Pavel Renčín

Desátník se probudil až k večeru. Madla stojí před ním. Madla jde asi pro seno a neví, jak překročit spáče.

"Ach seno," pochopil hned a chce jí pomoci.

„Porážku jsme si tenkrát nepřipouštěli. Ne, vůbec. Postavili jsme se králi, rytířům, beztak se zrovna rvali s pánama, taky byste to tak cejtili. Bralo to každýho. Sekera v ruce zlomí kámen, hruď se rve pýchou a jeden má pocit, že šípy zhořej, jen škrtnou vo prsa. ...,“ oschlé rty se svlažily pivem z hliněného džbánu.

V roubené chaloupce uprostřed lesa bydlel uhlíř. Jmenoval se Matěj a žil sám, nemluvný a věčně umouněný, silný jako medvěd. Jednoho dne si našel dívku s hezkým úsměvem, nebo si našla ona jeho ... byla hezká a jmenovala se Markétka.