komentářem - takže další na řadě v Denících jsem já, a tak nějak to odkládám :-D
;))
nejní se čeho bát, koneckonců, první dva zápisy (i úvod) se mi líbily velice - deníková forma tam, kde by jeden čekal spoustu přímé řeči a svižné akce, která se-odehrává-právě-teď-před-vašima-očima-a-jestli-se-z-toho-neposadíte-na-prdel-budeme-zlí, je v nich velmi svěží, neotřelá, zábavná a vzbuzující ve mně napětí a netrpělivé očekávání věcí příštích, a to že jsem pod nimi zaujal pozici osamělého spokojení, není proto, že bych potřeboval být v opozici proti názorům starších a moudřejších (ostatně se mi zatím Deníky daří komentovat mezi prvními), ale proto, že jsem velkým příznivcem povedených literárních experimentů. takže směle do toho, davaji, I have faith in you ;)
Ničeho se nebojte
hlavně se nebojte psát dál. To je riziko každého, kdo píše, že bude zkritizován. A někde mezi těmi extrémními polohami (zatracení - nadšení) leží pravda. Já osobně zažil nejvíce rozevřené nůžky kritiky u své novely Ďáblův klíč. Když vyšla poprvé v Rodokapsu, napsal o ní Vlado Ríša v Ikarii, že je to plytký, rádoby líbivý příběh s mnoha nelogičnostmi. Když jsem stejný text po letech mírně stylisticky upravil pro přílohu Pevnosti, přesunul ho z abstraktní fantasy krajiny do reálného baroka na Berounsku a dodal tam tři věty (!) více objasňující některé souvislostech dění, tak v Ikarii se objevila recenze, tvrdící, že je to nejlepší věc jakou jsem kdy napsal, dokonale komponovaná a s gradujícím napětím. Tak - a kde je pravda?
pravda
na dně láhve vína ikarijního šéfa? :))
Cha chá
DejF se pořád odvolává na mírnost místní komunity, prostě se neodvažuje připustit si, že můžu mít jiný názor a třeba mít i pravdu :D