Pavel Renčín

Cestou mezi chudáky
mrtvými těly vojáků
s propadlými dušemi
zbraněmi vedle těl
nebo zabodnutými
v jejich mrtvolách
***
zbožně hledí k nebi
s vytřeštěnýma očima
úlekem nad smrtí
dostali se k
nebeské armádě
a spasili duše
nad krveprolitím
***

Co slovo
to perla
. . . . .
z úst ti odskakují
a padají do klína
do výstřihu
. . . . .
některé se kutálejí
a třpytí se
jako sníh ozářený
dotekem slunce
. . . . .
nikdy jsi tak neperlila,
ale pro nás jsi
bohatstvím
. . . .
a ať už si říkáš
co chceš

Ďábel vylétl
z úst staré
čarodějince
Satanské Mamy
. . .
přítomní odvrátili
zrak, aby nepropadli
pekelným čarám
. . .
Čarodějnice upadla
v mrákoty a nehýbala se
ďábel si vzal její
černou duši
. . .
Satanská Mama
opustila tento svět
. . .

Každodenně
potkávám na ulici
spoustu lidí,
kteří mají
různá náboženská vyznání,
jakožto i sexuální orientaci,
mají různou duši
a různé tváře
andělů a ďáblů,
nymf a krakenů,
neujde mi jejich
politický postoj,
který prosazují
pohyby těl s
ustavičně zamyšleným

Na špičce jazyka
balancuje
hořká slina
***
má vůni
dásní batolete
třpytí se
jako hvězdička
***
skápne v útržku
vodopádu
**
vykoupe se v ní
lenivý brouček
s nožičkama nahoře
**
sosá slinu
a lebedí si
**
dětský smích

přišla jsem
o to nejcennější,
říká bezradně žena
a lomí rukama
. . .

myslím, že ne,
když to říkáte, odporuji
protože život
je to nejcennější,
co každý má
a Vy živa jste
. . .

ale jak dlouho,
ptá se jako
kdybych byl věštec,

Pusť nohu z plynu,
dotkni se pevné země,
nedávej mi za vinu,
že léto voní levně.

***

Řekni svému podpaží,
ať se tolik nesnaží,
dívkám voní peníze,
tak nedělej si iluze.

***

Pověz přece svědomí,
že přání tvé je
v bezvědomí

***

mluvíme v bublinách
jako komiksoví hrdinové
praskáme je špendíky
a chytáme do úst
některá mi nejsou
po chuti, zváště ta,
která jsou ostrá
jako kapky
chilli omáčky
***
některé bubliny
se spojují
hladí se
a vznikají
vztahová souvětí
***
pohladím Tě

Odřezky snů
hromadí Snění
v přílivu ticha
za pouhý nádech
***
přísliby snů
šeptají euforii
ztracených slůvek
honbou za neskutečnem
**
skutečná touha
po ztichlých schůdcích
dostavuje se
v záblesku pavučiny
*
oční víčka hrají
píseň na slepotu

procházíme prastarým tunelem
pod nohama nám křupou švábi
v místech, kde kdysi
nějaký pedofil znásilnil dívku
ve tmě číhá stará kolej
a v dálce je rozbitý semafor
tunel mrtvých vlaků
***
rozsvítím baterku
i když jsme tu ve dne
(je tu dokonalá tma,
nevidím ani na krok)
***