Pavel Renčín

VĚNOVÁNO VŠEM - bez ohledu na jejich náladu, věk nebo společenské vyznání či barvu jejich spodního prádla

VĚNOVÁNO VENDY - tolik smíchu pod jednou střechou jen tak někdo nezažil

Klára se hnala přes vyprahlou zemi jako šílená. Nad její hlavou se na rudém nebi kupila černá mračna. Tomu ona však nevěnovala žádnou pozornost. Její mysl zaměstnávaly příšery z nočních můr, o kterých byla přesvědčená, že jsou jí v patách. Odvahu, aby se otočila a potvrdila si to, v sobě však nenašla.

ZA DVEŘMI JE…… NIC

1. část (1/2)

Robert seděl v křesle v obývacím pokoji a zíral do zapáleného krbu. Malé starožitné hodiny na krbové římse krátce cinkly, jak ohlásily hodinu po půlnoci. Muž smutně vzdychl.

Kráčel ulicí dlouhým krokem. Špičky směřoval hezky od těla,
jak ho to kdysi učili. Kolem něj chodili zachmuření lidé s tvářemi
obrácenými k poplivané zemi a spěchali za svými malichernostmi.  Zářivě se na ně usmíval. A každé procházející

„Díky těm kamenům jsme schopni vytvářet a formovat sny,“ řekl Robert a natáhl před sebe ruku se svým kamenem. „Je jen na tobě, co tu vytvoříš nebo změníš. Záleží pouze na tvé fantazii a síle vůle. Jak dobrou máš představivost?

Krytý vůz Velimarovy kočovné společnosti kodrcavě opouštěl území hobití obce Borová.  Krásná půlelfka Elvíra škubala jednu ze slípek, jejíž bývalý majitel zítra ráno rázem zapomene na umělecký zážitek i krásnou tanečnici.
O kus cesty zpátky, ve svém starostenském pelouchu, lezl pod pruhovanou peřinu rychtář
Balmáš Todrych.

Adam se pokusil otevřít oči. Nešlo to. Vybavil si ostrý zápach, řinčení skla, dusivý kouř a nepředstavitelně spalující žár. Ve snaze vypudit ten děsivý obraz ze své mysli, zašermoval divoce rukama.