Pavel Renčín

   Těžké kovové kroky hlasitě rezonovaly kamennou chodbou.
   Malé šedivé stvoření se vztyčilo na posledních dvou párech svých nohou. S vyceněnými zuby se zahledělo na vchod do místnosti.
   Od stolu vstala postava oděná v sutaně. Odhodlaně se postavila vedle svého společníka. V ruce odvážně třímala vidličku s malým kouskem chleba.

   Obloha se rozestoupila. Ze vzdušného víru se k zemi vyřítila rozžhavená příď. Se stále vzrůstající rychlostí klesala, od trupu se odpařovala vzdušná vlhkost.

   „Temnoto, bacha!“ vykřikl Hould. Pomocí zádového pohonu přeletěl nepřítele a srazil temného válečníka k zemi.
   Nad jejich hlavami proletěla křišťálová čepel.
   Hould se po zbrani ohlédl. „Ten meč se vrátil.“

   Křišťálový meč prosekl zem. Trhlina začala chrlit lávu.
   Hould se z kotoulu postavil. Na rameni se mu přichytilo ztuhlé magma, sklepal ho.
   Mechanický obr se znovu ohnal. Meč neškodně proletěl vzduchem. „O válečnících jsem toho slyšel hodně.“

   Hould se odpojil od vnitřní sítě. Všechny potřebné informace si stáhl do své interní paměti. „Fajn, lodní senzory to nemohou rozeznat. Jistě však ví, že to není nic z té lodi.“

   Křišťálová čepel se pohnula. Hrot se nasměroval na nezvaného hosta. Okolí se rozvibrovalo. „Mě nemůžeš zranit.“
   Ze stěny vystoupil kamenný monolit. Jeho povrch byl protkán drobnými žílami. „Zajímavé, Leerog. Netušil jsem, že ještě existuje žijící zástupce.“

   Druhý pomalu stáhl ruku, modré žilky postupně mizely uvnitř jeho dlaně. Zvedl zrak, zastavil se na prvním. „Je mrtvý. Nevím, co to je, ale prošlo to i jeho pancířem.“
   První nechápavě zakroutil hlavou. Pohlédl na Temnotu. „Jak to mohl dokázat? Nic jsme přece neslyšeli.“

   „Fajn, takže Sma’aku, teď je to jenom na tobě.“ První pomalu předpažil. „Nasměruj mě na tu věc a já nás jí zbavím.“

   Dlouhá matně osvětlená chodba. Každých pár metrů byla přepažena vzduchovým uzávěrem a bezpečnostními dveřmi. Zdi byly obložené kovovými pláty, které spíše budily dojem, že sem nikdy moc nepatřily.

   Hlasité rány.
   Dřevěné dveře se téměř prohýbaly pod silnými údery.