Pavel Renčín

Ahoj!

Předně bych se ráda omluvila své skupině, že jsem jim byla trnem v patě a z časových důvodů odsouvala pokračování příběhu.

Dále bych chtěla poděkovat Havranovi a Railovi za kritiku, kterou nešetřili ;) a díky které vzniklo to, co jsem napsala.

Nepsalo se mi to lehce a nevím, jak moc se bude text líbit, ale doufám, že aspoň trošku ano. :) Asi nejhorší pro mě byl popis akčnějších scén, protože s nimi nemám žádné zkušenosti.

Těším se na kritiku s odůvodněním ;)

Děkuji!!! A hezký hola víkend :))

Kritika byla na místě a řekla bych, že mě obohatila ;)

:D přiznám se, že neustále čekám na kritiku ostatních uživatelů a kde nic tu nic. Přemýšlím, jestli mám vyhrožovat jako Havran nebo jestli mám vyzkoušet toho "hodného policajta" a pěkně poprosit. :D

Lidi, já se fakt chci naučit psát, ale to se nenaučím, dokud nebudu mít odezvu ;) prosím pěkně *klečí na kolenou, psí pohled* napište mi, prosííííím

tak chápu tě fay, že jsi demotivovaná, ale já ti moc nepomůžu... příběh sice pěkně odsýpá, tempo slušné, dost zajímavých nápadů (déšť z lamp, žroutská stěna), ale přijde mi to vrstvené jaksi beze smyslu. Respektive když jde o příběh z nějakého fantaskního prostředí, musí mě takovéto věci už svým podáním překvapit a potěšit (že se k tomu vracím, ale tohle měl Havran skvělé ve své pohádce), u tebe mi to nějak nevyzní, možná je to stylem, nevím... tohle by možná lépe rozebral někdo jiný.
Když už mluvím o stylu, tak ten tvůj mi přijde takový zbytečně civilní, přesný. Pro příběh z takovéhoto prostředí jsou skvělým kořením neobvyklá přirovnání, trochu nekonvenčnější jazyk, to nakopává fantazii do nebeských výšin.
Rozhodně můj komentář neber jako něco, co by tě mělo stresovat. Zkus se u psaní trochu víc uvolnit, pusť uzdu fantazii, ať ti vede pero. Těším se na další díl od tebe, nejen proto, abych viděl, jak se zlepšuješ.

jsem rád, že to bereš přesně tak, jak to bylo myšleno. Taky bych chtěl poprosit ostatní, aby přidali svůj názor a doplnili mě, chodí sem lidé, co psaní rozumí milionkrát víc než já. Trochu mi tady chybí to nadšení, které jsem tu cítil před víc jak rokem, kdy commenty přibývaly samy bez vyzvání geometrickou řadou a teď se kolikrát podívám a za dva dny žádný komentář... styďte se, vy všichni co nekomentujete!!! :-)

Ty scény samy o sobě jsou nápadité (moc se mi líbil nápad s pršící lampou), ale celkově to na mě působí jako sled několika scén bez výrazné návaznosti. Ne že by nenavazovaly vůbec, ale přijde mi to takové filmově sestříhané (scéna...STŘIH...scéna jinde...STŘIH... atd) Chybí mi tam nějaká spojovací nitka.

Konkrétně, když utíkají před ohněm a padajícími domy, tak najednou prostě *vejdou* do mekáče. Možná to byl záměr, možná jsi nějakou scénu zapomněla vykreslit, nicméně při čtení jsem si scénu představil tak, že běželi co jim síly stačily a pak do mekáče buď vletěli (stavby byly hodně blízko) anebo utekli dost daleko od trosek a chtěli vidět tu spoušť (případně jestli je nesleduje další potvora...). Být v jejich kůži určitě bych se aspoň ohlédl na to co mě předtím málem zabilo. Přišlo mi, že ten útěk z padající ulice pořádně ani neskončil (hrdinové zůstali na začátku? veprostřed? na konci? ulice) a už jsou v mekáči. Asi by stačilo pár vět nebo klidně slov na konec jedné scény a nebo na začátek druhé a hned by to líp navazovalo.

Druhou poznámku bych měl k deníkovému zápisku. Přijde mi, že kdyby to psala během děje (jakože asi jo), tak by určitě nedopsala větu a místo toho by utíkala pryč (což se koneckonců stalo). Já bych to třeba napsal tak, že by se ten zápis useknul v půlce slova, věty, třeba nějak takhle: "(...) Taky si říkám, co tu" (kdyby psala inkoustem, tak by tam byla kaňka; ale to už moc fantazíruju ;-)) a hned bych na větu navázal (tak jako v některých knihách od Kinga), ovšem už v příběhu jako takovém. kdyby ten zápisek psala někdy později a v klidu, tak by spíš popsala co se stalo. Takhle mi moc nesedí, že by nerušeně psala dál i když se cosi (potenciálně vražedného) pohnulo za popelnicí. Snad jedině, že by byla celkově v šoku, že by se psala, psala a někdo z party by jí musel odtáhnou pryč.

Takže takhle to vidím já, ovšem nejsem žádný psavec, takže ti nemůžu moc zasvěceně radit. Ber to jako postřehy obyčejného čtenáře.

PS: Stydím se, že nekomentuju. Rád bych, ale škola mi žere moc času a energie a bohužel nestíhám mnohem víc věcí.
----
The world we live in is another skalds dream in the shadows...

Yenne!!! Díky za komentář. No jo, jenže - co s tím mám dělat???? Jak to mám provést??? :D o tomhle problému vím hrozně dlouho a nevím, co s ním. chytrému napověz a já doufám, že mě brzy něco (někdo) kopne. :)

Moc díky za komentář ;)

A děkuji Havranovi za jeho ochranná křídla ;) :)

Díky, Pavle. I za to, že jsi v tom našel něco dobrého, protože mě to víc motivuje. (to platí i o výše uvedených komentářích od statečného Chaota a Yenna, který to všechno pěkně rozebral)

Pokusím se více popisovat, ale ne moc. :D jestli mi rozumíte... a více zunikátním postavy.

Příště snad bude lépe. ;)

Milý Zdeňku,

moc děkuji za objektivní a velmi konkrétní komentář a recenzi mých chyb. Doufám, že se mi v dalším textu podaří konkrétněji objasnit charaktery pomocí jejich chování a podobně.

K charakteristice Julie bych chtěla říct, že úplně na začátku vznikl jiný text, podle kterého se mí spoluautoři přizpůsobili a z Julie udělali hysterku, ale během té doby jsem se já sama srovnala a napsala jiný text (protože jsem náladová a to se promítlo do díla). Tohle uznávám, že je blbost, a to moje.

Dále bych chtěla říct něco ze svého života. Já jsem hysterka :) hrozná a prostě to ke mně patří. Nejednám ale hystericky pokaždé. To je prostě fakt. Každý člověk v sobě má namícháno plno charakterových rysů. U mě se hysterie projevuje na citové úrovni. Tzn. když mě někdo (na kom mi upřímně záleží) něco provede, tak bych vraždila... ale jakmile tu samou věc provede cizí člověk, je mi to upřímně u zadnice. Kolikrát chladně kalkuluji a rozebírám situaci, abych nejednala unáhleně... a to jen proto, že jsem pokročila ze stadia: jsem hysterka do stadia: už to mám pod kontrolou. Nicméně občas, když nedávám pozor, vybuchnu a chovám se tak, že bych si pak nejradši dala facku.
Pak znám hysterku, mou kamarádku, která pomocí hysterie slušně manipuluje s okolím pomocí divadelních výstupů a dlouhých proslovů. To je člověk, který vědomě používá svého "talentu", aby vedl druhé lidi. Ta ještě nepochopila, že svým chováním druhým ubližuje.
Třetí "kamarádka" hysterii používá k předvádění svého vlastního těla. Je krásná, chytrá, výmluvná... a přes to má tak malé sebevědomí, že si jej zvyšuje předváděním sebe sama v lepším světle a balí kluky. (pak je odkopává)... a to jsou jen tři druhy, které ve svém okolí znám.
Co tím chci říct? Že nic není černobílé a každý člověk v sobě má namícháno plno prvků a nerada bych, aby byla Julie škatulkována tak brzy.

Zvlášť i proto, že jsem studovala psychologii (jako koníček) a vím, že škatulkování není nejpřesnější... a naopak- každý je jedinečný.

Pak je ještě potlačená hysterie... a ta se projevuje vysokou kontrolou, uhlazeným chováním, perfektním zjevem... a sublimací do profese (která je neobvyklá) nebo do specifické volby partnera (který bývá extravagantní)....

Nicméně... co je pod povrchem, musí ven. Ještě bych nelámala hůl nad tím, že v mém podání je Julie chladná a racionální... protože život s hysterkou je jedna velká vlna - jednou dole, jednou nahoře.

Btw. další věc... jakožto hysterka jsem se ocitla v krizové situaci. Našla jsem svého přítele polomrtvého v bytě a volala mu záchranku. Chovala jsem se naprosto chladně, protože jsem to své řvoucí já odsunula dozadu a snažila se mu pomoci. Jakmile záchranka odjela, zhroutila jsem se, ale nebrečela jsem. Jen jsem seděla, byla zmatená, všechno kolem mě se zpomalilo, moje reakce se zpomalily... a můj mozek nepobíral, co se stalo.

Co tím vším chci říct? Jsou různé druhy hysterií... a lidi ji různě zvládají. Se silnou vůlí to jde. S rozumem a logikou lze dosáhnout klidu. Ale ne vždy se zadaří.

Julii bych ale ráda neprezentovala jako mě, ačkoli jsem do ní promítla velkou část sebe. Nevědomky. Říkala jsem si: jak bych jednala já?... což je asi špatně.

Dále bych chtěla říct, že hysterie se projevuje především v: všechno musí být podle mě, lidi, poslouchejte mě, obdivujte mě... protože tihle lidé mají fakt podělaný sebevědomí.

Hodně lidí tohle neví, protože hysterka je pro ně člověk, který jen křičí, brečí a neovládá se.

:D No, Zdeňku, díky tobě jsem si zrovna urovnala myšlenky, tak snad se mi zadaří je zakomponovat do další kapitoly... a třeba jsem tě obohatila o nějaké novinky.

Taky jsi uhodil hřebíček na hlavičku s tím textem. Vím, že mám problém psát věci tak, aby je každý pochopil, aby to nebyly útržky... a doufám, že mi tvá kritika a doporučení pomohou.

S deníkem v příštím díle končím, protože se nesetkal s nadšením a rovnou navazuji na předchozí kapitolu, kterou uvede Havran. :)

Za mě asi vše. :)

Díky